kona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majet- ku, ve znění pozdějších předpisů (v textu též „zákon o pozemkových úpravách“)*» I. Pro určení vlastnictví k pozemkům zahrnutým do pozemkových úprav s nedo- končeným scelovacím řízením není důležitá existence „potvrzeného scelovacího plánu“, nýbrž existence „návrhu scelovacího plánu“, a dále pak skutečnost, že katastr vede evidenci v souladu s tímto návrhem (6 14 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb., o po- zemkových úpravách a pozemkových úřadech). II. „Návrhem scelovacího plánu“ je nutno rozumět takový dokument, ze kterého lze seznat zamýšlené nové uspořádání pozemkových celků v daném katastrálním území a jejich budoucí vlastníky, tedy materiál, včetně mapové části, který bude možné porovnat s mapou aktuálně vedenou v evidenci katastrálního úřadu, a po- soudit jejich vzájemný soulad či nesoulad.
C.) Právní závěry, k nimž dospěl při svém přezkumu krajský soud, jsou podle názoru Nejvyššího správního soudu správné a v zása- dě se s nimi lze ztotožnit. Přesto je Nejvyšší správní soud toho mínění, že v některých ohledech bylo namístě nahlížet právní pro- blematiku daného případu z poněkud odliš- ného úhlu, než jak učinil krajský soud; po- třebnou pak Nejvyšší správní soud shledal rovněž korekci některých skutkových zjištění krajského soudu, pro která nenalezl ve správ- ním spisu plnou oporu.
V ,———, Předně je třeba vyslovit se k otázce vzni- ku vlastnického práva stěžovatelky - ke kte- rým pozemkům, podle jakých předpisů, s ja- kými účinky apod., tj. otázkám, ke kterým se v průběhu správního a následného soudního řízení vyjadřovali různě stěžovatelka, žalova- ný i krajský soud. Nejvyšší správní soud je to- ho názoru, že z hlediska předmětného správ- ního řízení (tj. řízení o pozemkové úpravě v území s nedokončeným scelovacím říze- ním) se většina dosud učiněných úvah na toto téma ubírá nesprávným směrem.
Aby vůbec bylo možné realizovat pozemkové úpravy v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením (při tak výrazných zása- zích do vlastnických práv, k jakým došlo v Československu v letech 1951 až 1989, a při velmi limitované evidenci nemovitostí v této době), konstruuje totiž zákon o pozemko- vých úpravách pro své účely určitou fikci vzniku vlastnického práva k pozemkům vstu- pujícím do pozemkové úpravy, a to „bez ohledu na dosavadní způsob jejich využití a existující vlastnické a užívací vztahy k ním“.
Z hlediska daného správního řízení je tedy naprosto nevýznamné, kdy, jak a podle jakých předpisů stěžovatelka vlastnictví k pozemkům v k. ú. Újezdec nabyla, za předpo- kladu, že se ukáže naplněnou hypotéza $ 14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách, tj. že: 1) pozemkové úpravy se týkají katastrál- ního území, ve kterém nebylo dokončeno scelování a 2) katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům v souladu s návrhem scelovací- ho plánu podle úpravy z roku 1948, resp. 1940 (zde se tedy předpokládá jednak exis- tence návrhu scelovacího plánu, jednak sku- tečnost, že katastr nemovitostí vede svou evi- denci v souladu s tímto návrhem).
O tom, že pozemkové úpravy se týkají ka- tastrálního území, ve kterém nebylo dokon- čeno scelování, není v daném případě sporu, z čehož vyplývá rovněž nedůvodnost stěžova- telčiny námitky, že pozemky v jejím vlastnic- tví neměly být zahrnuty do scelovacího řízení probíhajícího v letech 2003 až 2005 (Jak správně stěžovatelka uvedla, scelování bylo přerušeno, a tudíž i započato ještě předtím, než uvedené nemovitosti nabyla do svého vlastnictví, a celá nedokončená část řízení vletech 1948 až 1953 tedy proběhla v době, kdy vlastníky byly stěžovatelčini právní před- chůdci.).
První podmínka pro vznik vlastnic- tví stěžovatelky k pozemkům v evidenci ka- tastrálního úřadu podle $ 14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách je tedy splněna. Poněkud složitější je to s posléze uvede- nou podmínkou $ 14 odst. 2 zákona o pozem- kových úpravách spočívající v existenci návr- hu scelovacího plánu, resp. v tom, že katastr nemovitostí vede svou evidenci v souladu s tímto návrhem. Stěžovatelce je nutno při- svědčit, že existenci scelovacího plánu (na- tož potvrzeného) nelze v daném případě z če- hokoli dovodit (a pokud tak krajský soud učinil, postrádá toto jeho zjištění ve správním spisu oporu), a je tedy nanejvýš pravděpo- dobné, že původní scelovací řízení bylo pře- rušeno ještě před koncem své hlavní fáze.
To- to zjištění však podle Nejvyššího správního soudu není - z hlediska výše vyloženého $ 14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách - rozhodující. Důležitá pro určení vlastnictví k pozemkům, se kterými stěžovatelka vstupo- vala do pozemkové úpravy, totiž není existen- ce „potvrzeného scelovacího plánu“, nýbrž existence „návrhu scelovacího plánu“ a dále pak skutečnost, že katastr vede evidenci v souladu s ním. Pojem „návrh scelovacího plánu“ dřívější právní úprava nezná, a jeho obsah je proto třeba dovodit výkladem.
Dle názoru Nejvyšší- ho správního soudu je návrhem scelovacího plánu nutno rozumět takový dokument, ze kterého lze seznat zamýšlené nové uspořádá- ní pozemkových celků v daném katastrálním území a jejich budoucí vlastníky, tedy mate- riál, včetně mapové části, kterou bude možné porovnat s mapou aktuálně vedenou v evi- denci katastrálního úřadu a posoudit jejich vzájemný soulad či nesoulad. Za součást scelovacího plánu lze pak po- dle Nejvyššího správního soudu považovat tzv. „scelovací mapu“, jež tvoří součást správ- ního spisu, datovanou rokem 1949, ze které je možné vyčíst plánované umístění nových 1033 1716 pozemků vzniklých scelováním, jakož i jejich určení příslušným osobám do scelování vstoupivším.
Porovnáním uvedené „scelovací mapy“ s obsahem LV č. 500 pro k. ú. Újezdec u Přerova, resp. s „mapou původního stavu“ z listopadu 2004, pak Nejvyšší správní soud zjistil, že pozemkové celky navržené scelova- cí mapou z roku 1949 pro právní předchůdce stěžovatelky odpovídají pozemkům vedeným katastrálním úřadem jako pozemky ve vlast- nictví stěžovatelky, a lze tedy uzavřít, že katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozem- kům stěžovatelky „v souladu s návrhem scelo- vacího plánu“. 1034 Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelce vzniklo vlastnictví k pozemkům, které jsou vedeny v evidenci katastru nemovitostí na LV pro k.
ú. Újezdec u Přerova, v souladu s $ 14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách a s těmito pozemky stěžovatelka vstoupila do komplexní pozemkové úpravy. Konečné právní závěry krajského soudu jsou tak - přes uvedené výhrady k jejich odůvodnění - správné, a napadený rozsudek tedy netrpí va- dami podle $ 103 odst. 1 písm. a) ani b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v souladu s $ 110 odst. 1 s. č. s. jako nedůvod- nou zamítl.
Františka M. proti Ministerstvu zemědělství, Pozemkový úřad v Přerově, o pozemkovou úpravu v území s nedokončeným scelovacím řízením, o kasační stížnosti žalobkyně.