3 As 16/2023- 41 - text
3 As 16/2023 - 43 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: L. D., zastoupený Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2023, č. j. 60 A 2/2022 34,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2023, č. j. 60 A 2/2022 34, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č. j. KUJCK 127260/2021. Tímto rozhodnutím žalovaný doplnil výrok rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2021, č. j. SO/2830/2021, o slova „a dále nerespektoval vodorovnou dopravní značku V 9a 'Směrové šipky'“ a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 18. 1. 2021 v 10:31 hod. se v ulici Husova třída v Českých Budějovicích neřídil dopravní značkou č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo”, dále nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V 9a „Směrové šipky” a při jízdě vozidlem Fiat, registrační značky X, odbočil vlevo do ulice Jaroslava Haška.
[3] Krajský soud se předně zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Žalobce tvrdil, že není patrné, o jaký důkaz lze opřít, že v místě spáchaného přestupku je vodorovné dopravní značení „Směrové šipky“, a na základě čeho žalovaný přistoupil k doplnění výroku prvoinstančního rozhodnutí. S tímto tvrzením se krajský soud neztotožnil. Uvedl, že žalovaný na straně 2 svého rozhodnutí podrobně popsal skutková zjištění správního orgánu prvního stupně, přičemž poukázal též na fotodokumentaci zachycující jednak samotný průběh přestupkového jednání a dále i dopravní značení na křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška. Z této fotodokumentace je patrné, že kromě značky č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ se zde nachází i doplňující vodorovná značka č. V 9a „Směrové šipky“. Na obsah spisu pak žalovaný v této souvislosti odkázal na straně 4 svého rozhodnutí. Krajský soud dodal, že žalovaný také dostatečně zdůvodnil, proč přistoupil k doplnění výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Odkázal mimo jiné na znění § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, který změnu prvoinstančního rozhodnutí umožňuje, a to i v jeho výrokové části.
[4] Dále krajský soud z důkazů pořízených správním orgánem dovodil, že je nepravděpodobné, že by žalobce značku č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ nemohl vidět po celou dobu jízdy směrem ke křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška. Jako podstatnější skutečnost krajský soud označil to, že je v místě umístěna též vodorovná dopravní značka č. V 9a „Směrové šipky“. Z fotodokumentace místa spáchaného přestupku bylo zároveň dle krajského soudu zřejmé, že v den přestupku nebylo vodorovné značení žádným způsobem zakryté (například sněhem). Krajský soud uzavřel, že žalobce se tudíž nemohl dovolávat dobré víry, že v daném místě je odbočení vlevo povoleno.
[5] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Konkrétně namítá, že umístění dopravního značení, kterým se stěžovatel měl řídit, je v rozporu s platnými předpisy a uložení sankce za nerespektování takového značení je nezákonné. Tvrdí, že nelze po řidiči požadovat, aby se řídil dopravním značením, které není viditelné z důvodu hustého provozu a souběžné jízdy vozidla s autobusem MHD. Dále namítá, že předmětný jízdní manévr (tj. odbočení vlevo) realizoval v dobré víře, že v daném místě je tato možnost odbočení naprosto standardní a není zde odbočení zakázáno. Stěžovatel dodává, že krajský soud užitím slova „nepravděpodobné” (v části napadeného rozsudku, v níž konstatoval, že stěžovatel značku č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ nemohl vidět po celou dobu jízdy směrem ke křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška pozn. NSS), nevyloučil možnost, že stěžovatel v případě hustého provozu značku neviděl.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní orgány i krajský soud vycházely z ustálené judikatury správních soudů a v napadeném rozhodnutí krajského soudu nelze shledat žádná pochybení. Žalovaný proto navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
[8] Ve své replice k vyjádření žalovaného stěžovatel uvádí, že před správními orgány i krajským soudem byla potlačena zásada in dubio pro reo; v této okolnosti shledává přijatelnost kasační stížnosti. Poukazuje na to, že spáchání přestupku mělo být dle správních rozhodnutí prokázáno fotodokumentací ze stacionárních kamer v okolí. Stěžovatel však Nejvyššímu správnímu soudu dokládá dvě aktuální fotografie znázorňující dopravní značení a celkovou situaci z pohledu chodce na protějším chodníku, což je podle něj pohled nejlépe zachycující situaci, kdy před osobním vozidlem jedoucí autobus zakrývá svislou dopravní značku „zákaz odbočení vlevo“. Dodává, že toto dopravní značení bylo v březnu 2024 přesunuto blíže ke křižovatce ulic Husova a Jaroslava Haška. K tomu podle něj došlo proto, že původní umístění značky bylo zvoleno naprosto „nelogicky, iracionálně a zmatečně“. Na závěr stěžovatel konstatuje, že byl jako účastník správního řízení znevýhodněn ve vztahu k možnosti zajištění důkazů svědčících v jeho prospěch, neboť o zahájení přestupkového řízení se dozvěděl na základě oznámení o zahájení správního řízení zhruba s měsíčním časovým odstupem (zřejmě od spáchání přestupku – pozn. NSS).
[9] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání námitek obsažených v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti.
[10] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[11] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39 (judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.“ Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž dle výše citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 zakládalo zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Jak je uvedeno výše, stěžovatel přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že v jeho případě byla porušena zásada in dubio pro reo, což blíže nerozvádí. Jádro zbylé kasační argumentace se týká otázky, zda mohl být postižen za uvedený přestupek, pokud dopravní značení přehlédl.
[13] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelem tvrzený důvod nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Pokud by v řízení před krajským soudem byla porušena zásada in dubio pro reo (stěžovatel by byl shledán vinným za uvedený přestupek, ačkoli by spáchání přestupku nebylo dostatečně prokázáno), mohlo by se jednat o pochybení zásadního rázu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě nebylo.
[14] Krajský soud správně konstatoval, že spáchání přestupku stěžovatele bylo dostatečně prokázáno fotodokumentací místa spáchaní přestupku s dopravním značením a vozidla stěžovatele v době spáchaného přestupku. Jak je uvedeno výše, krajský soud totiž na základě této fotodokumentace nepřisvědčil námitkám stěžovatele, že značku č. B 24b „Zákaz odbočení vlevo“ nemohl vidět po celou dobu jízdy směrem ke křižovatce ulic Husova třída a Jaroslava Haška. Současně krajský soud upozornil na to, že v místě spáchaného přestupku je taktéž umístěna vodorovná dopravní značka č. V 9a „Směrové šipky“, kterou se měl stěžovatel řídit. Shora uvedeným závěrům krajského soudu při hodnocení žalobní argumentace stěžovatele kterou lze v širším slova smyslu považovat za námitku ohledně porušení zásady in dubio pro reo nelze nic vytknout. Tím spíše se ani nemohlo jednat o pochybení zásadního rázu, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti.
[15] Ani zbylá část kasační argumentace neobsahuje žádné důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, tím spíše přesah svým významem podstatný.
[16] K povinnosti stěžovatele respektovat při jízdě uvedené dopravní značení (resp. nést odpovědnost za porušení této povinnosti, pokud dopravní značení přehlédl), Nevyšší správní soud uvádí, že povinností řidiče silničního motorového vozidla je dodržovat neustálou pozornost nad silničním provozem a být plně koncentrován, což je zásadní předpoklad pro bezpečnou jízdu. V rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 As 97/2011 132, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[ř]idič je odpovědný za to, že provádí při jízdě pouze takové úkony, při nichž dokáže mít situaci na vozovce, včetně okolních vozidel a dopravního značení, neustále pod kontrolou“ (obdobně viz rozsudek téhož soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 7 As 149/2012 32). Z judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že řidič má povinnost řídit se dopravním značením, respektive následně nést odpovědnost za jeho nedodržení, i když jej přehlédne. Výjimku představuje případ, kdy jde o značení vzájemně rozporné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 As 55/2015 29); taková situace v projednávaném případě nenastala. Rovněž k samotnému úkonu odbočování vlevo se Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyjadřoval s tím, že provádění takového odbočovacího manévru vyžaduje po řidiči zvýšenou pozornost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 2 As 66/2016 32).
[17] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že změna umístění dopravní značky v březnu roku 2024 (tj. více než 3 roky po spáchání přestupku), na kterou stěžovatel poukazuje v replice k vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, nemůže zpochybnit skutkový stav, který byl správními orgány zjištěn ve vztahu k době spáchání přestupku. To samé platí o přiložených fotografiích ulice, ze které vozidlo stěžovatele v rozporu s dopravním značením odbočovalo doleva, z pohledu chodce na protějším chodníku; tyto fotografie jen stěží mohou dosvědčit, jaký byl výhled z vozidla řidiče na pravé straně vozovky, a zpochybnit tak skutkový stav zjištěný správními orgány.
[18] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že se krajský soud nedopustil žádného zásadního pochybení, při rozhodování vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, která není rozporná a od níž není důvod se odklonit, a zároveň v posuzované věci nebyla dána závažná a intenzivní situace vyžadující vyslovení právního názoru Nejvyššího správního soudu k dosud neřešené otázce. Kasační stížnost tedy nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a Nejvyšší správní soud ji proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[19] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, část III. 4; č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, avšak podle obsahu soudního spisu mu žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 2. května 2024
JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu