k čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství Ve správním soudnictví může položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Ev- ropských společenství (čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství) kraj- ský soud jako soud, proti jehož rozhodnutí lze podat kasační stížnost jako opravný prostředek podle vnitrostátního práva. Předběžnou otázku může krajský soud po- ložit jak z vlastní iniciativy, tak k návrhu účastníka řízení, přičemž nepochybně mů- že použít i formulaci otázky, jak ji navrhl účastník řízení. Nejvyšší správní soud jako soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátní- ho práva, je povinen Soudnímu dvoru Evropských společenství předběžnou otázku položit, přičemž i on může použít formulaci otázky, jak ji navrhl účastník řízení. První a základní podmínkou pro položení předběžné otázky krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem však je, že tyto soudy považují rozhodnutí Soud- ního dvora Evropských společenství o předběžné otázce za nutné k tomu, aby ve vě- ci mohly rozhodnout.
k čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství Ve správním soudnictví může položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Ev- ropských společenství (čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství) kraj- ský soud jako soud, proti jehož rozhodnutí lze podat kasační stížnost jako opravný prostředek podle vnitrostátního práva. Předběžnou otázku může krajský soud po- ložit jak z vlastní iniciativy, tak k návrhu účastníka řízení, přičemž nepochybně mů- že použít i formulaci otázky, jak ji navrhl účastník řízení. Nejvyšší správní soud jako soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátní- ho práva, je povinen Soudnímu dvoru Evropských společenství předběžnou otázku položit, přičemž i on může použít formulaci otázky, jak ji navrhl účastník řízení. První a základní podmínkou pro položení předběžné otázky krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem však je, že tyto soudy považují rozhodnutí Soud- ního dvora Evropských společenství o předběžné otázce za nutné k tomu, aby ve vě- ci mohly rozhodnout.
(...) K námitce, že rozsudek Městského soudu je nezákonný též proto, že tento soud dospěl v závěru, že v projednávané věci neby- lo nutné aplikovat směrnice 2002/20/ES a 2002/77/ES, a že Soudnímu dvoru nepoložil předběžné otázky, které byly specifikovány v podání stěžovatelky ze dne 29. 9. 2005, a k návrhu stěžovatelky, aby tyto předběžné otázky předložil Soudnímu dvoru Nejvyšší správní soud, se uvádí: K otázce aplikace uvedených směrnic se vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku Městský soud v Praze, když především uvedl, že stěžovatelka netvrdila rozpor žalobou na- padeného rozhodnutí s právem Evropských společenství. Uvedl dále, že stěžovatelka ar- gumentovala uvedenými směrnicemi opět ve vztahu k rozhodnutí, jímž byla udělena licen- ce společnosti E. Toto rozhodnutí však soud nepřezkoumával, a nemohl se tedy věcně za- bývat tvrzeným rozporem tohoto rozhodnutí a jeho důsledky s uvedenými směrnicemi. S tímto odůvodněním se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a pouze v obecné poloze do- dává, že otázkou, zda ta která směrnice byla či nebyla transponována do vnitrostátního prá- va, zda se tak stalo odpovídajícím způsobem a formou, by se správní orgány i soudy muse- ly zabývat tehdy, jestliže by tato otázka sku- tečně vyplývala z předmětu řízení (podle čl. 249 odst. 3 Smlouvy o založení Evropské- ho společenství „Siměrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnit- rostátním orgánům.“). Rozhodování o předběžných otázkách upravuje čl. 234 Smlouvy o založení Evrop- ského společenství. Podle něj: „Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a) výkladu této smlouvy, b) platnosti a výkladu aktů orgánů Spo- lečenství a ECB, c) výkladu statutů orgánů zřízených ak- tem Rady, pokuď tak tyto statuty stanoví. Vyvstaneli taková otázka před soudem členského slátu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nutné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o roz- hodnuří o této otázce. Vyvstaneli taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhod- nutí nelze napadnout opravnými prostřed- ky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr.“ Z tohoto ustanovení je třeba dovodit, že předběžnou otázku může položit Soudnímu dvoru soud, proti jehož rozhodnutí vnitro- státní právo připouští opravné prostředky. Ve sféře správního soudnictví jsou to krajské soudy, protože proti jejich rozhodnutí je pří- pustná kasační stížnost jako opravný prostře- dek podle vnitrostátního práva. Předběžnou otázku může tento soud po- ložit jak z vlastní iniciativy, tak k návrhu účastníka řízení; nepochybně může použít i otázky, které účastník řízení v rámci návrhu na položení předběžné otázky formuloval. Nejvyšší správní soud jako soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými pro- středky podle vnitrostátního práva, je povi- 851 1322 nen předběžnou otázku položit, přičemž ne- pochybně i on může při formulaci předběž- né otázky použít návrh, který v tomto směru předložil účastník řízení. První a základní podmínkou pro postup krajského soudu však je, že tento soud pova- žuje rozhodnutí Soudního dvora o předběž- né otázce za nutné k tomu, aby ve věci mohl rozhodnout. Tutéž podmínku je třeba dovo- dit i pro položení předběžné otázky Nejvyš- ším správním soudem. V projednávané věci, jak již bylo shora uvedeno, Městský soud v Praze přezkoumával rozhodnutí žalovaného, které se nevztahovalo ke komunitárnímu právu (k citovaným směr- nicím). Proto nejen že přímo neaplikoval uve- dené směrnice, ale ani nepoložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru. Rovněž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro rozhod- nutí o kasační stížnosti není třeba Soudnímu dvoru položit předběžnou otázku, a proto ná- vrhu v tomto směru nevyhověl. 1322 Řízení před soudem: soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu o náhradě nákladů řízení k $ 31 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)“ k $ 46 odst. 2 a $ 68 písm. b) soudního řádu správního I když mají oba druhy nákladů řízení podle $ 31 odst. 2 správního řádu z roku 1967, tj. jak náklady vzniklé správnímu orgánu, tak náklady účastníků správního ří- zení, svojí podstatou soukromoprávní povahu, budou rozhodnutí o nich přezkou- mána vždy v rámci té větve soudní soustavy, která má přezkoumávat rozhodnutí o věci samé, v souvislosti s nímž bylo o nákladech rozhodnuto.
Akciová společnost T. proti Českému telekomunikačnímu úřadu 0 udělení licence, o ka- sační stížnosti žalobkyně.
V projednávané věci, jak již bylo shora uvedeno, Městský soud v Praze přezkoumával rozhodnutí žalovaného, které se nevztahovalo ke komunitárnímu právu (k citovaným směrnicím). Proto nejen že přímo neaplikoval uvedené směrnice, ale ani nepoložil předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru. Rovněž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o kasační stížnosti není třeba Evropskému soudnímu dvoru položit předběžnou otázku, a proto návrhu v tomto směru nevyhověl.
K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze proto, že tento soud odmítl přihlédnout k důvodům, které žalobce uvedl v podání ze dne 29. 9. 2005, se uvádí:
V tomto podání žalobce bod II. uvedl nadpisem „Rozšíření druhého žalobního bodu“, což patrně vyvolalo dojem, že jde o rozšíření žaloby ve smyslu ust. § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s., které bylo provedeno po lhůtě pro podání žaloby.
Ve skutečnosti se Městský soud v Praze obsahem tohoto podání zabýval. Žalobce v kasační stížnosti uvedl, že primárním účelem tohoto podání bylo podat návrh na předložení předběžných otázek Evropskému soudnímu dvoru. Návrhem na předložení těchto otázek se Městský soud v Praze zabýval a dospěl k závěru, že pro rozhodnutí v projednávané věci tyto předběžné otázky nepotřebuje Evropskému soudnímu dvoru předkládat, jak je již shora popsáno.
Nelze tedy dojít k závěru, že z tohoto důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a zamítl ji (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu