3 As 24/2020- 34 - text
3 As 24/2020
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Okresní soud ve Vyškově, se sídlem Kašíkova 28, Vyškov, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2019, č. j. 29 A 48/2019 – 31,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 1. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byly pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuty jeho žaloby proti rozhodnutím žalovaného – Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 1. 2019, č. j. 10 C 127/2018 – 27, ze dne 2. 5. 2019, č. j. 4 C 193/2018 – 100, a ze dne 9. 8. 2019, č. j. 11 C 112/2018 – 121.
[2] Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) „žaloby“ proti rozhodnutím civilního soudu vydaným v občanskoprávních řízeních. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný § 4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla podání stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejich obsahu o žaloby ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a tato podání tudíž ani nebyla „způsobilá“ řízení o žalobách zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelových „žalob“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard“, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrhy se v případě jeho „žalob“ vůbec nejednalo) a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně 29. ledna 2020
Mgr. Radovan Havelec předseda senátu