3 As 246/2017- 18 - text
3 As 246/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce T. R., proti žalovanému předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 8, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, č. j. 10 A 127/2017-15,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se před Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 8 na rok 2015. Usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 10 A 127/2017-15, městský soud žalobu odmítl (výrok I.), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok II.), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.) a konečně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Proti tomuto usnesení podal žalobce svým charakteristickým způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost, jejíž úroveň zdůraznil vulgarismy v podání ze dne 9. 6. 2017. Jako vždy požádal o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz k tomu usnesení ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 171/2017-8, ve vztahu k výroku II. a III. obdobně rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu jsou vedeny ke dni doručení kasační stížnosti stovky spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, respektive navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že žalobce vede množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebylo možné vyhovět. Rozhodující je sériovost a stereotypnost vedených sporů, postrádající jakoukoli relevantní argumentaci, spojená s opakováním obdobných či zcela identických a bezobsažných tvrzení, jako je tomu ve výše popsané formulářové podobě. Nejvyšší správní soud nevyzval žalobce k odstranění vad kasační stížnosti ani k provedení standardních procesních úkonů, tedy k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je žalobce opět veden snahou vést „spor pro spor“ a ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu žádnou argumentaci neuvádí. V takovém případě výzvy vůči žalobci neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak multiplikují žalobcova podání, zásadně prodlužují řízení o kasační stížnosti a pro výsledek řízení nemají žádný smysl. Ze shora uvedené rekapitulace je patrné, že kasační stížnost stěžovatele se opírá pouze o jiné důvody, než jsou důvody předpokládané § 103 odst. 1 s. ř. s., a jedná se tedy o kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s.
Podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. srpna 2017 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu