Usnesení, jímž správní orgán rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 6 správního řádu, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., pokud je zmeškaným úkonem odpor proti příkazu podle § 150 odst. 3 správního řádu (podle § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).
Příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 29 . 1 . 2015 byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 125c odst . 1 písm . f) bodu 1 a písm . k) zákona č . 361/2000 Sb ., o provozu na pozemních komunikacích, a podle § 53 odst . 2 zákona o přestupcích, jichž se měl jako řidič dopustit tím, že za jízdy držel telefonní přístroj v ruce, a dále tím, že užil k jízdě vozidlo, které bylo z důvodu neplatné technické kontroly technicky nezpůsobilé k provozu na pozemní komunikaci . Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta v souhrnné výši 2 000 Kč . Příkaz byl žalobci doručen dne 12 . 2 . 2015 .
Přípisem ze dne 18 . 3 . 2015 upozornil žalobce uvedený úřad na skutečnost, že dne 20 . 2 . 2015 po předchozím ústním upozornění příslušné pracovnice podal prostřednictvím České pošty proti příkazu písemně odpor . Dle jeho názoru musel být tento odpor správnímu orgánu doručen ještě před vyznačením právní moci příkazu . Pro případ, že zásilka do té doby nebyla doručena, oznámil žalobce, že tímto podává odpor znovu spolu se žádostí o navrácení v předešlý stav a prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu . Ve výše uvedených okolnostech pak spatřoval vážné důvody ve smyslu citovaného ustanovení zákona .
Správní orgány obou stupňů tyto skutečnosti za vážné důvody nepovažovaly a měly rovněž za to, že žalobce uplatnil svoji žádost po uplynutí subjektivní lhůty uvedené v § 41 odst . 2 správního řádu, proto Magistrát měs-
ta Liberec rozhodnutím ze dne 26 . 3 . 2015 a následně Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 14 . 5 . 2015 žalobcovu žádost rozhodnutím ze dne 26 . 3 . 2015 zamítly .
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, který ji rozhodnutím ze dne 22 . 10 . 2015, čj . 60 A 9/2015-29, zamítl . Žalobce (stěžovatel) proto podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížnostních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná . Dříve než mohl přistoupit k meritornímu posouzení případu, musel ovšem ještě Nejvyšší správní soud uvážit, zda v řízení před krajským soudem byly splněny podmínky, za nichž může soud jednat ve věci . Spornou totiž byla otázka, zda rozhodnutí o žádosti o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst . 6 správního řádu je vůbec rozhodnutím ve smyslu § 65 odst . 1 s . ř . s ., či nikoliv, tedy zda se jedná o úkon, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva či povinnosti fyzických nebo právnických osob . Krajský soud se této otázce explicitně nevěnoval, ač v kontextu projednávané věci šlo o otázku zásadní, proto potřebné úvahy k této otázce doplňuje Nejvyšší správní soud .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
Ing . Martin K . proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o prominutí zmeškání úkonu, o kasační stížnosti žalobce .