3 As 276/2023- 36 - text
3 As 276/2023 - 38 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: EG.D Holding, a.s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2023, č. j. 61 A 30/2023 40,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně jako vyvlastnitel požádala Městský úřad Pelhřimov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) o vyvlastnění práv k pozemku p. č. XA v k. ú. P. (dále jen „dotčený pozemek“), a to v rozsahu práva odpovídajícího věcnému břemenu – služebnosti spočívající v právu oprávněného, tj. žalobkyně, umístit a provozovat na dotčeném pozemku zařízení distribuční soustavy, konkrétně jeden stožár vedení VVN. Umístění stožáru je v souladu s pravomocným územním rozhodnutím odboru výstavby Městského úřadu Pelhřimov ze dne 6. 5. 2014, č. j. OV/783/2013 32, o umístění stavby „Úprava vedení 110 kV V1359 Vystrkov Pelhřimov“. Vyvlastňovací úřad svým rozhodnutím ze dne 6. 9. 2023, č. j. OV/666/2017 37, žalobkyni vyhověl a podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), omezil vlastnické právo Bc. J. K. (dále jen „vyvlastňovaná“) k dotčenému pozemku, a to ve prospěch žalobkyně a za účelem podle § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen „energetický zákon“). Dalšími výroky vyvlastňovací úřad určil žalobkyni povinnost zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtě dvou let od nabytí právní moci [výrok II.], stanovil náhradu za omezení vlastnického práva [výrok III.] a uložil žalobkyni povinnost uhradit vyvlastňovacímu úřadu náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku [výrok IV.].
[2] Vyvlastňovaná se proti tomuto rozhodnutí bránila odvoláním. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 7. 2023, č. j. KUJI 66668/2023, podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil výroky I., II. a III. daného rozhodnutí a řízení o vyvlastnění zastavil. Výrok IV. daného rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že stavba na dotčeném pozemku byla dokončena a zkolaudována, aniž by žalobkyně k tomuto účelu měla soukromoprávní titul v podobě smlouvy s vyvlastňovanou, nebo rozhodnutí o vyvlastnění. Provedená stavba je proto stavbou neoprávněnou. Žalovaný byl toho názoru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění ve smyslu § 25 odst. 4 poslední věty energetického zákona, neboť jako provozovatelka distribuční soustavy zmařila zřízení věcného břemene tím, že „stavbu stožáru VVN provedla na pozemku, který nebyl pro zřízení věcného břemene pravomocně vyvlastněn“.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Namítala, že nebyla povinna vyčkat s realizací stavby až do vydání rozhodnutí o vyvlastnění, neboť novelizované znění § 25 odst. 4 energetického zákona připouští vyvlastnění u již existujících staveb, resp. u staveb zahájených či dokončených. Ke zmaření zřízení věcného břemene by mohlo dojít pouze, pokud by žalobkyně s vyvlastňovanou vůbec nejednala. Žalobkyně však o uzavření smlouvy s vyvlastňovanou usilovala opakovaně, k čemuž následně nedošlo z důvodů na straně vyvlastňované.
[4] Krajský soud žalobě napadeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že závěr žalovaného je nesprávný a v rozporu se zněním energetického zákona. Ten v § 25 odst. 4 poslední větě výslovně počítá s případem, kdy vyvlastňovací úřad vydává rozhodnutí o zřízení věcného břemene až v okamžiku, kdy je stavba, pro kterou se právo vyvlastňuje, realizována. Takto lze postupovat pouze tehdy, pokud provozovatel distribuční soustavy zřízení věcného břemene nezmařil. Krajský soud nesouhlasil s tím, že by za zmaření zřízení věcného břemene bylo možné považovat jeho zřízení před skončením vyvlastňovacího řízení, jak tvrdil žalovaný. Taková argumentace kruhem není logicky přípustná, neboť zmařením zřízení věcného břemene nemůže být postup, který zákon současně předjímá. Krajský soud uvedl, že § 25 odst. 4 věta poslední energetického zákona zjevně směřuje na případy, kdy vyvlastnitel zmaří možnost zřízení věcného břemene před podáním žádosti o vyvlastnění. K tomu doplnil, že se žalobkyně snažila o uzavření smlouvy s vyvlastňovanou již od srpna 2012, což se jí však nepodařilo. Krajský soud rovněž uvedl, že odkazy žalovaného na komentářovou literaturu z roku 2016 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 231/2016 40 (dále jen „rozsudek sp. zn. 6 As 231/2016“), nejsou přiléhavé s ohledem na změnu relevantní právní úpravy s účinností ode dne 1. 1. 2018. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[6] Podle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, jelikož krajský soud své závěry odůvodnil pouze tím, že žalobkyně zřízení věcného břemene nezmařila, neboť se snažila o dohodu s vyvlastňovanou. Toto odůvodnění nepovažuje stěžovatel za přesvědčivé a srozumitelné. Dále má za to, že jednání žalobkyně „bylo vedeno pouze snahou urychlit realizaci stavby, což je zcela proti smyslu a účelu vyvlastňovacího zákona,“ přičemž „[n]evyčkání žalobkyně na výsledek vyvlastňovacího řízení před realizací stavby je právě oním důvodem, proč žalobkyně zmařila účel vyvlastnění.“ Krajskému soudu vytýká, že se těmito úvahami v napadeném rozsudku nijak nezabýval.
[7] Ve druhé kasační námitce stěžovatel trvá na názoru, že stavba má být uskutečněna teprve poté, co stavebník nabyde soukromoprávní titul k pozemku, jímž je rozhodnutí o jeho vyvlastnění, nebo uzavření smlouvy o získání práv k dotčenému pozemku. Samotné vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli smlouvu nepodařilo uzavřít. Stěžovatel nesouhlasí s postupem krajského soudu, jímž aproboval jednání žalobkyně, která na dotčeném pozemku zřídila neoprávněnou stavbu. Taková situace podle stěžovatele odporuje právnímu řádu i závěrům rozsudku sp. zn. 6 As 231/2016. Zřízením neoprávněné stavby proto žalobkyně zřízení věcného břemene zmařila. Krajský soud právní názor stěžovatele nesdílel a jeho rozhodnutí zrušil, neboť žalobkyně o dohodu usilovala bezvýsledně od roku 2012, proto zřízení věcného břemene nezmařila. Podle stěžovatele však nelze přijmout závěr, že lze na cizím pozemku stavět kdykoliv, pokud vyvlastnitel prokáže, že se o dosažení dohody snažil.
[8] Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zejména tvrdí, že nejsou splněny podmínky přípustnosti kasační stížnosti, neboť vydáním napadeného rozsudku nedošlo k dotčení na právech stěžovatele. K meritornímu posouzení věci upozorňuje, že v projednávaném případu došlo pouze k výměně původního stožáru, který byl na dotčeném pozemku umístěn a k němuž existovalo historicky vzniklé zákonné věcné břemeno, a k jeho nahrazení novým stožárem. Žalobkyně se postupem v projednávané věci snažila dosáhnout toliko zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí. V dalších částech vyjádření souhlasí s argumentací krajského soudu v napadeném rozsudku a navrhuje, aby zdejší soud kasační stížnost odmítl, eventuálně zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, přičemž stěžovatel byl účastníkem řízení o žalobě a domáhá se zrušení napadeného rozsudku, proto v dané věci není dán žádný z důvodů nepřípustnosti kasační stížnosti podle § 104 s. ř. s. Zdejší soud poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
III. a) K nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
[11] Nejvyšší správní soud se v rámci vypořádání kasačních námitek nejprve zaměří na namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Platí totiž, že v případě existence vad stanovených v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. již zpravidla není dán prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru a je nezbytné napadený rozsudek bez dalšího zrušit.
[12] Podle dikce námitky stěžovatel krajskému soudu obecně vytýká, že jeho odůvodnění není srozumitelné a přesvědčivé. Nejvyšší správní soud v tomto směru odkazuje na svou judikaturu, podle níž pouhý nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. např. rozsudek ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013
30, odst. 9). Stěžovatel rovněž namítá, že se krajský soud nezabýval úvahou, podle níž byl postup žalobkyně veden pouze snahou urychlit realizaci stavby, což není v souladu se smyslem a účelem vyvlastňovacího zákona. K tomu lze podotknout, že takové skutkové zjištění krajský soud neučinil a ani stěžovatel jej před soudem či ve svém rozhodnutí neprezentoval. Je třeba upozornit, že soudy nejsou povolány k tomu, aby řešily hypotetické situace, nýbrž rozhodují konkrétní spory na základě zjištěného skutkového stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 As 400/2017 25, odst.
[18]). Stěžovatel další důvody nepřezkoumatelnosti nenamítal a ani kasační soud žádné neshledal. S ohledem na uvedené není napadený rozsudek nepřezkoumatelný. III. b) K tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení
[13] Stěžovatel má za to, že žalobkyně zmařila zřízení věcného břemene tím, že na dotčeném pozemku zřídila stavbu stožáru bez soukromoprávního titulu, tedy bez rozhodnutí o jeho vyvlastnění, popřípadě smlouvy o získání práv k dotčenému pozemku.
[14] Podle § 25 odst. 4 energetického zákona „[p]rovozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu, vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. To platí i v případě, kdy je stavba, pro kterou se právo vyvlastňuje, zřizována nebo již byla zřízena a zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy.“
[15] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že poslední věta citovaného ustanovení byla do energetického zákona doplněna novelou č. 225/2017 Sb. s účinností od 1. 1. 2018 a stanovuje možnost omezit vlastnické právo i ex post, pokud již zařízení bylo zřízeno či je zřizováno bez věcného břemene. Vyvlastňovací úřad tedy vydá rozhodnutí i v případě, kdy je stavba, pro kterou se právo vyvlastňuje, zřizována nebo již byla zřízena a zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy. To však neznamená, že by se v případě chybějícího soukromoprávního titulu nejednalo o stavbu neoprávněnou a že by se vlastník proti takovému postupu nemohl bránit soukromoprávními prostředky (srov. Zdvihal, Z. Energetický zákon. Komentář. 1. vyd., C. H. Beck, 2020, s. 656 704; srov. také rozsudek sp. zn. 6 As 231/2016, odst.
[31]).
[16] Kasační soud se skutkově podobným případem týchž účastníků v nedávné době zabýval (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2024, č. j. 10 As 307/2023
35, odst. [18], [22] a násl.) a neshledal důvod se od zde uvedeného právního názoru odchýlit. I s ohledem na to je následující odůvodnění stručné, přičemž zdejší soud v podrobnostech odkazuje na svůj výše uvedený rozsudek. Soud ani v projednávané věci nesouhlasí s názorem stěžovatele, podle něhož žalobkyně zmařila zřízení věcného břemene tím, že provedla stavbu na pozemku, který nebyl pro zřízení věcného břemene pravomocně vyvlastněn a k němuž nedisponovala jiným soukromoprávním titulem.
[17] Z ustanovení § 25 odst. 4 věty poslední energetického zákona nevyplývá, že by věcné břemeno muselo být vždy zřízeno před započetím stavby; naopak tato poslední věta daného ustanovení pamatuje i na situace, kdy je stavba již zřízena nebo je zřizována a zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy. Pokud by byla stavba zřízena nebo zřizována na pozemku, k němuž žalobkyni nesvědčí věcné břemeno, jedná se o neoprávněnou stavbu a vlastník pozemku se může domáhat náhrady škody cestou soukromého práva.
[18] Vyvlastňovací úřad v projednávané věci nevyhodnotil, že by žalobkyně zmařila zřízení věcného břemene; stěžovatel pak svůj právní názor založil pouze na skutečnosti, že žalobkyně provedla neoprávněnou stavbu. S takovým posouzením nelze souhlasit. Pokud by totiž zmaření zřízení věcného břemene spočívalo ve zřízení stavby před pravomocným vyvlastněním, celá poslední věta odst. 4 by pozbyla smyslu, neboť by se dvě kumulativní hypotézy, jež uvedená norma obsahuje, vzájemně vylučovaly. Existence stavby před vydáním rozhodnutí o vyvlastnění by totiž představovala jak naplnění první z nich (stavba již byla zřízena), tak nesplnění druhé (zmaření zřízení věcného břemene). Interpretace proponovaná stěžovatelem je proto neudržitelná a jeho námitka není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 poslední věta s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, nemá proto ze zákona právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, avšak v řízení o kasační stížnosti jí nevznikly žádné náklady, a soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 14. ledna 2025
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu