č. 150/2000 Sb. a č. 132/2000 Sb. Dopravní úřady jsou při výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě vykonávaného nad dopravci podle $ 34 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, povinny postupovat mimo jiné také podle zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Tato povinnost, ač se o ní zákon č. 111/1994 Sb. sám nezmiňuje, vyplývá z ustanovení $ 2 písm. d) a $ 4 zákona ČNR č. 552/1991 Sb.
č. 150/2000 Sb. a č. 132/2000 Sb. Dopravní úřady jsou při výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě vykonávaného nad dopravci podle $ 34 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, povinny postupovat mimo jiné také podle zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Tato povinnost, ač se o ní zákon č. 111/1994 Sb. sám nezmiňuje, vyplývá z ustanovení $ 2 písm. d) a $ 4 zákona ČNR č. 552/1991 Sb.
V námitce žalovaného týkající se ne- aplikovatelnosti zákona o státní kontro- le na kontroly prováděné podle zákona o silniční dopravě se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem soudu první- ho stupně. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze argumentovat tvrzením, že zákon o státní kontrole na řízení o správním deliktu podle zákona o silniční dopravě nedopadá, jelikož zákon o silniční dopravě neobsahuje žádný odkaz na použití zákona o státní kontrole. Zákon o silniční dopravě sice skuteč- ně odkaz na použití zákona o státní kon- trole neobsahuje, avšak nelze opome- nout úvodní ustanovení zákona o státní kontrole. V ustanovení $ 2 písm. d) záko- na o státní kontrole je řečeno, že státní kontrolu podle tohoto zákona vykonáva- jí orgány státní správy, do jejichž působnos- ti náleží specializovaná kontrola, odborný dozor nebo inspekce podle zvláštních předpisů (dále jen „kontrolní orgány“). Ustanovení $ 4 zákona pak vymezuje ne- gativní výčet orgánů nepodléhajících kontrole podle tohoto zákona. Kontrole podle tohoto zákona tedy nepodléhají „soudy, prokuratura a státní notářství, s výjimkou hospodaření těchto orgánů s finančními a hmotnými prostředky České republiky, rozhodovací činnost or- gánů státní správy a řízení jim předchá- zející, výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky vykonávané podle zvláštních předpisů“. Proto je za- potřebí vycházet z toho, že odborný do- zor prováděný orgány vymezenými v 62 písm. d) zákona o státní kontrole podléhá režimu tohoto zákona. V daném případě byla dopravní kontrola odborným dozo- rem vykonávaným podle zvláštního před- pisu, zde podle zákona o silniční dopravě. Nejvyšší správní soud shledal postup soudu prvního stupně za zákonu odpo- vídající. Skutečnost, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal 461 853 s tvrzením žalobce, že v řízení nebylo po- stupováno podle ustanovení $ 15 a $ 16 zákona o státní kontrole, činí jeho roz- hodnutí nepřezkoumatelným pro nedo- statek důvodů. Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání nevypořádal s tvrzením Žža- lobce, že dodatečné zaslání protokolu z výkonu státního odborného dozoru nemůže zhojit uvedenou vadu řízení; na- víc žalobce byl zkrácen na možnosti po- dat námitky, neboť o této možnosti ne- byl v protokolu poučen. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem krajského soudu, že žalovaný pochybil, když se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval tím, zda postupem správního orgánu prvního stupně mohlo dojít či došlo ke zhojení vytýkaných procesních pochybení. Absence vyjádření k této od- volací námitce v napadeném rozhodnutí žalovaného činí toto rozhodnutí i podle názoru Nejvyššího správního soudu ne- přezkoumatelným pro nedostatek důvo- dů a soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když v tomto po- chybení shledal důvod pro zrušení napa- deného rozhodnutí podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 853 Azyl: vztah 6 12 a $ 91 zákona o azylu k $ 12 a $ 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Po- licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) Shledá-li krajský soud důvodnou žalobu, jíž se brojí proti rozhodnutí správního orgánu, pouze z důvodu neudělení azylu podle $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a v tomto rozsahu následně rozhodnutí správního orgánu zruší, aniž by zároveň zrušil výrok o tom, zda se na žadatele o azyl vztahuje či nevztahuje překážka vycestování ve smyslu $ 91.zákona o azylu, je takový rozsudek nezákonný, neboť rozhodování podle ustanovení $ 91 zákona o azylu je závislé na posouzení primární otázky ř řízení, tj. zda bude účastníku řízení azyl udělen č či nikoli.
Akciová společnost D. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení poku-