Nabídne-li účastník řízení důkazy k prokázání skutečnosti, že se v době doručování rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nacházel na zahra- ničním zájezdu, a odvolací správní orgán bez dalšího konstatuje, že těmito důkazy není možné zpochybnit fikci doručení rozhodnutí podle $ 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, je takový postup v rozporu se záko- nem a důvodem pro zrušení rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání ža- lobce ve správním řízení podle $ 60 správního řádu jako opožděně podané.
Nabídne-li účastník řízení důkazy k prokázání skutečnosti, že se v době doručování rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nacházel na zahra- ničním zájezdu, a odvolací správní orgán bez dalšího konstatuje, že těmito důkazy není možné zpochybnit fikci doručení rozhodnutí podle $ 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, je takový postup v rozporu se záko- nem a důvodem pro zrušení rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání ža- lobce ve správním řízení podle $ 60 správního řádu jako opožděně podané.
Důvody kasační stížnosti jsou uvede- ny v $ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Po- dle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasač- ní stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v před- cházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav apliková- na nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo ne- dostatku důvodů rozhodnutí, popř. v ji- né vadě řízení před soudem, pokud mo- hla mít taková vada vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že soud nesprávně posoudil právní otázku, zda opomenutí navrženého důkazu při rozhodnutí o zamítnutí odvolání žalob- ce jako opožděného založilo nepřezkou- matelnost rozhodnutí. Městský soud v Praze podle názoru Nejvyššího správní- ho soudu nepochybil, pokud rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatel- nost pro nedostatek důvodů. Žalovaný totiž nesprávně vyhodnotil důkazy před- ložené žalobcem k prokázání toho, že v daném případě nemohla nastat právní fikce doručení rozhodnutí stavebního úřadu podle $ 24 odst. 2 spr. ř. Žalobce k prokázání včasnosti podání svého od- volání předložil potvrzení cestovní kan- 547 874 celáře C. ze dne 30. 4. 2003 dokládající, že se žalobce ve dnech 17. 1. 2003 až 3. 2. .2003 zúčastnil zahraničního zájezdu do Francie. Dále žalobce předložil závaznou přihlášku na zájezd - cestovní smlouvu ze dne 10. 10. 2002, v níž je uveden stej- ný termín zájezdu a jsou tam uvedeny rovněž výše plateb za tento zahraniční zájezd. Žalobce dále doložil potvrzení cestovní kanceláře C. ze dne 12. 8. 2003 o tom, že cestovní kancelář setrvává na předchozím potvrzení; dále bylo v přípi- se uvedeno, že žalobce nastoupil ubyto- vání ve Francii dne 18. 1. 2003 a ukončil jej dne 2. 2. 2003. Záloha na zájezd ve vý- ši 38 200 Kč byla uhrazena dne 10. 10. 2002 a dne 17. 12. 2002 uhradil žalobce doplatek ceny zájezdu; zájezd nebyl ža- lobcem zrušen a uskutečnil se. Vycesto- vání mohla podle cestovní kanceláře potvrdit manželka žalobce Miluše K. a dcery Eliška a Tereza K., které byly spo- lucestujícími. Žalobce předložil rovněž potvrzení o tom, že se v době od 17. 1. 2003 do 3. 2. 2003 nezdržoval v místě bydliště, podepsané manželkou a spolu- cestující Miluší K., spolucestující - dce- rou Eliškou K., svým zaměstnancem Ja- roslavem P. a poštovní doručovatelkou Martinou M. Městský soud v Praze se po- dle názoru zdejšího soudu přesvědčivě vypořádal s tím, že žalovaný pochybil, pokud nezohlednil všechny žalobcem předložené důkazy, na základě nichž měl žalovaný posoudit, zda žalobcem poda- né odvolání bylo podáno včas, a v sou- vislosti s tím měl postavit najisto, zda mohlo být žalobci rozhodnutí stavební- ho úřadu doručeno fikcí podle $ 24 odst. 2 spr. ř. Podle tohoto ustanovení lze totiž považovat za doručenou písemnost ur- čenou do vlastních rukou, jejíž adresát nebyl zastižen, ačkoliv se v místě bydliš- tě zdržuje, pokud je tato písemnost ulo- žena v místně příslušné provozovně dr- žitele poštovní licence nebo u obecního 548 úřadu a adresát je o tom vhodným způ- sobem vyrozuměn. Pokud si adresát ne- vyzvedne písemnost ani do tří dnů od uložení, poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení ne- dozvěděl. Podmínkou nezbytnou pro možnost nastoupení fikce doručení však je skutečnost, že se adresát zdržuje v místě bydliště; splnění této podmínky však žalovaný v řízení přesvědčivě ne- prokázal. V souzené věci se rozhodnutí staveb- ního úřadu, při jehož doručování bylo zkoumáno nastoupení fikce doručení podle $ 24 odst. 2 spr. ř., týkalo uložení sankce za přestupek podle $ 105 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. Jednalo se tedy nepochybně o trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně zá- kladních práv a svobod (dále jen „Úmlu- va“); tento termín vykládá judikatura Ev- ropského soudu pro lidská práva tak, že se jedná o řízení o veškerých sankcích, ukládaných správními úřady fyzickým a právnickým osobám za přestupek ne- bo jiný správní delikt, jakož i o sankcích ukládaných v řízení disciplinárním nebo kárném členům komor s nuceným člen- stvím. Bylo tedy třeba dbát také toho, aby rozhodnutí vydané ve věci „frestní- ho obvinění“ ve smyslu Úmluvy, jež cito- vaný článek Úmluvy speciálně chrání, bylo účastníku správního řízení pře- svědčivým způsobem oznámeno. Pří- padné opožděné podání opravného pro- středku proti takovému rozhodnutí totiž mohlo přivodit zkrácení stěžovatele na jeho právech; zásadním způsobem by ta- ké ovlivnilo případný soudní přezkum, jenž je chráněn v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Proto měl žalovaný v pochybnostech o včasnosti podaného odvolání v prvé řadě provést rozsáhlejší dokazování tak, jak ve svém rozsudku naznačil Městský soud v Praze, aby mohl postavit najisto skutečnost, zda doručení rozhodnutí stavebního úřadu právní fikcí podle $ 24 odst. 2 spr. ř. bylo účinné či nikoliv. Po- kud by i po takto důkladně provedeném dokazování přetrvávaly pochybnosti, měl žalovaný spíše rozhodnout ve pro- spěch zachování základních práv a svo- bod účastníka řízení „obviněného“ z pře- stupku; měl tedy zvolit takové řešení, které v maximální míře šetří základní práva a svobody účastníka řízení. Zamít- nutí odvolání jako opožděného je výra- zem toho, že se správní orgán nebude věcí samou zabývat, tj. je odmítnutím právní ochrany. Z principů právního stá- tu potom vyplývá, že při úvaze o tom, zda ochranu poskytnout nebo odepřít, je v pochybnostech zapotřebí volit vždy variantu upřednostňující přístup k práv- ní ochraně. V případě, že tedy žalovaný měl pochybnost o včasnosti podaného odvolání, měl je spíše považovat za včas- né a věcně se jím zabývat. V této souvis- losti je možné odkázat na nedávný názor Ústavního soudu, jenž se problematikou náhradního doručování také zabýval a např. v nálezu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 23/03, týkajícím se náhradního do- ručení v daňovém řízení, judikoval, že „institutem náhradního doručování se vytváří právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stano- vené doby ex lege i vůči tomu, kdo pí- semnost fakticky nepřevzal.. lze vycházet z toho, že rovněž z hlediska ústavnosti Je třeba striktně trvat na dodržení všech zákonných podmínek pro vznik dané fikce. Účinky doručení písemnosti (do vlastních rukou) mohou nastat přede- vším za předpokladu, že se příjemce v místě doručení zdržuje. I když tento Dojem není výslovně definován, dle ná- zoru Ústavního soudu se zjevně jedná o místo, kde by příjemce mohl být v roz- hodné době doručovatelem zastižen, a to buď přímo, nebo (alespoň) pro- střednictvím vyrozumění o uložení zá- silky, bylo-li učiněno vhodným způso- bem. Se skutečností, že příslušný subjekt jakožto příjemce uvedl na své písem- nosti úmyslně (čí neúmyslně) adresu, na které se však již nezdržoval či v bu- doucnosti nehodlal zdržovat, daňový řád expressis verbis žádné následky, te- dy v oblasti doručování, nespojuje, tak- že ani při eventuálním úmyslném uve- dení nesprávné adresy pro doručování nelze de lege lata takovýmto způsobem adresáta postihovat“ “ Pokud jde o názor žalovaného vyslo- vený v kasační stížnosti, že nevypořádá- ní se s některými předloženými důkazy - konkrétně s druhým potvrzením ze dne 12. 8. 2003, jež pro účely prokázání včasnosti. podaného odvolání poskytla cestovní kancelář C. - znamená, že je správní orgán nepovažoval za relevantní pro posouzení věci, tento výklad pova- žuje Nejvyšší správní soud za vyvratitel- ný argumentem reďuctio ad absurdum. Podle takového názoru by totiž opome- nutí provedení jakéhokoliv důkazního prostředku ve správním řízení nemohlo být pochybením, neboť nezohlednění navrženého důkazu by automaticky zna- menalo, že takový důkaz nemá pro dané řízení žádný význam, a proto nebyl pro- veden ani zařazen do rozhodnutí. Neby- lo by tedy reálně možné odlišit důkazy neprovedené pochybením správního or- gánu. Je zřejmé, že takový výklad je neu- držitelný a je zapotřebí jej pomocí výše uvedeného argumentu reďuctio ad ab- surdum odmítnout. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, byl vydán v souladu se zákonem. Soud prv- ního stupně se v odůvodnění rozhodnu- tí přesvědčivě vypořádal s důvody, jež jej 549 875 vedly k takovému rozhodnutí. Městský soud v Praze správně žalovanému uložil při posouzení včasnosti odvolání zo- hlednit všechny předložené důkazy, v případě trvajících pochybností dále doplnit dokazování a teprve poté posou- dit, zda mohlo být v daném případě roz- hodnutí stavebního úřadu doručeno fik- cí podle $ 24 odst. 2 spr. ř. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze není ani mož- né dovodit, že by soud předjímal závěry, k nimž by měl žalovaný po nově prove- deném dokazování dospět, jak stěžovatel tvrdil v kasační stížnosti. 875 Rozhodnutí správního orgánu: náležitosti k $ 47 odst. 5 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) k $ 2 písm. e) zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů Je-li rozhodnutí o rozkladu opatřeno otiskem úředního razítka Minister- stva vnitra, jehož vrcholným představitelem je ministr vnitra, který napa- dené rozhodnutí vydal a podepsal, pak jsou splněny v tomto ohledu poža- davky $ 47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, na náležitosti správních rozhodnutí.
Petr K. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty, o kasační stíž-