k čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu též „Listina“) I. Obsahové nedostatky předvolání zástupce stěžovatelky k jednání (ne- správně uvedený termín konání jednání) brání krajskému soudu v projed- nání a skončení věci ($ 49 odst. 3 s. ř. s.) a jsou jinou vadou řízení před sou- dem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. II. Pochybení soudu mající za následek neúčast zástupce stěžovatelky na jednání, při kterém došlo ke skončení věci, nemůže být zhojeno obecným poukazem na možnost stěžovatelky brojit proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Stěžovatelka totiž v důsledku zjištěného pochybení v říze- ní před krajským soudem nemohla v plné šíři uplatnit a využít zákonem jí daná práva účastníka řízení, mezi jiným i právo na veřejné projednání vě- ci, na kterém výslovně trvala. Závažnost tohoto pochybení je zvláště zvý- razněna přechodným ustanovením $ 130 odst. 1 s. ř. s. věty před střední- kem, podle něhož soudy dokončí řízení o žalobách zahájená před 1. 1. 2003 podle soudního řádu správního, který upravil povinnost provádět dokazo- vání při jednání i ve věcech správního soudnictví ($ 52 a $ 77 s. ř. s.).
k čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu též „Listina“) I. Obsahové nedostatky předvolání zástupce stěžovatelky k jednání (ne- správně uvedený termín konání jednání) brání krajskému soudu v projed- nání a skončení věci ($ 49 odst. 3 s. ř. s.) a jsou jinou vadou řízení před sou- dem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. II. Pochybení soudu mající za následek neúčast zástupce stěžovatelky na jednání, při kterém došlo ke skončení věci, nemůže být zhojeno obecným poukazem na možnost stěžovatelky brojit proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Stěžovatelka totiž v důsledku zjištěného pochybení v říze- ní před krajským soudem nemohla v plné šíři uplatnit a využít zákonem jí daná práva účastníka řízení, mezi jiným i právo na veřejné projednání vě- ci, na kterém výslovně trvala. Závažnost tohoto pochybení je zvláště zvý- razněna přechodným ustanovením $ 130 odst. 1 s. ř. s. věty před střední- kem, podle něhož soudy dokončí řízení o žalobách zahájená před 1. 1. 2003 podle soudního řádu správního, který upravil povinnost provádět dokazo- vání při jednání i ve věcech správního soudnictví ($ 52 a $ 77 s. ř. s.).
Podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ize kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívají- cí v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné va- dě řízení před soudem, mohla-li mít ta- ková vada za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé. Podle ustanovení $ 43 odst. 1 s. ř. s. věty první předvolává soud písemně ne- bo při jednání přítomné ústně. Podle ustanovení $ 49 odst. 1 s. ř. s. k projed- nání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pra- covních dnů. Podle odst. 3 téhož ustano- vení nebrání neúčast řádně předvola- ných účastníků projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení po- dle $ 50 s.ř. s. Ze spisu předloženého krajským sou- dem vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 5. 6. 2003 byl dán kanceláři kraj- ského soudu pokyn k písemnému před- volání stěžovatelky (v původním řízení žalobkyně), jejího zástupce a Celního ře- ditelství Olomouc (v původním řízení ža- lovaného) k jednání na den 25. 6. 2003 v 10.00 hod. Z dokladu o doručení zalo- ženého v soudním spise (dodejky) vy- plývá, že zástupci stěžovatelky byla pí- semnost s předvoláním doručena do vlastních rukou dne 10. 6. 2003 a téhož dne bylo předvolání doručeno i žalova- nému. Písemnost s předvoláním určenou do vlastních rukou stěžovatelky vrátil dr- žitel poštovní licence (pošta) krajskému soudu dne 27. 6. 2003, protože si ji adre- sátka po oznámení o jejím uložení v úlož- ní desetidenní lhůtě nevyzvedla. Z proto- kolu o jednání konaném dne 25. 6. 2003 vyplývá, že téhož dne krajský soud ve vě- ci rozhodl za přítomnosti pověřeného pracovníka žalovaného. Podle úředního záznamu se následujícího dne, tj. 26. 6. 2003, ke krajskému soudu dostavil zá- stupce stěžovatelky, který předložil před- volánku s vyznačeným datem konání jed- nání dne 26. 6. 2003. Předeslat třeba, že soudní řád správní v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. d) jinou vadu řízení blíže nedefinuje, a nestanoví tak, které vady řízení před soudem mo- hou mít za následek nezákonné rozhod- nutí o věci samé. Je proto úkolem judika- tury tento neurčitý pojem vyložit s přihlédnutím ke konkrétním skuteč- nostem zjištěným v projednávané věci. Nejvyšší správní soud je v dané věci nucen konstatovat, že ač bylo předvolání zástupce stěžovatelky uskutečněno po formální stránce předepsaným způso- bem v souladu s ustanovením $ 42 odst. 5 S. Ť. s. ve spojení s ustanovením $ 45 a násl. 0. s. ř. (písemnost obsahující předvolání k jednání byla doručena do vlastních rukou zástupce stěžovatelky, na adresu jeho sídla) a byla rovněž dodržena i de- setidenní lhůta k přípravě na jednání stanovená v $ 49 odst. 1 s. ř. s., vykazuje toto písemné předvolání po obsahové stránce zásadní pochybení (nesprávně uvedený termín jednání), které je právě takovou vadou řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tímto zásadním a doloženým pochybením ze strany krajského sou- du byla totiž stěžovatelka zkrácena v prá- vu na spravedlivý proces vyplývajícím z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., ve znění protokolu vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb. (dále jen „Úmluva“), čl. 90 a čl. 96 odst. 2 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a byla tak zcela zbavena možnosti hájit svá práva před soudem prostřednictvím svého zá- 189 469 stupce, kterého si právě k ochraně svých práv zvolila. Pochybení soudu mající za následek neúčast zástupce stěžovatelky na jednání, při kterém došlo ke skončení věci, nemů- že být zhojeno případným poukazem na možnost stěžovatelky brojit proti rozsud- ku krajského soudu kasační stížností, ne- boť na překážku tomuto úsudku je právě ta skutečnost, že stěžovatelka nemohla v řízení před krajským soudem v plné šíři uplatnit a využít zákonem jí daná práva účastníka řízení, mezi jinými i právo na veřejné projednání věci, na kterém nadto výslovně trvala, neboť se záměrem soudu projednat věc bez nařízení jednání ne- souhlasila. Do popředí se v této konkrétní věci zjištěná vada řízení dostává přede- vším s ohledem na právní úpravu vyplý- vající z přechodného ustanovení $ 130 odst. 1 s. ř. s. věty před středníkem, podle kterého se řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účin- ného přede dnem nabytí účinnosti toho- to zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do- končí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona ($ 65 a násl. s. ř. s.). Nová právní úprava účinná od 1. 1.2003 totiž přinesla zásadní změnu spočívající v povinnosti provádět dokazo- vání při jednání i ve věcech správního soudnictví ($52a77s.ř.s.,s výjimkami vyplývajícími z ustanovení $ 51 a $ 76s.ř.s.), čímž v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy a ná- lezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. PI. ÚS 16/99, uveřejněným pod č. 276/2001 Sb., značně rozšířila a po- sílila práva účastníků řízení. 190 Nejvyšší správní soud dále nemohl odhlédnout od skutečnosti, že při jedná- ní konaném dne 25. 6. 2003 neměl kraj- ský soud k dispozici doklad o řádném předvolání stěžovatelky k jednání, neboť dodejka od písemnosti obsahující před- volání stěžovatelky k jednání byla soudu vrácena až dne 27. 6. 2003, tj. dva dny po rozhodnutí o věci samé. Teprve tímto dnem bylo doloženo, že stěžovatelka by- la k jednání řádně předvolána za použití fikce doručení ($ 46 odst. 4 0. s. ř. za použití ustanovení $ 42 odst. 5 s. č s.). Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle ustanovení $ 49 odst. 3 s. ř. s., neboť projednání a skončení věci při jednání konaném dne 25. 6. 2003 bránil nedostatek v řád- ném předvolání zástupce stěžovatelky k tomuto jednání, kteréžto pochybení je vadou řízení, která mohla mít za násle- dek nezákonné rozhodnutí o věci samé způsobující nepřezkoumatelnost roz- hodnutí krajského soudu a plně odůvod- ňující zrušení tohoto rozhodnutí [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že rozhodnutí krajského soudu je ne- zákonné pro vadu řízení, a proto rozhod- nutí podle ustanovení $ 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc současně vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vá- zán právním názorem Nejvyššího správ- ního soudu. (můn)
Adisa M. v Z. proti Celnímu ředitelství Olomouc o celní dluh, o kasační stížnos- ti žalobkyně.