Skutečnost, že v průběhu zkušebního provozu čistírny odpadních vod byly po- stupně stanoveny pro tento provoz dvojí emisní limity, nezakládá platnost pozděj- ších a mírnějších limitů pro trvalý provoz, ani povinnost správního orgánu stanovit x3x2
C...) Stěžovatel v kasační stížnosti opakuje námitky, které uplatnil nejprve v odvolání proti rozhodnutí ČIŽP a posléze v žalobě pro- ti rozhodnutí žalovaného. Jak žalovaný, tak i soud prvního stupně se s nimi náležitě vy- pořádali, přičemž s vyslovenými právními zá- věry se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zcela správně uvedl, že emisní limity stanove- né rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 24. 1. 1996, ve znění změnového rozhodnutí ze dne 14. 3. 1997, byly stanoveny za účelem zjištění, které z těchto limitů budou pro uží- vání stavby nejvhodnější.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že obě rozhodnutí byla vý- daná v průběhu zkušebního provozu čistírny, přičemž obě stanovila různé hodnoty zbytko- vého znečištění vypouštěných vyčištěných odpadních vod z čistírny. Jak je výslovně uve- deno v rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 24. 1. 1996, „limity .. jsou platné pouze pro zkušební provoz. Základem stanovení ukazatelů pro trvalý provoz budou výsledky dosažené ve zkušebním provozu“. K tomu velmi příhodně konstatoval soud prvního stupně, že v kolaudačním řízení není správní orgán vázán limity pro vypouštění vyčiště- ných odpadních vod stanovenými posledním z rozhodnutí ve zkušebním provozu, ale mů- že uvážit, že vhodnější pro trvalé užívání stav- by jsou limity stanovené rozhodnutím ve zku- šebním provozu časově dřívějším, neboť zkušební provoz slouží právě k jejich výběru.
Rozhodnutím ze dne 14. 3. 1997 došlo to- liko k prodloužení doby zkušebního provozu a navýšení hodnot vypouštění vyčištěných odpadních vod. Obě rozhodnutí tak upravila režim zkušebního provozu. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 24. 6. 1998 bylo povole- no trvalé užívání čistírny, přičemž vodopráv- ní úřad stanovil, že „pro vypouštění vyčiště- ných odpadních vod do toku Nemilanka během trvalého provozu jsou platné hodno- ty stanovené v rozhodnutí OkŮ Olomouc, re- ferátu ŽP. čj. ŽP-92/96-Op, ze dne 24 1 1996“.
Podle Nejvyššího správního soudu je třeba poukázat na tu skutečnost, že rozhod- nutí ze dne 24. 1. 1996, ve znění rozhodnutí 14. 3. 1997, se věnovala toliko a jen zkušební- mu provozu po dobu prozatímního užívání čistírny. Po dobu zkušebního provozu proto stěžovatel byl povinen provozovat čistírnu v souladu s oběma rozhodnutími. Režim zku- šebního provozu byl ukončen dnem nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí vodo- právního úřadu. Toto rozhodnutí povoluje tr- valý provoz, podmínky v něm uvedené neu- pravují pravidla pro provoz zkušební, nýbrž pro provoz trvalý.
Záleží na úvaze správního orgánu - vodoprávního úřadu - jaké emisní limity zvolí pro trvalý provoz čistírny. Při je- jich stanovení však vychází z výsledků zku- šebního provozu, což již naprosto správně uvedl soud prvního stupně. Vodoprávní úřad se v kolaudačním rozhodnutí rozhodl stano- vit stejné podmínky, resp. hodnoty, vypouště- ní vyčištěných odpadních vod, jaké byly v prvním rozhodnutí v době zkušebního pro- vozu ze dne 24. 1. 1996. Neučinil proto nic ji- ného, než zvolil ty hodnoty, které podle jeho Mix úvahy jsou těmi nejvhodnějšími.
Kolaudační rozhodnutí neodkazuje, že po dobu trvalého provozu je platné rozhodnutí ze dne 24. 1. 1996, nýbrž výslovně uvádí, jak je citováno shora, že pro trvalý provoz jsou platné hodnoty stanovené v rozhodnutí, ni- koli rozhodnutí jako takové. Vodoprávní úřad totiž v rámci kolaudačního rozhodnutí určil ty emisní limity, které odpovídaly limitům stanoveným v rozhodnutí ze dne 24. 1. 1996, a proto na hodnoty v něm uvedené odkázal. Rozhodnutí ze dne 24. 1. 1996 ve spojení s rozhodnutím ze dne 14.
3. 1997 tvoří pro účely zkušebního provozu jeden celek. Odka- zujeli se na hodnoty uvedené v jednom z nich pro účely trvalého provozu, nelze je již pojímat jako jeden celek, tj. ve znění jejich změn a doplnění, nýbrž v tom znění, na které je výslovně odkázáno. Vodoprávní úřad ne- mohl odkázat na celé rozhodnutí, protože je- ho účinky pominuly se skončením zkušební- ho provozu. Změnové rozhodnutí ze dne 14. 3. 1997 má rovněž omezenou časovou pů- sobnost, a to také pouze po dobu zkušebního provozu.
Trvalý provoz, ke kterému došlo na základě pravomocného kolaudačního roz- hodnutí, je v jiném režimu, a pokud pro něj byly stanoveny hodnoty obsažené v rozhod- nutí ze dne 24. 1. 1996, jsou to právě jen a pouze hodnoty v něm uvedené, bez při- hlédnutí k jejich změnám provedeným roz- hodnutím ze dne 14. 3. 1997. Proto, pokud vo- doprávní úřad v kolaudačním rozhodnutí metodou odkazu uvedl, že rozhodné jsou li- mity uvedené v rozhodnutí ze dne 24. 1. 1996, došlo k jejich přenesení do kolaudační- ho rozhodnutí, stávají se jeho součástí a jsou právně závazné.
835 1671 Ochrana životního prostředí: k obsahu integrovaného povolení; vztah integrovaného povolování k vodoprávnímu řízení k $ 126 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb. k $ 13 odst. 4 písm. a), $ 13 odst. 6 a $ 14 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)“ L V již zahájeném vodoprávním řízení o vydání povolení k vypouštění odpad- ních vod provozovatelem z povolovaného zařízení nelze pokračovat po zahájení ří- zení o vydání integrovaného povolení, protože integrované povolení nahrazuje po- volení vodoprávního úřadu vydávané podle $ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - vydává se namísto něj ($ 126 odst. 5 citovaného zákona).
II. Nestanovení emisních limitů pro vypouštění znečišťujících látek do vod v in- tegrovaném povolení, resp. vynětí problematiky nakládání s vodami z projednání v rámci řízení o vydání integrovaného povolení s poukazem na probíhající vodo- právní řízení ve věci vypouštění odpadních vod z povolovaného zařízení, je poruše- ním $ 13 odst. 4 písm. a), $ 13 odst. 6 a $ 14 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrova- né prevenci.
Společnost s ručením omezeným EKOSILT proti Ministerstvu životního prostředí o ulo-