Skutečnost, že opatření k nápravě uložené správním orgánem prvního stupně již bylo realizováno, nemůže být důvodem pro to, aby odvolací orgán - vyhovíli od- volání opomenutého účastníka řízení - nevrátil věc k dalšímu řízení správnímu or- gánu prvního stupně.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze pochybil, pokud se zto- tožnil s postupem žalovaného, který na zákla- dě žalobcova odvolání rozhodnutí, podle něhož společnost P. realizovala opatření k odstraně- ní závadného stavu, toliko zrušil a věc již ne- vrátil správnímu orgánu prvního stupně zpět k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného to- tiž nastolilo absurdní situaci: sice vyhovělo žalobcovu odvolání, neučinilo však žádný dal- ší krok k nápravě protiprávního stavu založe- ného vadným rozhodnutím správního orgá- nu prvního stupně.
V konečném důsledku tedy takové rozhodnutí vyznělo pro žalobce stejně, jako kdyby žalovaný jeho odvolání za- mítl. Přitom nelze opomenout fakt, že zruše- ním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pozbylo provedené opatření k nápra- vě právní opory. Navíc - vzhledem k tomu, že žalobce byl opomenutým účastníkem řízení - rozhodnutí, na jehož základě společnost P. realizovala úpravy jezu, v době těchto prací nebylo ještě pravomocné; žalobci bylo totiž doručeno až dodatečně po několika letech. V souzené věci se žalovaný i soud prvního stupně shodli, že žalobce byl ve správním ří- zení zkrácen na svém právu účastníka řízení.
Institut účastenství ve správním řízení při- tom není institutem samoúčelným; naopak slouží k tomu, aby takový subjekt mohl v říze- ní vykonávat práva mu příslušející. Podle $ 14 správního řádu je účastníkem řízení ten, o je- hož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, 235 1088 vy 2 kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.
Účastníkem řízení je i ten, komu zvláštní právní předpis takové po- stavení přiznává. Ustanovení $ 14 správního řádu vymezuje obecně pojem účastníka říze- ní, čímž orientuje správní orgány na to, aby zajistily v řízení aktivní účast těch, jichž se správní rozhodnutí týká, popř. může týkat. V souladu s obecným vymezením pojmu účastníka mohou toto postavení přiznat urči- tým osobám zvláštní předpisy. K tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zá- jmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech.
Kdo je účastníkem řízení, vymezuje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou de- finicí správní řád za účastníka řízení povolá- vá, dávají předpisy hmotného práva. Účasten- ství v řízení přitom nelze vnímat jen jako samoúčelnou hodnotu, neboť účastník řízení je nadán procesními právy, jejichž prostřed- nictvím usiluje o dosažení co nejlepšího vý- sledku v daném řízení. V souzené věci nebylo sporu o tom, že rozhodnutím Okresního úřa- du Kutná Hora mohlo být - a žalobce tvrdí, že i bylo - dotčeno žalobcovo vlastnické právo, neboť nařízenými a následně provedenými úpravami jezu Kuchelník byly zhoršeny pod- mínky pro provoz malé vodní elektrárny, kte- rá je ve vlastnictví žalobce.
Žalovaný sice deklaroval, že žalobce byl v řízení v prvním stupni nositelem proces- ních práv, ale tím, že věc nevrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení, neu- možňuje žalobci jejich realizaci; tím neumož- ňuje žalobci bránit jeho vlastnická práva, po- žívající ochrany mj. v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Takový postup žalovaného vy- kazuje závažné ústavněprávní deficity, což, jak vyplývá z níže uvedeného, v demokratic- kém právním státě nelze připustit. Je-li sub- jekt nositelem určitého práva, musí mu být poskytnut prostor k jeho realizaci; v souzené věci byl výkon žalobcova vlastnického práva 236 znemožněn | nezákonným | rozhodnutím správního orgánu.
Postup žalovaného je v roz- poru s nedávným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04, v němž Ústavní soud mj. uvedl: „Ústavní soud nemohl přehlédnout, že izolování sub- . jektivního práva od možnosti toto právo vy- konávat je oblíbeným trikem totalitních stá- tů, který používají při schovávání zvůle a bezpráví za formální fasádu práva. V právním státě tyto praktiky tolerovat ne- lze.“ Právě v případě žalobce došlo k situaci, kdy žalovaný sice uznal, že žalobci náleží sub- jektivní právo účastenství v řízení, neumož- nil mu však již jeho realizaci.
V souzené věci by byl postup žalovaného, jenž věc nevrátil správnímu orgánu prvního stupně, akceptovatelný v situaci, pokud by se samotné rozhodnutí žalovaného vypořádalo s námitkami žalobce jako účastníka řízení uplatněnými v odvolacím řízení směřujícími proti nařízené a provedené úpravě vodního toku. Žalobce přitom již v této fázi řízení tvr- dil, že realizovanými úpravami vodního toku bylo zasaženo jeho vlastnické právo tím, že byl přílišným vzedmutím vodního toku ztí- žen provoz jeho malé vodní elektrárny; své argumenty k věci uplatňovala i akciová spo- lečnost P.
Žalovaný se však vůbec nezabýval tím, zda byla opatření k nápravě uložena v souladu se zákonem, a po zrušení prvostup- ňového rozhodnutí nezavázal takovou povin-' ností ani správní orgán prvního stupně. V rozhodnutí o odvolání žalovaný pouze cito- val argumenty jednotlivých stran ohledně zá- sahu vzedmutí vodního toku do provozu ža- lobcovy malé vodní elektrárny, Žalovaný měl také možnost provést dokazování - s ohle- dem na to, že úprava vodního toku byla v do- bě jeho rozhodování již realizována, zde byla možnost dokazovat např. ohledáním či zna- leckým posudkem případný zásah do vlast- nického práva žalobce.
Na základě takto pro- vedeného dokazování pak mohl žalovaný odvolání žalobce zamítnout, či konstatovat rozpor nařízených opatření k nápravě se zá- konem, a napadené rozhodnutí zrušit. Postup žalovaného, který sice napadené rozhodnutí zrušil s poukazem na to, že žalobce byl v říze- ní před správním orgánem prvního stupně opomenutým účastníkem řízení, aniž se vy- jádřil k námitkám žalobce, a věc nevrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení, nelze s ohledem na shora uvedené akceptovat.
1089 Důchodové pojištění: nemoc z povolání; invalidní důchod k $ 25 odst. 2 a $ 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění k $ 16 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 134/1997 Sb. k $ 1 a násl. vyhlášky č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají I. Nemoc z povolání jako příčina plné invalidity má podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, význam toliko pro splnění podmínek nároku na plný in- validní důchod [$ 25 odst. 2 a $ 38 písm. b) tohoto zákona].
II. Oprávnění posoudit, zda určité zdravotní postižení je nemocí z povolání či ni- koliv, přísluší na základě $ 16 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a pro- vádění sociálního zabezpečení, pouze určeným zdravotnickým zařízením (vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává se- znam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají).
Zdeněk S. proti Ministerstvu životního prostředí o opatření k odstranění závad na vodo- hospodářském díle, o kasační stížnosti žalobce.