Jestliže správní orgán nezastavil řízení o přestupku přesto, že odpověd- nost za přestupek zanikla [$ 76 odst. 1 písm. £) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích], jedná se © podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [$ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], k němuž soud přihlédne z úřední povinnosti.
Jestliže správní orgán nezastavil řízení o přestupku přesto, že odpověd- nost za přestupek zanikla [$ 76 odst. 1 písm. £) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích], jedná se © podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [$ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], k němuž soud přihlédne z úřední povinnosti.
Na projednávanou věc dopadá usta- novení $ 20 odst. 1 část věty. před střed- níkem zákona o přestupcích. Podle toho- to ustanovení přestupek nelze projednat, uplynulli od jeho spáchání jeden rok. Lhůta stanovená k projednání pře- stupku je prekluzivní. Nepřichází proto v úvahu její přerušení nebo stavení s tě- mi právními důsledky, že by se o dobu, po kterou nebylo možné z důvodů správ- ním orgánem nezaviněných v řízení po- kračovat, tato lhůta prodlužovala. Ve Ihů- tě jednoho roku od spáchání přestupku musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Správní orgán musí k pre- kluzi přihlížet v úřední povinnosti, a ne- ní proto třeba, aby ji pachatel namítal. Procesním důsledkem zániku odpo- vědnosti ve smyslu $ 20 odst. 1 zákona o přestupcích je, že správní orgán nemů- že řízení o přestupku zahájit a v řízení již zahájeném pokračovat, a to bez ohledu na to, zda okolnost, která je důvodem zá- niku odpovědnosti, nastala v řízení pr- vostupňovém nebo v řízení odvolacím. Podle $ 76 odst. 1 písm. £) zákona o přestupcích správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže v něm zjistí, že odpovědnost za přestupek zanikla. V projednávané věci lhůta jednoho roku od spáchání přestupku uplynula dnem 23. 3. 2004. Žalovaný však pokra- čoval po uplynutí této lhůty v meritor- ním projednávání přestupku a dne 5. 5. 2004 o odvolání žalobce vydal meritorní rozhodnutí. Žalovaný mohl vydat jedině možné rozhodnutí, jímž by řízení o přestupku zastavil podle $ 76 odst. 1 písm. f) záko- na o přestupcích. Pokud tak nerozhodl, porušil hrubě zákon. Žalobce, ač zastoupen advokátem, ani v odvolání proti rozhodnutí prvo- stupňového orgánu, ani v žalobě proti rozhodnutí žalovaného nenamítl zánik odpovědnosti za přestupek, a tudíž ani nenavrhl zastavení řízení podle $ 76 odst. 1 písm. © zákona o přestupcích. Po- vinností žalobce však nebylo ve správ- ním řízení takový návrh učinit, protože správní orgán, jak je shora uvedeno, k zá- niku odpovědnosti za přestupek přihlíží z úřední povinnosti. Podle $ 109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stíž- nosti. Nad rámec důvodů v kasační stíž- nosti je povinen zkoumat, zda řízení před soudem nebylo zmatečné, zda ne- bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumateiné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu ni- cotné. V intencích citovaného ustanove- ní shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, i když z jiných důvo- dů, než jsou uvedeny v kasační stížnosti. Podle čl. 10 Ústavy vyhlášené meziná- rodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je. Česká re- publika vázána, jsou součástí právního 417 845 řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva ně- co jiného než zákon, použije se meziná- rodní smlouva. Jednou z těchto mezinárodních smluv je Úmluva o ochraně lidských práv a zá- kladních svobod. Úmluva v čl. 6 odst. 1 větě první uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zříze- ným zákonem, který rozhodne o jeho ob- čanských právech a závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního ob- vinění proti němu. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že pod pojem „trestní obvinění“ nelze zařadit pouze ta- ková jednání, která jsou trestným činem ve smyslu vnitrostátní právní úpravy. Trestním obviněním, které projednává a rozhodne o něm soud v plné jurisdikci, jsou i jednání, která jsou podle vnitro- státní právní úpravy přestupkem. Plnou jurisdikci je podle judikatury Evropské- ho soudu pro lidská práva třeba chápat tak, že čl. 6 odst. 1 nerozlišuje skutkové okolnosti a právní otázky; stejně jako právní otázky mají i skutkové okolnosti určující význam pro výsledek řízení. Prá- vo na soud a na jurisdikční řešení sporu platí jak pro právní, tak i pro skutkové otázky (rozsudek ve věci Le Compte et al. z roku 1981). Projednávanou věc, v níž jde o pře- stupek, je tak třeba podřadit pod režim čl. 6 odst. 1 Úmluvy v tom smyslu, jak jej vykládá judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Ze znění $ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož soud zruší napadené roz- hodnutí pro vady řízení bez jednání roz- sudkem pro podstatné porušení ustano- 418 vení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné roz- hodnutí ve věci samé, nelze výslovně do- vodit, že by soud měl k zániku odpověd- nosti za přestupek přihlížet z úřední povinnosti, tedy i v případě, kdy zánik odpovědnosti za přestupek není v žalo- bě namítán. Judikatura však dovodila, že jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v $ 76 odst. 1 písm. C) s. ř. s., soud přihlédne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpo- kladu,-že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o va- dy takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napa- deného rozhodnutí v mezích uplatně- ných žalobních bodů (rozsudek Nejvyš- šího správního soudu uveřejněný pod č. 272/2004 Sb. NSS). Podle názoru Nejvyššího správního soudu je shora uvedený judikát aplikova- telný na projednávanou věc. Přestupky, jak je shora uvedeno, jsou součástí práv- ní kategorie „trestního obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy, která zahrnuje v prvé řadě obvinění z trestného činu a řízení o něm. Pro trestní stíhání, tedy pro řízení o trest- ných činech, trestní zákon zakotvil v $ 67 odst. 1 institut promlčení trestního stí- hání. Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí tři roky až dvacet let. Této právní úpravě trestního práva hmotného koresponduje úprava trestního procesu. V $ 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu je stanoveno, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zaháje- no, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlče- no. Podle $ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu státní zástupce zastaví trestní stíhá- ní, je-li trestní stíhání nepřípustné ($ 11 odst. 1). Podle $ 223 odst. 1 trestního řá- du soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že je tu některá z okol- ností uvedených v $ 11 odst. 1. V řízení o odvolání podle $ 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví, shledálli, že je tu některá z okolností, jež by odů- vodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně ($ 223 odst. 1, 2). Konečně, podle $ 257 odst. 2 trestního řádu, shledá-li odvolací soud, že tu je ně- která z okolností uvedených v $ 11 odst. 1 písm. a), b) a i), která nastala až po vy- hlášení napadeného rozsudku, rozhod- ne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání. Ve všech těchto případech, které se týkají zastavení trestního stíhání pro je- ho promlčení a mají kogentní povahu, je mimo pochybnost, že ten, komu trestní řád ukládá povinnost trestní stíhání za- stavit pro promlčení trestního stíhání (státní zástupce, soud v průběhu hlavní- ho líčení, odvolací soud), tak činí bez ná- vrhu, tedy z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud tedy dovozuje, že, patří-li přestupky do kategorie trest- ního obvinění, je třeba, aby soud přihlédl k zániku odpovědnosti za přestupek (te- dy, jinak řečeno, k promlčení řízení o přestupku) z úřední povinnosti, a to proto, aby byl zachován jednotný postup v kategorii trestního obvinění, a učiněno tak zadost čl. 6 odst. 1 první větě Úmluvy. 846 Správní trestání: předpoklad deliktní odpovědnosti Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů k $ 4 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působ- nosti v ochraně lesa, v původním znění k $ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního Předpokladem vzniku deliktní odpovědnosti podle $ 4 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, je protiprávní činnost, v důsledku které došlo k ohrožení či poškození život- ního prostředí v lesích způsoby uvedenými pod písmeny a) - d). Takové činnosti se nepochybně může dopustit vlastník lesa, ale také nemusí. Po- kud žalovaný dovozoval odpovědnost žalobce bez dalšího toliko z odpovědnos- ti žalobce za stav majetku a za způsob hospodaření s ním a z vlastnictví majetku samého, pak se opřel o jiný než v zákoně uvedený důvod, a učinil tím své roz- hodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.].
Karel N. proti Krajskému úřadu kraje Vysočina o uložení pokuty, o kasační stíž- nosti žalovaného.