vební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» Podmínku obsaženou v územním rozhodnutí, podle níž v dokumentaci pro sta- vební povolení musí být uvedeno konkrétní využití nebytových prostor, nesplní sta- vební úřad tím, že ve stavebním povolení užije pojmu „nebytový prostor“ namísto pojmu „provozovna“, aby tím dal najevo, že nebude tento prostor komerčně využit. Takový postup stavebního úřadu je v rozporu s jeho povinnostmi stanovenými v $62 odst. 1 písm. a) a v $ 66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona. Účel užívání nebytových prostor je stavební úřad povinen uvést jednoznačně a konkrétně.
Nejvyšší správní soud souhlasí se závě- rem krajského soudu, že povinnost stavební- ho úřadu přezkoumat ve stavebním řízení 64 splnění podmínek územního rozhodnutí [$ 62 odst. 1 písm. a) stavebního zákona] a zá- vazně stanovit podmínky pro užívání stavby ($ 66 stavebního zákona) odpovídá právu účastníků řízení na ověření souladu doku- mentace s podmínkami územního řízení a právu na jednoznačné stanovení účelu a podmínek užívání nebytových prostor, jsou-li součástí stavby. Povinnost stavebního úřadu zkoumat účinky budoucího provozu je stano- vena též v $ 62 odst. 2 stavebního zákona.
Krajský soud neměl povinnost, ba dokon- ce ani nemohl sám brát v úvahu možnosti vy- užití nebytových prostor v I. podlaží před- mětné stavby. Stavební úřad a následně stěžovatel byli povinni stanovit ve stavebním řízení konkrétní účel užívání nebytových prostor. Tato formulace povinnosti nenechá- vá žádný prostor pro jiný výklad než ten, že je nutno konkrétně uvést, k jakému účelu bu- dou tyto prostory sloužit. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se stěžovatelem v názo- ru, že zvolením označení „nebytové prostory, případně kancelář“ namísto „provozovna“ byla tato povinnost splněna, neboť tím měla být zdůrazněna skutečnost, že investor nepo- čítá s komerčním využitím.
Takový výklad ne- má podklad v žádném z ustanovení stavební- ho ani jiného zákona, jedná se o nepřípustné zkreslení výše uvedené povinnosti, dle které měl stavební úřad jednoznačně a konkrétně uvést, k jakému účelu budou nebytové pro- story užívány, tj. neponechávat tuto otázku otevřenou či pouze naznačenou. Zmíněnou podmínkou byla uložena povinnost „stanovit konkrétní účel užívání nebytových prostor“, nikoli rozlišit mezi „nebytovým prostorem“ a „provozovnou“. Stavební zákon ani jiný prováděcí předpis platný ke dni vydání napa- deného rozhodnutí nedovozuje z použití jed- noho či druhého pojmu žádné rozdíly a dů- sledky pro stavební řízení, úvahy stěžovatele předestřené v kasační stížnosti proto nelze považovat za opodstatněné.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje správnost postupu správních orgánů ve sta- vebním řízení, pokud respektují případné skutečnosti, které ovlivnily tvorbu a formula- ci podmínek územního rozhodnutí; rovněž je správné, pokud přihlížejí k záměru územní- ho rozhodnutí a k reálnému stavu zjištěnému ve stavebním řízení. Nelze však připustit, aby s odkazem na tyto obecné zásady stavebního řízení nebyly splněny konkrétní povinnosti uložené územním rozhodnutím. Stavební úřad byl povinen od stavebníka zjistit, k jaké- mu účelu budou využívány nebytové prosto- ry, a uvést toto ve stavebním povolení.
Soud neshledal žádný prostor pro modifikaci této povinnosti. Případné další skutečnosti mohly ovlivnit následující postup stavebního úřadu při stanovení podmínek určeného využití, ni- koliv však samotnou prvotní povinnost tyto podmínky ve stavebním povolení transpa- rentně uvést. 1031 Ochrana přírody a krajiny: narušení krajinného rázu k $ 12 odst. 2 a 3 a $ 87 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Odpovědnost za přestupek podle $ 87 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jehož se dopustí ten, kdo naruší krajinný ráz nesplně- ním povinnosti podle $ 12 odst. 2 zákona (povinnost požádat o souhlas orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz), není oslabena tím, že Ministerstvo život- ního prostředí nevydalo prováděcí právní předpis podle $ 12 odst. 2 zákona, ani tím, že právním předpisem vydaným podle $ 12 odst. 3 zákona byla stanovena některá omezení využití území přírodního parku.
Dagmar L., Zdeňka P., Jan H. a Jiří L. proti Magistrátu města Plzně o vydání stavebního po- volení, o kasační stížnosti žalovaného.