správního Žalobu proti rozhodnutí, jímž Magistrát hlavního města Prahy v rámci výkonu své dozorové činnosti v souladu s $ 112 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pozastaví výkon opatření vydaného úřadem měst- ské části a nařídí úřadu městské části zrušení takového opatření, soud od- mítne [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s $ 68 písm. e) s. ř. s. a $ 70 písm. a) s. ř. s.], neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu 6 65 odst. 1 s. ř. s.
správního Žalobu proti rozhodnutí, jímž Magistrát hlavního města Prahy v rámci výkonu své dozorové činnosti v souladu s $ 112 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pozastaví výkon opatření vydaného úřadem měst- ské části a nařídí úřadu městské části zrušení takového opatření, soud od- mítne [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s $ 68 písm. e) s. ř. s. a $ 70 písm. a) s. ř. s.], neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu 6 65 odst. 1 s. ř. s.
Důvodem kasační stížnosti byl důvod podle $ 103 odst. 1 písm. ©) s. ř. s., tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost roz- hodnutí o odmítnutí žaloby spočívající v nesprávném posouzení otázky naplně- ní podmínek pro odmítnutí žaloby sou- dem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, po- případě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem Městského soudu v Praze, že rozhodnutí žalovaného, jímž byl v souladu s $ 112 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pozastaven vý- kon opatření - sdělení k ohlášení re- klamního zařízení, ohledně něhož do- spěl žalovaný k závěru, že je v rozporu se zákonem, nepodléhá soudnímu přezku- mu. V daném případě je sice napadený úkon správního orgánu formálně označen jako „rozhodnutí“, materiálně se však ne- jedná o rozhodnutí ve smyslu legislativ- ní zkratky $ 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se ta- kovým úkonem nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti. Tento úkon žalovaného pro- to nelze považovat za rozhodnutí pře- zkoumatelné ve správním soudnictví, neboť samo o sobě nemá za následek zá- sah do hmotných práv stěžovatele, a te- dy nemá bez dalšího účinky ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., přičemž takové účinky zasahující do práv a povinností žalobců by mohlo mít teprve rozhodnutí staveb- ního úřadu o odstranění reklamního za- řízení, neboť až tímto rozhodnutím mů- že být zasaženo do právní sféry žalobce. Pozastavením výkonu opatření nevyplý- vá stěžovateli bezprostředně žádná po- vinnost; povinnost mu vyplyne až pří- padným vydáním rozhodnutí o odstranění reklamního zařízení, proti němuž však bude mít možnost podat odvolání ve správním řízení, a není sporu o tom, že proti takovému rozhodnutí je možné ná- sledně brojit také správní žalobou. Z těch- to důvodů se nelze ztotožnit s právním názorem stěžovatele, že rozhodujícím 705 912 dnem, od něhož se odvíjí počátek zkrá- cení na jeho subjektivních právech, je den účinnosti rozhodnutí žalovaného. Pokud jde o poukaz žalobce na řízení o žalobě proti rozhodnutí Úřadu měst- ské části Praha 2, jímž bylo zrušeno zmi- ňované opatření, je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o samostatné soudní řízení, nepodléhající hodnocení v řízení o této kasační stížnosti. Znovu je však zapotře- bí zopakovat skutečnost, že úkonem, proti němuž je možné brojit správní ža- lobou, je až případné rozhodnutí o od- stranění stavby. Správní trestání: zaměstnávání osob sdružených v konsorciu Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů k $ 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 578/1991 Sb., č. 167/1999 Sb. a č. 369/2000 Sb. k $ 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního Soud se nemůže vypořádat s naplněním podmínek pro uložení pokuty za porušení $ 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, pouhým kon- statováním kopírujícím dikci zákona, že práce vykonávané v provozovně žalobce na základě živnostenských listů osobami sdruženými v konsorciu jsou plněním běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zaměstna- vatele. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů po- dle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Společnost s ručením omezeným C. proti Magistrátu hlavního města Prahy o pozastavení výkonu opatření a jeho zrušení, o kasační stížnosti žalobce.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem kasační stížnosti byl důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby spočívající v nesprávném posouzení otázky naplnění podmínek pro odmítnutí žaloby soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem Městského soudu v Praze, že rozhodnutí žalovaného, jímž byl v souladu s § 112 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze pozastaven výkon opatření – sdělení k ohlášení reklamního zařízení, ohledně něhož dospěl žalovaný k závěru, že je v rozporu se zákonem, nepodléhá soudnímu přezkumu. V daném případě je sice napadený úkon správního orgánu formálně označen jako „rozhodnutí“, materiálně se však nejedná o rozhodnutí ve smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se takovým úkonem nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti. Tento úkon žalovaného proto nelze považovat za rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví, neboť samo o sobě nemá za následek zásah do hmotných práv stěžovatele a tedy nemá bez dalšího účinky ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., přičemž takové účinky zasahující do práv a povinností žalobců by mohlo mít teprve rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění reklamního zařízení, neboť až tímto rozhodnutím může být zasaženo do právní sféry žalobce. Pozastavením výkonu opatření nevyplývá stěžovateli bezprostředně žádná povinnost; povinnost mu vyplyne až případným vydáním rozhodnutí o odstranění reklamního zařízení, proti němuž však bude mít možnost podat odvolání ve správním řízení a není sporu o tom, že proti takovému rozhodnutí je možné následně brojit také správní žalobou. Z těchto důvodů se nelze ztotožnit s právním názorem stěžovatele, že rozhodujícím dnem, od něhož se odvíjí počátek zkrácení na jeho subjektivních právech, je den účinnosti rozhodnutí žalovaného. Pokud jde o poukaz žalobce na řízení o žalobě proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, jímž bylo zrušeno zmiňované opatření, je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o samostatné soudní řízení, nepodléhající hodnocení v řízení o této kasační stížnosti. Znovu je však zapotřebí zopakovat skutečnost, že úkonem, proti němuž je možné brojit správní žalobou, je až případné rozhodnutí o odstranění stavby.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech uvedených důvodů k závěru, že Městský soud v Praze postupoval v souladu se zákonem, když rozhodl o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s. a § 70 písm. a) s. ř. s. Důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy není dán a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti, nezabýval se již návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu