du správního I. Jestliže soud dostatečně nepoučil žalovaný správní orgán o jeho pro- cesních povinnostech, čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení před sou- dem vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d)s. ř. s.]. II. Pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatel- nost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.
du správního I. Jestliže soud dostatečně nepoučil žalovaný správní orgán o jeho pro- cesních povinnostech, čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení před sou- dem vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 písm. d)s. ř. s.]. II. Pokud soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], uvede pouze důvody, v nichž tuto nepřezkoumatel- nost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává.
Ze soudního spisu vyplývá, že Měst- ský soud v Praze vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení výzvy před- ložil úplný spisový materiál v originále spolu se spisy správního orgánu prvého stupně včetně dokladů prokazujících doručení rozhodnutí účastníkům řízení. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 18. 3. 2003. Protože stěžovatel v požado- vané lhůtě správní spis nepředložil a ne- © předložil ani vyjádření k žalobě, soud ur- goval zaslání spisu i vyjádření k žalobě přípisem ze dne 26. 6. 2003, doručeným stěžovateli dne 3. 7. 2003. Mezitím stěžo- vatel osobně dne 30. 6. 2003 správní spis i vyjádření k žalobě soudu dodal. Postup městského soudu je v rozporu s požadavkem předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Česká republika je v souladu s článkem 1 odst. 1 Ústavy demokratic- kým právním státem. Součástí právního řádu každého materiálně pojímaného právního státu jsou rovněž právní princi- py, byť je třeba zákonodárce v jednodu- chém právu výslovně neformuloval. Z imperativu ústavně konformní inter- pretace a aplikace právních předpisů potom vyplývá požadavek vykládat a používat jednoduché právo v souladu s právem ústavním, a tedy i v souladu s již zmíněnými principy materiálního práv- ního státu. Mezi uvedenými principy se- hrává významnou úlohu princip právní jistoty, z nějž pro oblast soudního rozho- dování mj. vyplývá požadavek předvída- telnosti soudních rozhodnutí vzhledem k procesní situaci, zejména vzhledem k uplatněným námitkám a tvrzením účastníků, unesení či neunesení jejich břemen a splnění či nesplnění jejich pro- cesních povinností. Tento požadavek předvídatelnosti soudního rozhodnutí lze z opačného úhlu pohledu vyjádřit též jako zákaz překvapivých rozhodnutí. Předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předví- datelný postup soudu. Zákon jasně sdě- luje, že je soud povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu ne- zbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu ($ 36 odst. 1 s. ř. s.). Soud rovněž musí při přezkoumání rozhodnutí vy- cházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správní- ho orgánu ($ 75 odst. 1 s. ř. s.). Jde o ka- sační kontrolu správního rozhodnutí soudem, a proto je rozhodující objektiv- 707 618 ně existující skutkový stav v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud zkoumá, zda zjištěný skutkový stav skýtá oporu výroku z hlediska požadavků zákona a zda může takto zjištěný stav obstát či zda vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní do- plnění. Může provádět i dokazování (S 77 s.ř.s.), aby mohl věc řádně po skut- kové i právní stránce posoudit. Pokud tedy soud dospěl k závěru, že ve správním spisu chybí některé listiny, které s největší pravděpodobností existují, ne- boť je o nich zmínka v napadeném roz- hodnutí, stěžovatel na ně odkazuje a z je- jich obsahu vychází, bylo na něm, aby stěžovatele vyzval k jejich předložení a současně ho poučil o následcích, které ho mohou postihnout, pokud výzvě nevy- hoví. Kdyby i přes takovou výzvu soudu a přes poučení o důsledcích spojených s jejím neuposlechnutím stěžovatel nedo- ložil chybějící podkladové listiny, přivodil by si újmu v řízení sám a musel by nést i důsledky svého konání, resp. nekonání. V daném případě však soud postihl účast- níka řízení (stěžovatele) za nesplnění jeho procesní povinnosti předložit úplný správní spis tím, že ho vyřadil z pře a jeho rozhodnutí, bez přezkoumání v rozsahu $ 75 odst. 1 s. ř. s., zrušil. Takový postup však není v souladu se zásadami vedení soudní- ho řízení, neboť soud nesplnil svoji pou- čovací povinnost ve vztahu k žalovanému. Protože soud stěžovateli neposkytl dostatečné poučení o jeho procesních povinnostech (doplnění správního spi- su o listiny, z nichž napadené rozhodnu- tí vychází, je totiž zjevně procesní povin- ností stěžovatele), čímž mu přivodil újmu v řízení, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé. Soud proto v dal- ším řízení vytýkanou vadu napraví. Neúplný je rovněž závěr soudu vzta- hující se k výroku o částečné nepřezkou- matelnosti napadeného | rozhodnutí. Rozhodnutí může být totiž nepřezkou- matelné buď pro svoji nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; který z důvodů nepřezkoumatelnosti shledal městský soud naplněn, však neuvedl. Pokud však soud k závěru o nepřezkoumatelnosti dospěl, nebylo již na místě přezkoumá- vat dílčí závěry, postup či důvody stěžo- vatelova rozhodnutí, jak to soud učinil v daném případě, jestliže posuzoval na- příklad možnou podjatost pracovníka stěžovatele či způsob vyvěšování roz- hodnutí stavebního úřadu a posléze i rozhodnutí stěžovatele na úřední des- ce. Soud má v takovém případě uvést pouze důvody, v nichž nepřezkoumatel nost napadeného rozhodnutí spatřuje. Cani) 618 Řízení před soudem: dokazování k$52odst.1ak $ 77 soudního řádu správního k $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „da- ňový řád“, „d. ř.“) I. Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli ($ 52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit. 708 II. Ustanovení $ 77 s. ř. s. zakládá nejenom pravomoc soudu dokazová- ním upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém roz- hodnutí vycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hod- nocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce. Přitom soud zváží rozsah dopl- ňování dokazování tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu. III. Podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, leží v daňovém řízení důkazní břemeno na daňovém subjektu; jestliže ten nesplnil svou zákonnou povinnost již v řízení před správním orgánem, nemůže taková skutečnost být k tíži správního orgánu.
A) Ing. Vlastimil R. v P., B) Občanské sdružení A. v P. proti Magistrátu hl. m. Pra- hy, za účasti společnosti s ručením omezeným T. v P. jakožto osoby zúčastněné na řízení, o zrušení stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. března 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu