V režimu spotřebitelských smluv je možno spotřebiteli nad rámec záko- na nabídnout toliko výhodnější podmínky pro uplatnění odpovědnosti za vady. Pokud žalovaný v jím vydaném reklamačním řádu stanovil pro pří- pad nedůvodné reklamace mj. povinnost spotřebitele hradit náklady tako- vé reklamace, porušil tím povinnost uloženou v $ 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Stěžovatel vytýká rozhodnutí žalova- né i rozsudku soudu prvního stupně ne- správné posouzení otázky, zda je pří- pustné, aby prodávající požadoval po spotřebiteli úhradu nákladů spojených s uplatněním odpovědnosti za vady pro- dané věci v situaci, kdy se zjistí, že se ne- jedná o tzv. záruční vadu. Podle stěžovate- le je v případě neoprávněné reklamace prodávající oprávněn účtovat si vůči ku- pujícímu skutečně vynaložené náklady na zjištění podstaty nezáruční vady a ce- ny její opravy. V daném případě bylo te- dy zapotřebí posoudit aplikaci $ 13 zá- kona o ochraně spotřebitele a vyložit příslušná ustanovení občanského záko- níku týkající se spotřebitelských smluv a odpovědnosti za vady prodávané věci.
629 897 Podle $ 13 zákona o ochraně spotřebite- le je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmín- kách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb (dále jen „re- klamace“) včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záruč- ních oprav. Podle $ 52 odst. 1 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlou- vami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, pří- padně jiné smlouvy upravené v části osmé občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
Podle odst. 2 citovaného ustanovení je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své ob- chodní nebo jiné podnikatelské činnos- ti, a podle odst. 3 téhož ustanovení je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské čin- nosti. V dané věci není sporu o tom, že žalobce vystupuje v právních vztazích v pozici dodavatele, a že tedy jde o režim tzv. spotřebitelských smluv. Podle $ 55 odst. 1 občanského zákoníku se pak smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v nepro- spěch spotřebitele.
Spotřebitel se zejmé- na nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluv- ní postavení. Institut tzv. spotřebitelských smluv byl do občanského zákoníku zařa- zen s účinností od 1. 1. 2001 novelou provedenou zákonem č. 367/2000 Sb. zejména jako reakce na požadavky vyplý- vající ze směrnic Evropských společen- ství. Motivem zavedení tohoto institutu byla snaha posílit právní postavení spo- třebitele, přičemž se vychází ze zásady, že spotřebitel má vůči dodavateli slabší postavení.
Nejedná se přitom o zvláštní smluvní typ na úrovni např. kupní smlouvy, nýbrž jde o zvláštní pododvětví občanského práva s omezením smluvní 630 autonomie stran v zájmu ochrany slabší smluvní strany, tj. spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele tedy v $ 13 ukládá poskytovateli služeb mj. i povinnost řádně informovat spotřebi- tele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrob- ků a služeb včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záruč- ních oprav, přičemž se zavádí legislativ- ní zkratka „reklamace“, kterou se podle zákona o ochraně spotřebitele rozumí uplatnění odpovědnosti za vady výrob- ků a služeb.
Režim vlastní odpovědnosti je pak upraven v soukromoprávním ko- dexu, tedy v občanském zákoníku. Pokud jde o informační povinnost poskytovate- le služeb, pak informací o podmínkách, rozsahu a způsobu uplatnění reklamace jsou veškeré údaje, vyplývající z práv- ních předpisů. Informací o podmínkách a způsobu uplatnění reklamace však není možné mínit „reklamační řády“ a podobné jednostranné právní úkony poskytovatelů služeb, pokud mají spo- třebitele znevýhodňovat oproti zákonné úpravě, tak jako tomu bylo v případě re- klamačního řádu stěžovatele.
Podmínky a způsob uplatnění odpovědnosti prodá- vajícího za vady prodané věci jsou uprave- ny zákonem a v režimu spotřebitelských smluv se od nich nelze v neprospěch spotřebitele odchýlit. Nelze se ztotožnit s argumentací stě- žovatele právním argumentem a contra- rio, s jehož použitím stěžovatel dovozu- je, že prodávající neodpovídá za jiné vady než za ty, které se projeví jako roz- por s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době ve smyslu $ 619 odst. 1 občanského zákoníku, pročež ohledně všech vad, které prodávající neshledá být vadami záručními, musí spotřebitel podle názoru stěžovatele nést náklady prodávajícího spojené se zjištěním této skutečnosti.
Již citovaný $ 55 odst. 1 ob- čanského zákoníku zakazuje, aby se spo- třebitelské smlouvy odchýlily od zákona v neprospěch stěžovatele. Podle $ 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujed- nání, které v rozporu s požadavkem dob- ré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povin- nostech stran. Podle $ 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku jsou nepřípustná také smluvní ujednání vylučující nebo omezující práva spotřebitele při uplat- nění odpovědnosti za vady či odpověd- nosti za škodu.
Reklamační řád stěžova- tele, který stanovil v případě podání tzv. neoprávněné reklamace povinnost spo- třebitele uhradit prokazatelné náklady vzniklé v souvislosti s odborným posou- zením reklamované vady, maximálně však vždy 500 Kč + 22 % DPH, byl způso- bilý omezit výše uvedená práva spotřebi- tele. Toto ustanovení obsažené v žalob- cově jednostranném právním úkonu, jež de facto omezuje odpovědnost žalobce za vady prodávané věci podle $ 619 odst. 1 občanského zákoníku, je třeba mít s ohledem na výše uvedené za neplatné.
Odpovědnost prodávajícího za vady věci nemůže být omezena smluvně ani jed- nostranným prohlášením, jako tomu by- lo v souzené věci v reklamačním řádu. Podle $ 627 odst. 3 občanského zákoní- ku jsou jakákoliv ujednání mezi prodáva- jícím a kupujícím, uzavřená před uplat- něním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsled- ku právo zaniklo nebo bylo omezeno, neplatná. Pokud jsou podle citovaného ustanovení neplatné dvoustranné práv- ní úkony omezující právo kupujícího, tím spíše je za použití právního argu- mentu a maiori ad minus zapotřebí po- važovat za neplatné i obdobné ustanove- ní obsažené v jednostranném právním úkonu prodávajícího, v souzené věci te- dy v reklamačním řádu.
Nad rámec zákona je možné spotřebi- teli nabídnout pouze výhodnější pod- mínky pro uplatnění odpovědnosti za va- dy, což se však v souzené věci nestalo. Naopak citované ustanovení reklamační- ho řádu bylo způsobilé omezit spotřebi- tele na jeho právu uplatnit odpovědnost za vady věci, když pro případ „neúspěšné reklamace“ stanovilo „sankci“ v podobě povinnosti uhradit prokazatelné náklady spojené s posouzením reklamované va- dy. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, jenž se ztotožnil s právním názo- rem Městského soudu v Praze vyjádře- ným v kasační stížností napadeném roz- sudku, byla taková úprava v reklamačním řádu způsobilá omezit spotřebitele na je- ho právu uplatnit právo na odpovědnost za vadu, přičemž toto omezení spočívá minimálně v tom, že (nesprávná) před- stava spotřebitele o tom, že by eventuál- ně měl nést náklady zjišťování vady, jej může odrazovat od toho, aby vady v rám- ci záruční odpovědnosti prodávajícího uplatnil.
S ohledem na $ 55 odst. 1 ob- čanského zákoníku se jedná o nepřípust- né odchýlení se od možností daných spo- třebiteli občanským zákoníkem. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že spo- třebitel byl na zpoplatnění neúspěšné re- klamace předem písemně upozorněn, neboť příslušné ustanovení reklamační- ho řádu je třeba považovat za neplatné, protože | spotřebitele | znevýhodňuje vzhledem k platné právní úpravě, která zajišťuje určité minimální standardy pro spotřebitele, a případná smluvní ustano- vení mohou spotřebitelům poskytnout toliko více práv, nesmějí však práva spo- třebitelů daná zákonem omezit, jak učinil stěžovatel v souzené věci.
631 898 898 Ochrana spotřebitele: informace o ceně výrobků a služeb k $ 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 145/2000 Sb. Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle $ 12 zákona 0 ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou posky- tované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nu- cen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. Infopanel umístěný v lékárně, jehož prostřednictvím lze získat informa- ci o ceně prodávaných doplňkových výrobků, může být vhodným doplňko- vým zdrojem informací; sám o sobě však nezajišťuje jiné vhodné zpřístup- nění informace o ceně výrobků ve smyslu citovaného ustanovení.
Akciová společnost T. proti České obchodní inspekci o uložení pokuty, o ka-