Není přípustné, aby nesprávný procesní postup soudu šel k tíži účastníka řízení. Pokud se správní žalobou podanou nesprávně u okresního soudu tento soud nena- ložil v souladu s $ 104b odst. 1 o. s. ř., nýbrž procesně zcela vadně vyslovil svou míst- ní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze, nelze z takového postu- pu dovozovat ztrátu lhůty pro podání správní žaloby, pokud byla žaloba k okresnímu soudu podána včas.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze vážným způsobem po- čhybil při posuzování včasnosti žaloby poda- né stěžovatelkou nesprávně k obecnému soudu. V souzené věci bylo rozhodnutí žalovaného doručeno zástupci stěžovatelky dne 17. 12. 2004. Dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby stanovená v $ 72 odst. 1 s. ř. s. tedy končila dne 17. 2. 2005. Stěžovatelka podala žalobu dne 28. 1. 2005 k Okresnímu soudu Praha-východ. Zde je vhodné poznamenat, že podle $ 246 odst. 3 o. s.
ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, byly soudy věcně příslušný- mi k přezkoumávání rozhodnutí o přestup- cích právě okresní soudy. Okresní soud Praha-východ měl v přípa- dě podání správní žaloby postupovat v soula- du s $ 104b odst. 1 o. s. ř., podle něhož „nále- žéli věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navr- hovatel rovněž poučen o možnosti podat ža- lobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví“ Poté by se včasnost následně podané správní žaloby řídila usta- novením $ 72 odst. 3 s.
ř. s.: „Jestliže soud roz- hodující v občanském soudním řízení zasta- vil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v ob- čanském soudním řízení podal, podat u věc- ně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla po- dána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.“ Právě o pří- pad podléhající těmto ustanovením se v sou- zené věci jednalo.
Podaná žaloba byla žalo- bou brojící proti rozhodnutí správního orgánu, byla však chybně podána u Okresní- ho soudu Praha-východ. Správný procesní postup okresního soudu měl v souladu s $ 104b odst. 1 0. s. ř. spočívat v zastavení řízení a v poučení stěžovatelky o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení žalobu ve správním soudnictví. Na- místo toho Okresní soud Praha-východ zcela nepochopitelně a v rozporu s elementárními zásadami určování věcné a místní příslušnos- ti soudů usnesením vyslovil svou místní ne- příslušnost a věc postoupil jako místně pří- slušnému (sic) Městskému soudu v Praze.
Procesně nesprávného postupu ze strany okresního soudu si byl vědom i Městský soud v Praze, o čemž svědčí to, že v kasační stíž- ností napadeném usnesení tento soud opako- vaně a obsáhle konstatoval nesprávný postup Okresního soudu Praha-východ. Přesto však - » Publikován pod č. 20/2002 Sb. ÚS. **) Publikován pod č. 18/2004 Sb. ÚS. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ta- kovým postupem okresního soudu nemůže být omluveno údajné opožděné podání žalo- by ke správnímu soudu, přičemž za den po- dání žaloby považoval den doručení spisu za- slaného Okresním soudem Praha-východ.
Jak bude níže rozvedeno, procesní pochybení soudu by podle názoru Nejvyššího právního soudu nemělo v žádném případě být v demo- kratickém právním státě přičítáno k tíži stě- žovatelky. Nelze opomenout fakt, že stěžovatelka správní žalobou napadá rozhodnutí o uložení sankce za přestupek podle $ 28 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích. Jde tedy nepochybně o trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen „Úmluva“); tento termín vykládá ju- dikatura Evropského soudu pro lidská práva tak, že se jedná o řízení o veškerých sankcích, ukládaných správními úřady fyzickým a práv- nickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt, jakož i o sankcích ukládaných v řízení disciplinárním nebo kárném členům komor s nuceným členstvím.
Bylo tedy třeba dbát také toho, aby proti rozhodnutí vydané- mu ve věci „trestního obvinění“ ve smyslu Úmluvy, jež citovaný článek Úmluvy speciál- ně chrání, měla účastnice správního řízení možnost bránit se zákonem aprobovaným způsobem. Případné nesprávné posouzení včasnosti, resp. opožděnosti podání správní žaloby proti takovému rozhodnutí by pak mohlo přivodit zkrácení stěžovatelky na je- jích právech chráněných nejen již zmíněným čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale dotýkajícím se také práva na přístup k soudu a práva na soudní ochranu vyjádřenými mj. čl.
36 odst. 1 a 2 Lis- tiny základních práv a svobod. Ústavní soud již ve svých nálezech opakovaně judikoval, že nedostatky činnosti v soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud s důvěrou obra- cejí (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 618/01). V nálezu sp. zn. IL ÚS 408/03**, pak Ústavní soud mj. deklaroval, že „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině 381 1142 základních práv a svobod a Úmluvě o ochra- ně lidských práv a základních svobod, byly respektovány.
Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 674/04%, pak Ústavní soud vyslovil ná- zor, že „Ústavní soud ve své judikatuře již dříve zdůraznil, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod. V případě stěžovatele okresní soud nenašel doporučenou. zásilku, která byla soudu do- ručena. Nebylo by spravedlivé, aby tento ne- dostatek v činnosti soudu šel k tíži stěžovate- le.
Je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že obsahem předmětné zásilky byl stěžovatelem předlo- žený odpor podaný proti platebnímu rozka- zu“. O podobnou procesní situaci se přitom jednalo i v případě žaloby podané stěžovatel- kou: není sporu o tom, že postup okresního soudu byl nesprávný - tento názor zastával i Městský soud v Praze. Za takové situace pak není možné akceptovat výklad, podle něhož by tento nesprávný procesní postup mohl jít k tíži stěžovatelky. Městský soud v Praze měl z tohoto důvodu vycházet ze včasnosti podá- ní správní žaloby.
Ostatně žalobu k Okresní- mu soudu Praha-východ stěžovatelka podala před uplynutím dvouměsíční Ihůty pro podá- ní správní žaloby, i z tohoto hlediska lze tedy žalobu považovat za včasnou ve smyslu $ 72 odst. 1 s. ř. s. Opačným výkladem by by- lo pochybení soudu přičteno k tíži účastnice řízení, což - jak bylo výše vyloženo - není přípustné. 1142 Řízení před soudem: podání v elektronické formě; k pojmu „originál“ podání k $ 37 odst. 2 soudního řádu správního Bylo-li podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmě- tem, učiněno elektronicky bez elektronického podpisu, musí být do tří dnů potvr- zeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží ($ 37 odst. 2 s.
ř. s.). Pojem „originál“ v sobě zahrnuje ne- jen původní vyhotovení v listinné podobě, nýbrž i původní vyhotovení elektronic- kého podání s elektronickým podpisem splňujícím požadavky zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.
Katarína K. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o uložení pokuty, o kasační stíž-