Nájemce nebytových prostor je podle $ 59 odst. 4 stavebního zákona z roku 1976 z účasti na stavebním řízení ex lege vyloučen. Tvrdí-li však, že je účastníkem řízení » Súčinností od I. 1. 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon). 1236 podle $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z titulu jiných práv ve smyslu $ 139 odst. 1 písm. £) téhož zákona, a podmínky tohoto ustanovení nesplňuje, je třeba 0 je- ho účastenství rozhodnout usnesením podle $ 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004 tak, že účastníkem řízení není. Případné odvolání proti tomuto usnesení podle $ 85 odst. 1 správního řádu, ve spojení s $ 76 odst. 5 správního řádu, nemá odkladný účinek a podle $ 28 odst. 1 správního řádu nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.
Nájemce nebytových prostor je podle $ 59 odst. 4 stavebního zákona z roku 1976 z účasti na stavebním řízení ex lege vyloučen. Tvrdí-li však, že je účastníkem řízení » Súčinností od I. 1. 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon). 1236 podle $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z titulu jiných práv ve smyslu $ 139 odst. 1 písm. £) téhož zákona, a podmínky tohoto ustanovení nesplňuje, je třeba 0 je- ho účastenství rozhodnout usnesením podle $ 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004 tak, že účastníkem řízení není. Případné odvolání proti tomuto usnesení podle $ 85 odst. 1 správního řádu, ve spojení s $ 76 odst. 5 správního řádu, nemá odkladný účinek a podle $ 28 odst. 1 správního řádu nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.
C... Stížnostní námitku ohledně účasten- ství stěžovatele jednak s tím, že má jiná práva podle $ 139 písm. f) ve spojení s $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ale též že by jeho účastenství mělo být posuzováno podle $ 97 odst. 2 stavebního zákona, již soud prvního stupně vyvrátil a podložil náležitou právní ar- gumentací. Tato vychází z toho, že stěžovatel nemá žádná jiná práva podle $ 139 písm. f), podle kterých by byl účastníkem podle $ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona; dále pak že otázka změny v užívání stavby nebyla správním orgánem řešena ve vztahu k povo- lení změny stavby, a proto nepřichází v úvahu odkaz na $ 85 stavebního zákona, i s tím, že v takovém případě je okruh účastníků stejně nastolen $ 59 stavebního zákona. I kdyby by- lo případné účastenství posuzováno podle $ 97, stejně by nebyl účastníkem, s ohledem na znění $ 97 odst. 2 in fine stavebního záko- na, který hovoří o účastenství při nařizova- ných opatřeních. Nejvyšší správní soud v tomto neshledal tvrzené nesprávné posou- zení právní otázky soudem v předcházejícím žalobním řízení, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. V) Za potřebné též považuje Nejvyšší správ- ní soud odkázat stěžovatele na doslovné znění $ 97 odst. 2 stavebního zákona 7n fine, které používá pojmu „nařízena“, nikoli „povolena“. Na tuto skutečnost a závěry s tím spojené již stěžovatele upozornil soud prvního stupně, přesto se však tato chyba objevuje i v kasační stížnosti. Podstatou a smyslem $ 97 odst. 2 stavebního zákona je, dát prostřednictvím in- stitutu účastenství ve správním řízení ochra- nu uživatelům bytů a nebytových prostor, po- kud jejich užívací práva mohou být přímo dotčena opatřeními, která má nařídit staveb- ní úřad. Účastenství dané ex lege podle $ 97 odst. 2 stavebního zákona je možné v přípa- dě, kdy stavební úřad jedná a nařizuje prove- dení opatření z moci úřední, nikoli na zákla- dě žádosti stavebníka - vlastníka. Je tomu tak proto, že v řízeních zahájených z podnětu sta- vebníka má být ochrana užívacích práv ná- jemců zabezpečena v prvé řadě vlastníkem - stavebníkem samotným, proto není nutné přiznat procesní postavení účastníka i uživa- telům bytů a nebytových prostor. Jiná je však situace, pokud opatření nařizuje stavební úřad. K tomu se uchyluje za předpokladu, že vlastník nerealizuje dříve uložená opatření a svou činností nebo nečinností u staveb ohrožuje životy, zdraví osob či životní pro- středí. V takových řízeních, zejména pro ne- vhodný přístup vlastníka, kdy nelze očekávat, že by tento ve správním řízení mohl a chtěl účinně hájit práva uživatelů bytů a nebyto- vých prostor, jim z tohoto důvodu stavební zákon ve vymezeném okruhu případů dává možnost, aby se i oni stali účastníky správní- ho řízení. Nejvyšší správní soud si je vědom skuteč- nosti, že v daném případě bylo rozhodováno již za účinnosti nové úpravy správního řízení, dané zákonem č. 500/2004 Sb., správním řá- dem, který do právní úpravy správního říze- ní, resp. do vlastních pravidel výkonu veřejné správy jako takové, vnesl nové a odlišné insti- tuty. Tak tomu je i v případě rozhodování po- dle $ 28 odst. 1 správního řádu, které má for- mu usnesení. Rozlišování formy u rozhodnutí v širším slova smyslu na usnesení a rozhod- nutí v užším slova smyslu je významné s ohle- dem na $ 76 odst. 5 správního řádu, podle ně- hož odvolání proti usnesením nemá v obecné rovině odkladný účinek. S ohledem na $ 85 odst. 1 správního řádu proto okamžikem do- ručení usnesení nastává jeho právní moc a vykonatelnost. O skutečnosti, že podání od- volání proti usnesení stavebního úřadu nemá odkladný účinek, byl stěžovatel v usnesení stavebního úřadu náležitě poučen. Nejvyšší správní soud odkazuje též na $ 28 odst. 1 správního řádu zn fine, kde je výslovně uve- deno, že vydání usnesení nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci. Tvrzená skutečnost, že se stěžovatelem bylo od počátku jako s účastníkem jednáno, je sice pravdivá, nemá však žádný vliv na vy- dání usnesení podle $ 28 odst. 1 správního řádu, když stavební úřad zjistil a prokázal, že stěžovatel, který tvrdil, že je podle $ 59 odst. 1 písm. b) s odkazem na $ 139 písm. f) staveb- ního zákona účastníkem řízení, účastníkem není. Usnesení stavebního úřadu proto ani není v rozporu se základními zásadami čin- nosti správních orgánů podle $ 2 až $ 8 správ- ního řádu, konkrétně pak s požadavkem zá- 617 1237 konnosti podle $ 2 odst. 1 a také s $ 2 odst. 4 správního řádu stanovujícími zásadu právní jis- toty, legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodování správních orgánů. Tyto zásady ne- ní možné pojímat absolutně v tom smyslu, že pokud s někým jako s účastníkem bylo jedná- no, účastníkem řízení zůstane navždy, i když se zjistí a posléze rozhodne, že účastníkem není. 1237 Státní památková péče: ochrana památek ve vztahu ke stavebnímu řízení k $ 9 a $ 10 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákonů č. 425/1990 Sb., č. 132/2000 Sb. a č. 320/2002 Sb. Je třeba odlišovat stavební řízení podle zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a správní řízení podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, o opatřeních, která je vlastník kulturní památky povinen učinit, aby byly splněny povinnosti dle $ 9 tohoto zákona. Z žádného ustanovení zákona o státní památkové péči nelze do- vodit, že by u nemovitosti, u které již předtím proběhlo stavební a kolaudační řízení, nemohlo řízení podle $ 10 tohoto zákona proběhnout.
Společnost s ručením omezeným Z. proti Magistrátu hlavního města Prahy o účastenství