I. Občanskému sdružení svědčí účastenství podle $ 70 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pouze v takovém správ- ním řízení, jež je způsobilé zasáhnout zájmy vymezené v $ 2 odst. 1 tohoto zákona. Účast občanských sdružení ve správních řízeních nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na řízení, jež mohou zasáhnout jakouko- liv složku životního prostředí, nýbrž toliko složky životního prostředí chrá- něné zákonem o ochraně přírody a krajiny. IX. Účastníkem správního řízení se nestává ten, s kým správní orgán ne- správně jako s účastníkem řízení jednal. Vyjde-li taková vada najevo až po podání odvolání tím, s kým správní orgán prvního stupně nesprávně jed- nal jako s účastníkem řízení, odvolací správní orgán zamítne jeho odvolání podle $ 60 správního řádu jako nepřípustné.
I. Občanskému sdružení svědčí účastenství podle $ 70 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pouze v takovém správ- ním řízení, jež je způsobilé zasáhnout zájmy vymezené v $ 2 odst. 1 tohoto zákona. Účast občanských sdružení ve správních řízeních nelze vykládat natolik široce, že by se vztahovala na řízení, jež mohou zasáhnout jakouko- liv složku životního prostředí, nýbrž toliko složky životního prostředí chrá- něné zákonem o ochraně přírody a krajiny. IX. Účastníkem správního řízení se nestává ten, s kým správní orgán ne- správně jako s účastníkem řízení jednal. Vyjde-li taková vada najevo až po podání odvolání tím, s kým správní orgán prvního stupně nesprávně jed- nal jako s účastníkem řízení, odvolací správní orgán zamítne jeho odvolání podle $ 60 správního řádu jako nepřípustné.
Stížnostní námitkou je přesvědčení stěžovatele, že nebylo zákonným způso- bem vyřešeno jeho účastenství ve správ- ním řízení, neboť o tom, že není účastní- kem řízení, mělo být rozhodnuto samostatným rozhodnutím. © této otáz- ce Nejvyšší správní soud uvážil takto: Po- dle $ 70 odst. 2 zákona o ochraně příro- 346 dy a krajiny je občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož - hlav- ním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), oprávněno, pokud má práv- ní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zása- zích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné po- dle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována. Podle $ 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je ob- čanské sdružení oprávněno za podmí- nek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení. Občanskému sdružení přiznává tedy tento zákon postavení účastníka řízení, jedná-li se o sdružení, jehož hlavním po- sláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, a jde-li současně o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona; tyto dvě podmínky musí být ku- mulativně naplněny, aby se občanské sdružení mohlo stát účastníkem správní- ho řízení. Zda se o takové správní řízení jedná, je na posouzení správního orgá- nu, u něhož bylo řízení zahájeno a který musí zjistit okruh účastníků řízení; po- souzení přitom závisí vždy na konkrétní věci. V daném případě sice stavební úřad coby správní orgán prvního stupně se stěžovatelem jednal jako s účastníkem řízení, žalovaný v řízení o odvolání však dospěl k závěru, že se stěžovatelem ne- mělo být v řízení před správním orgá- nem prvního stupně jako s účastníkem řízení vůbec jednáno. Důvod spočíval v tom, že stěžovatel je občanským sdru- žením, jehož hlavním posláním je ochra- na přírody a krajiny; tyto zájmy však v da- ném stavebním řízení nemohly být dotčeny. Účastenství v řízení nebylo za- loženo podle $ 59 odst. 1 písm. c) sta- vebního zákona, podle něhož jsou účast- níky stavebního řízení i další osoby, kterým zvláštní zákon toto postavení při- znává, neboť nebyla naplněna podmínka toho, že by se jednalo o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany pří- rody a krajiny, a proto se žalobce nestal účastníkem správního řízení ve smyslu $ 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stavba, jež byla rozhodnutím staveb- ního úřadu povolena, totiž nemohla za- sáhnout do zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny; stavba měla řešit novou výrobnu nízkomolekulár- ních epoxidových pryskyřic v prostoru zrušené výroby kyseliny sírové v areálu určeném k využití pro průmysl, u něhož jsou v katastru nemovitostí evidovány pouze průmyslové objekty a zastavěné plochy a nádvoří. Jedná se tedy o stavbu ve smyslu $ 32 odst. 2 písm. c) stavební- ho zákona, umisťovanou v uzavřených prostorech existujících staveb, u nichž se nemění vnější půdorysné označení a výškové uspořádání prostoru. Zájmy ochrany přírody a krajiny, k jejichž ochraně jsou občanská sdružení s tímto předmětem činnosti povolána, se při- tom podle $ 2 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny rozumí péče o volně ži- jící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické cel- ky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i vzhled a přístupnost kraji- ny. Podle $ 2 odst. 2 písm. g) zákona o ochraně přírody a krajiny se tato ochrana zajišťuje spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řádu s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyrovnané a esteticky hodnotné krajiny. Nebylo však prokázáno, že výše uvedené zájmy mohly být stavbou dotčeny. Účast občanských sdružení podle $ 70 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze vyklá- dat natolik široce, že by se vztahovala na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního prostře- dí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. S touto skutečností se žalovaný i krajský soud ve svých rozhodnutích po- drobně vypořádali, přičemž správně zohlednili, že v řízení nebyly dotčeny zájmy chráněné zákonem o ochraně pří- rody a krajiny, neboť stavba měla být umístěna do uzavřeného průmyslového areálu zastavěného stávajícími průmy- slovými stavbami, jenž měl být určen k využití pro průmysl, a v katastru nemo- vitostí jsou zde evidovány pouze průmy- slové objekty a zastavěné plochy a ná- dvoří. Rovněž podle názoru Nejvyššího správního soudu se v takovém případě nebylo možné při povolování dalšího průmyslového objektu domáhat ochra- ny přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, což je účel, pro nějž bylo občanské sdružení žalobce založeno. Krajský soud v Ústí nad Labem pak ve svém rozhodnutí správně uvedl, že není rozhodné to, že stavební úřad stěžovate- le za účastníka řízení považoval, neboť účastenství v řízení je třeba posuzovat materiálně, a nikoliv podle toho, s kým stavební úřad jednal. V dané věci žalova- ný postupoval správně, když po zjištění, že stěžovateli nesvědčí účastenství ve stavebním řízení, zamítl jím podané od- volání jako nepřípustné podle $ 60 spr. ř. Přitom se v souladu s tímto ustanovením vypořádal také s tím, zda v dané věci ne- byly dány důvody pro obnovu řízení ne- 347 825 bo pro přezkum rozhodnutí mimo odvo- lací řízení. Jiný postup žalovaného by podle Nejvyššího správního soudu nebyl správný ani účelný. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že o tom, že není účastníkem řízení, mělo být v každém případě rozhodnuto samostatným roz- hodnutím; takovou povinnost zákon ne- ukládá, z $ 14 odst. 1 spr. ř. ani z $ 1 odst. 1 spr. ř. ji nelze dovodit a v souzené věci ani takové rozhodnutí nemohlo být vy- dáno, neboť stavební úřad v prvostupňo- vém řízení stěžovatele za účastníka říze- ní považoval a až žalovaný v řízení o odvolání shledal, že žalobce neměl být účastníkem stavebního řízení, což vyjád- řil v rozhodnutí o odvolání, jež zamítl podle $ 60 spr. ř. jako nepřípustné z dů- vodu jeho podání někým, kdo nebyl účastníkem řízení v materiálním smyslu. Z ustálené judikatury správních soudů plyne, že účastníkem správního řízení není ten, komu správní orgán nad rámec zákona takové postavení nesprávně při- znal (např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.9. 1994, sp. zn. 22 Ca 104/94)*. Nejvyšší správní soud tedy ve shodě s krajským soudem dospěl k závě- ru, že v daném případě nebylo pochybe- ním, když nebylo vydáno samostatné rozhodnutí o tom, že stěžovatel neměl být účastníkem stavebního řízení. Tuto skutečnost konstatoval žalovaný ihned poté, co zjistil, že stěžovatel není účast- níkem stavebního řízení, ve svém roz- hodnutí, jímž zamítl odvolání jako nepří- pustné. Proti tomuto rozhodnutí měl stěžovatel možnost brojit správní žalo- bou a následně i kasační stížností, což ta- ké učinil. V žalobě i v kasační stížnosti však stěžovatel opakovaně v obecné ro- vině vysvětloval, co chápe pod zájmy ochrany přírody a krajiny, neuvedl však žádnou konkrétní skutečnost, jaké kon- krétní terénní úpravy a výsadba zeleně mají být provedeny a jakým způsobem se dotýkají zájmů ochrany přírody a kra- jiny. Pokud jde o škodu způsobenou po- tenciální ekologickou havárií, jedná se opět o obecné tvrzení, neboť každá eko- logická havárie ovlivní životní prostředí. Navíc předmětná stavba je pouze jed- nou z mnoha staveb v areálu chemické továrny a je zřízena přestavbou stávající haly, nikoliv na „zelené louce“. Poslední námitkou stěžovatele je tvr- zení uplatněné až v žalobě, že měl být účastníkem stavebního řízení vzhledem k účasti na řízení o posouzení vlivu stav- by na životní prostředí na základě záko- na č. 244/1992 Sb. Stěžovatel je přesvěd- čen, že jeho účastenství v řízení bylo založeno podle $ 8 odst. 5 tohoto záko- na, a proto měl být účastníkem stavební- ho řízení i poté, co tento zákon pozbyl účinnosti, a to s ohledem na přechodné ustanovení. Podle názoru Nejvyššího správního soudu účastenství žalobce v řízení podle zákona č. 244/1992 Sb. ne- zakládá vzhledem ke zrušení tohoto právního předpisu ke dni 1. 1. 2002 (zá- konem č. 100/2001 Sb. - pozn. soudu) au- tomaticky jeho účast ve stavebním řízení. Ani tuto námitku stěžovatele tedy Nejvyš- ší správní soud neshledal důvodnou. Nejvyšší správní soud připomíná, že judikatura správních soudů týkající se působení občanských sdružení zabývají- cích se ochranou přírody a krajiny ve správních i soudních řízeních je setrva- lá, přičemž lze poukázat např. na rozsu- dek Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4. 2000, čj. 5 A 98/98-109.*%) Vrchní soud v Praze v něm uvedl, že „je-li žalobcem » Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 81/1995. +9 Soudní judikatura ve věcech správních č. 888/2001. 348 ve správním soudnictví občanské sdru- žení, jehož hlavním posláním podle sta- nov je ochrana krajiny a přírody, může úspěšně namítat nezákonnost rozhod- nutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v říze- ní byla zkrácena jeho procesní práva. Nelze tedy — zejména podle právního názo- ru Ústavního soudu, vysloveného v usne- sení, publikovaném pod č. 2/1998 Sb. rozh. ÚS (usnesení sp. zn. I. ÚS 282/97 ze dne 6. 1. 1998 - pozn. soudu) - při- svědčit případnému tvrzení občanské- ho sdružení, že bylo zkráceno na právu na příznivé životní prostředí; takové právo mu jako právnické osobě z pova- hy věci náležet nemůže, neboť náleží jen fyzickým osobám jako biologickým organismům. Žalobce - občanské sdru- žení, jehož hlavním posláním podle sta- nov je ochrana krajiny a přírody - pak před soudem není oprávněn k tomu, aby si žalobou osvojil námitky třetích osob, uplatněné ve správním řízení a tý- kající se porušení práv těchto osob, a to aní tehdy, jestliže taková osoba sama žalobu u soudu nepodala. Žalobce se může domoci žalobou u soudu ochrany jen proti tvrzenému porušení těch vlast- ních (totiž procesních) práv, na nichž byl zkrácen“. 826 Správní řízení: dvojí projednání téže věci k $ 71 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) k $ 70 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“) Samotná skutečnost, že bylo promlčeno právo vymáhat daňový nedo- platek ($ 70 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) či uply- nula lhůta k výkonu rozhodnutí dle 6 71 odst. 3 správního řádu, neumož- ňuje vydat nové rozhodnutí ve věci samé (byť stanovící jen novou lhůtu pro splnění uložené povinnosti), neboť i v řízení před správními orgány platí obecná zásada non bis in idem, kterou lze dovodit z principu materiální právní moci.
Spolek O. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o účastenství v řízení o po- volení stavby, o kasační stížnosti žalobce.
rody a krajiny, neuvedl však žádnou konkrétní skutečnost, jaké konkrétní terénní úpravy a výsadba zeleně mají být provedeny a jakým způsobem se dotýkají zájmů ochrany přírody a krajiny. Pokud jde o škodu způsobenou potenciální ekologickou havárií, jedná se opět o obecné tvrzení, neboť každá ekologická havárie ovlivní životní prostředí. Navíc předmětná stavba je pouze jednou z mnoha staveb v areálu chemické továrny, zřízena přestavbou stávající haly, nikoliv na „zelené louce“.
Poslední námitkou stěžovatele je tvrzení uplatněné až v žalobě, že měl být účastníkem stavebního řízení vzhledem k účasti na řízení o posouzení vlivu stavby na životní prostředí na základě zákona č. 244/1992 Sb. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho účastenství v řízení bylo založeno podle § 8 odst. 5 tohoto zákona a proto měl být účastníkem stavebního řízení i poté, co tento zákon pozbyl účinnosti, a to s ohledem na přechodné ustanovení. Podle názoru Nejvyššího správního soudu účastenství žalobce v řízení podle zákona č. 244/1992 Sb. nezakládá vzhledem ke zrušení tohoto právního předpisu ke dni 1. 1. 2002 (zákonem č. 100/2001 Sb. – pozn. soudu) automaticky jeho účast ve stavebním řízení. Ani tuto námitku stěžovatele tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Nejvyšší správní soud připomíná, že judikatura správních soudů týkající se působení občanských sdružení zabývajících se ochranou přírody a krajiny ve správních i soudních řízeních je setrvalá, přičemž lze poukázat např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2000, č. j. 5 A 98/98 - 109. Vrchní soud v Praze v něm uvedl, že „je-li žalobcem ve správním soudnictví občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana krajiny a přírody, může úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jeho procesní práva. Nelze tedy - zejména podle právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v usnesení, publikovaném pod č. 2/1998 Sb. rozh. ÚS (usnesení sp. zn. I. ÚS 282/97 ze dne 6. 1. 1998 – pozn. soudu) – přisvědčit případnému tvrzení občanského sdružení, že bylo zkráceno na právu na příznivé životní prostředí; takové právo mu jako právnické osobě z povahy věci náležet nemůže, neboť náleží jen fyzickým osobám jako biologickým organismům. Žalobce - občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana krajiny a přírody - pak před soudem není oprávněn k tomu, aby si žalobou osvojil námitky třetích osob, uplatněné ve správním řízení a týkající se porušení práv těchto osob a to ani tehdy, jestliže taková osoba sama žalobu u soudu nepodala. Žalobce se může domoci žalobou u soudu ochrany jen proti tvrzenému porušení těch vlastních (totiž procesních) práv, na nichž byl zkrácen.“
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech uvedených důvodů k závěru, že důvody kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nejsou dány a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Osoba zúčastněná nemá v daném případě podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jí vznikly náklady a není dán ani důvod zvláštního zřetele hodný pro přiznání jiných nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu