3 As 87/2018- 44 - text
3 As 87/2018 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) K. Q., b) M. C., oba zastoupeni Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2018, č. j. 57 A 33/2017 – 50,
Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 26 599 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Vlka, advokáta.
[1] Výrokem I. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2020,
č. j. 3 As 87/2018 – 31, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. 5. 2018, č. j. 57 A 33/2017 – 50. Výrokem II. citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu byla vyslovena nicotnost rozhodnutí Městského úřadu Planá ze dne 27. 1. 2003, č. j. VUP/076/03/PAS4216 (dále také jen „rozhodnutí o pasportu“). Výrokem III. rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31, zdejší soud rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[2] V této souvislosti je nutné podotknout, že krajský soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. 57 A 33/2017 – 50, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017, č. j. RR/1352/17, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, zároveň žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 26 599 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Vlka, advokáta. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil, věc však nevrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, ale vyslovil nicotnost prvostupňového správního rozhodnutí o pasportu. Tím bylo v dané věci řízení před správními soudy ukončeno. Nejvyšší správní soud ovšem v rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31, rozhodl pouze o nákladech řízení o kasační stížnosti, nikoli o nákladech předcházejícího řízení o žalobě, na což jej po skončení věci přípisem ze dne 17. 7. 2020 upozornil krajský soud.
[3] Dle § 110 odst. 2 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti; ustanovení § 75, 76 a 78 se použijí přiměřeně. V § 110 odst. 3 s. ř. s. je dále stanoveno, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, zastavení řízení, o postoupení věci nebo způsobem podle odstavce 2, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.
[3] Dle § 110 odst. 2 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti; ustanovení § 75, 76 a 78 se použijí přiměřeně. V § 110 odst. 3 s. ř. s. je dále stanoveno, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, zastavení řízení, o postoupení věci nebo způsobem podle odstavce 2, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.
[4] S ohledem na zrušení rozsudku krajského soudu a současného vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí je třeba dodatečně rozhodnout o nákladech řízení o žalobě vedeného pod sp. zn. 57 A 33/2017. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Jakkoli byl rozsudek krajského soudu ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšším správním soudem zrušen, lze žalobce de facto považovat za úspěšné účastníky v řízení o žalobě. Žalobci totiž v žalobě mimo jiné namítali nicotnost rozhodnutí o pasportu (viz odstavec [19] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31). Nicotnost uvedeného rozhodnutí fakticky namítal i žalovaný v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud tak dal oběma stranám za pravdu (k tomu viz odstavec [46] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31). Žalobcům však nemůže jít k tíži fakt, že ani přes jejich výslovnou námitku krajský soud v řízení o žalobě nicotnost rozhodnutí o pasportu neshledal, a učinil tak až Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. Žalobci tak mají právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení o žalobě, neboť pokud by krajský soud shledal rozhodnutí o pasportu nicotným, nepochybně by měli ve smyslu výše citovaného ustanovení s. ř. s. plný úspěch ve věci. Na tom nic nemění ani ta okolnost, že rozhodnutí žalovaného v konečném důsledku zrušeno nebylo, byť zdejší soud konstatoval, že v důsledku prohlášení nicotnosti rozhodnutí o pasportu pozbylo právního významu (viz odstavec [45] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31).
[4] S ohledem na zrušení rozsudku krajského soudu a současného vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí je třeba dodatečně rozhodnout o nákladech řízení o žalobě vedeného pod sp. zn. 57 A 33/2017. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Jakkoli byl rozsudek krajského soudu ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšším správním soudem zrušen, lze žalobce de facto považovat za úspěšné účastníky v řízení o žalobě. Žalobci totiž v žalobě mimo jiné namítali nicotnost rozhodnutí o pasportu (viz odstavec [19] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31). Nicotnost uvedeného rozhodnutí fakticky namítal i žalovaný v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud tak dal oběma stranám za pravdu (k tomu viz odstavec [46] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31). Žalobcům však nemůže jít k tíži fakt, že ani přes jejich výslovnou námitku krajský soud v řízení o žalobě nicotnost rozhodnutí o pasportu neshledal, a učinil tak až Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. Žalobci tak mají právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení o žalobě, neboť pokud by krajský soud shledal rozhodnutí o pasportu nicotným, nepochybně by měli ve smyslu výše citovaného ustanovení s. ř. s. plný úspěch ve věci. Na tom nic nemění ani ta okolnost, že rozhodnutí žalovaného v konečném důsledku zrušeno nebylo, byť zdejší soud konstatoval, že v důsledku prohlášení nicotnosti rozhodnutí o pasportu pozbylo právního významu (viz odstavec [45] rozsudku č. j. 3 As 87/2018 – 31).
[5] Nejvyšší správní soud rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobcům náklady řízení v celkové výši 26 599 Kč, tedy ve stejné výši jako krajský soud v rozsudku č. j. 57 A 33/2017 – 50, neboť z předloženého soudního spisu ověřil, že krajský soud provedl výpočet nákladů řízení správně. Pro úplnost lze dodat, že uvedenou částku tvoří v prvé řadě zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 6 000 Kč (3 000 Kč za každého z žalobců). Dále ji tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, sepsání žaloby a účast na jednání před krajským soudem dne 29. 5. 2018 – snížená při zastupování dvou nebo více osob o 20 % za každou takto zastupovanou osobu (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Za každý z uvedených úkonů právní služby náleží zástupci žalobců odměna ve výši 4 960 Kč (3 100 Kč x 0,8 x 2), dále paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 900 Kč. Odměna advokáta činí částku v celkové výši 15 780 Kč [14 880 Kč (3 x 4 960 Kč) + 900 Kč]. Do částky nákladů řízení soud dále započetl náhradu cestovních výdajů spojených s cestou na jednání před krajským soudem dne 29. 5. 2018. Zástupce žalobců nedoložil technický průkaz k vozidlu, s nímž na jednání cestoval, proto náhradu cestovních výdajů tvoří toliko základní náhrada za 1 km jízdy ve výši 4 Kč (podle tehdy platné vyhlášky č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad); za trasu Praha-Plzeň a zpět v délce 186 km tedy celkem 744 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu má dále advokát nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání a zpět, v posuzovaném případě za pět započatých půlhodin promeškaného času (cesta osobním automobilem z Prahy do Plzně v trvání 1 hod. 13 min. a zpět) ve výši 500 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu). Zástupce žalobců je plátcem daně z přidané hodnoty, k výsledné částce je proto třeba připočíst částku odpovídající sazbě této daně (21 %), což v daném případě činí 3 575,04 Kč. Výslednou částku nákladů řízení o žalobě tak tvoří součet částek 6 000 Kč + 15 780 Kč + 744 Kč + 500 Kč + 3 575,04 Kč, tedy po zaokrouhlení již výše zmiňovaných 26 599 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Vlka, advokáta.
[5] Nejvyšší správní soud rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobcům náklady řízení v celkové výši 26 599 Kč, tedy ve stejné výši jako krajský soud v rozsudku č. j. 57 A 33/2017 – 50, neboť z předloženého soudního spisu ověřil, že krajský soud provedl výpočet nákladů řízení správně. Pro úplnost lze dodat, že uvedenou částku tvoří v prvé řadě zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 6 000 Kč (3 000 Kč za každého z žalobců). Dále ji tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, sepsání žaloby a účast na jednání před krajským soudem dne 29. 5. 2018 – snížená při zastupování dvou nebo více osob o 20 % za každou takto zastupovanou osobu (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Za každý z uvedených úkonů právní služby náleží zástupci žalobců odměna ve výši 4 960 Kč (3 100 Kč x 0,8 x 2), dále paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 900 Kč. Odměna advokáta činí částku v celkové výši 15 780 Kč [14 880 Kč (3 x 4 960 Kč) + 900 Kč]. Do částky nákladů řízení soud dále započetl náhradu cestovních výdajů spojených s cestou na jednání před krajským soudem dne 29. 5. 2018. Zástupce žalobců nedoložil technický průkaz k vozidlu, s nímž na jednání cestoval, proto náhradu cestovních výdajů tvoří toliko základní náhrada za 1 km jízdy ve výši 4 Kč (podle tehdy platné vyhlášky č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad); za trasu Praha-Plzeň a zpět v délce 186 km tedy celkem 744 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu má dále advokát nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání a zpět, v posuzovaném případě za pět započatých půlhodin promeškaného času (cesta osobním automobilem z Prahy do Plzně v trvání 1 hod. 13 min. a zpět) ve výši 500 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu). Zástupce žalobců je plátcem daně z přidané hodnoty, k výsledné částce je proto třeba připočíst částku odpovídající sazbě této daně (21 %), což v daném případě činí 3 575,04 Kč. Výslednou částku nákladů řízení o žalobě tak tvoří součet částek 6 000 Kč + 15 780 Kč + 744 Kč + 500 Kč + 3 575,04 Kč, tedy po zaokrouhlení již výše zmiňovaných 26 599 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Vlka, advokáta.
[6] S ohledem na výše uvedené rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že pokud žalovaný náklady řízení ve výši 26 599 Kč žalobcům v souladu s výrokem II. rozsudku krajského soudu č. j. 57 A 33/2017 – 50, již uhradil (a následně je nepožadoval vrátit), není povinen platit danou částku znovu. Zdejší soud však musel po zrušení označeného rozsudku krajského soudu rozhodnout o těchto nákladech v souladu se zákonem tímto doplňujícím usnesením znovu, aby žalobci disponovali právním titulem pro přijatou platbu od žalovaného, jinak by se na jejich straně mohlo jednat o bezdůvodné obohacení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. července 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu