publiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Odnětí azylu z některého z důvodů podle $ 17 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azy- lu, neukládá Ministerstvu vnitra povinnost posuzovat případné důvody hodné zvlášt- ního zřetele pro udělení humanitárního azylu; tyto důvody je třeba zkoumat při odní- mání humanitárního azylu postupem podle $ 17 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný po- chybil, pokud současně s odnětím azylu ne- zkoumal, zda jsou u stěžovatele dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení huma- nitárního azylu podle $ 14 zákona o azylu. Po- dle názoru Nejvyššího správního soudu však pro takový postup není možné v zákoně o azylu nalézt oporu. Stěžovateli byl rozhod- nutím žalovaného odňat azyl podle $ 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, podle něhož „azyl udělený z důvodu podle f 12 se odejme, jest- liže azylant může užívat ochrany státu, je- hož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pomínuly“.
V souzené věci bylo stěžovateli rozhodnutím ministra vnitra 260 ze dne 10. 11. 1993 přiznáno postavení uprchlíka. Podle $ 94 odst. 2 zákona o azylu „cizinec, kterému bylo přiznáno postavení účinnosti tohoto zákona považuje za azy- lanta podle tohoto zákona“. Z uvedeného vy- plývá, že žalovaný rozhoduje podle ustanove- ní o odnětí azylu i v případě, bylo-li cizinci přiznáno postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Ustanovení $ 17 odst. 1 zákona o azylu však neukládá ža- lovanému při odnětí azylu posuzovat případ- né důvody hodné zvláštního zřetele, a nao- pak kogentně ukládá odnětí azylu v taxativně vymezených případech, bez možnosti žalova- ného se od nich odchýlit.
Rovněž $ 14 zákona o azylu, upravující udělení tzv. humanitárního azylu v případě existence důvodů hodných zvláštního zřete- le, stanoví jeho aplikaci pouze v případě, že nebude zjištěn důvod pro udělení azylu po- dle $ 12 zákona o azylu, nikoliv pak v případě odnětí azylu. Důvody hodné zvláštního zřete- le posuzuje žalovaný pouze v případě odnětí humanitárního azylu, kdy podle $ 17 odst. 3 zákona o azylu „zanikne-li důvod, pro který byl udělen humanitární azyl a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro jeho ponechání, humanitární azyl se odejme“.
Ustanovení $ 17 odst. 2 zákona o azylu, na něž stěžovatel odkazuje v kasační stížnosti, upra- vuje postup žalovaného při odnímání azylu uděleného za účelem sloučení rodiny; na souzenou věc tedy rovněž nedopadá. Tuto námitku stěžovatele lze uzavřít tak, že žalova- ný se při rozhodování o odnětí azylu stěžova- teli podle $ 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu nedopustil nezákonnosti ani procesního po- chybení, pokud současně nezkoumal případ- né další důvody hodné zvláštního zřetele; krajský soud pak postupoval správně, když žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedů- vodnou zamítl a ztotožnil se se žalovaným v tom, že v případě stěžovatele pominuly důvody spočívající v odůvodněném strachu z pronásledování pro zastávání určitých poli- tických postojů či pro příslušnost k národ- nostní menšině.
1095 Azyl: zjišťování skutkového stavu k $ 12 a $ 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
I. Uvede-li žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro některý z důvodů uvedených v $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelo- vých skutečných důvodech odchodu ze země původu.
II. Nelze odmítnout žadatelku o udělení azylu přicházející ze země, kde v období nepokojů následujících po válečném konfliktu došlo k institucionálnímu zhroucení (Irák), jenom proto, že vyhledává klid a bezpečí, aniž by bylo dostatečným způso- bem zjištěno, zda v pozadí jejích obav není ukrytá některá ze skutečností, pro niž by bylo možno ve smyslu $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, azyl udělit. Nedostatek skutkových zjištění ohledně možného náboženského motivu zabití žadatelčiných rodičů (sunnitů) osobami šíitského vyznání, které nepochybně vyvolává i možné ohrožení žadatelky, přitom nelze odstranit ani případným poukazem na její vyjá- dření, že neměla ve své vlasti problémy (před onou událostí) kvůli své rase, národ- nosti či náboženství, pokud Irák opustila necelý měsíc poté, co k vraždě rodičů do- šlo, a pokud se po celou tuto dobu ukrývala.
Lita D. (Rumunsko) proti Ministerstvu vnitra o odnětí azylu, o kasační stížnosti žalobce.