Rozhoduje-li soud při splnění podmínek 6 51 s. ř. s. o věci samé bez nařízení jednání a potřeba nařízení jednání přitom nevyplynula ani ze spisu, není nutné ustanovovat účastníku, jehož mateřštinou je ji- ný než český jazyk, tlumočníka, nevyšla-li potřeba ustanovení tlu- močníka pro řízení před soudem v takovém případě ani jinak najevo (S 64s. ř. s. a $ 18 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
O podané žalobě (opravném pro- středku) rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci roz- sudkem ze dne 11. 8. 2003 tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozhod- nutí mimo jiné uvedl, že ve správním řízení, kterým je také řízení o uděle- ní azylu, je úkolem správního orgánu úplně a přesně zjistit skutečný stav věci a za tím účelem si obstarat po- třebné podklady pro rozhodnutí; při- tom správní orgán není vázán jen ná- vrhy účastníků. V řízení o azylu to pak znamená především povinnost správního orgánu zjistit přesně, spo- lehlivě a hodnověrně všechny sub- jektivní skutečnosti a důvody, které cizinec uvedl, ty pak posoudit na zá- kladě objektivně zjištěné situace v ze- mi původu cizince z hlediska zákon- ných ustanovení zákona o azylu; v odůvodnění rozhodnutí je pak po- vinností správního orgánu uvést sku- tečnosti, které byly podkladem roz- hodnutí, a úvahy, kterými byl veden při hodnocení důkazů a použití práv- ních předpisů.
Krajský soud tak do- spěl k závěru, že tyto zákonem ulože- né povinnosti správní orgán splnil, neboť navrhovatel nenamítal žádné konkrétní porušení. Jelikož žalobce uváděl možné komplikace po případ- ném návratu do vlasti, prověřil soud i výrok žalovaného o neexistenci pře- kážky vycestování podle $ 91 zákona o azylu, a protože žalobce ve správ- ním řízení potvrdil, že si není vědom žádných obav při návratu do vlasti kromě složité ekonomické situace, a nevznesl žádné námitky proti závě- ru žalovaného, že nepatří do okruhu osob ohrožených skutečnostmi za- kládajícími překážky vycestování, soud výrok o neexistenci překážky vycestování shledal zákonným.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítl nezá- konnost rozsudku soudu I stupně s tím, že skutková podstata, ze které správní orgán při svém rozhodování vycházel, nemá oporu ve spisech; soud měl tedy napadené rozhodnutí zrušit. Dále namítl, že mu soud neu- stanovil tlumočníka. Odkázal na pří- slušná ustanovení občanského soud- 353 177 ního řádu, z nichž plyne, že účastní- ku, jehož mateřštinou je jiný než čes- ký jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
Kasační stížnost není důvodná. Z odůvodnění napadeného roz- sudku krajského soudu je zřejmé, že jsou jasně označeny důkazy, z nichž žalovaný čerpal svá skutková zjištění, skutkový stav byl zde přiléhavě práv- ně posouzen. Závěr soudu, jakož i správního orgánu, o tom, že důvody pro poskytnutí azylu uplatňované stěžovatelem nejsou důvody zákon- nými, je správný: poskytnutí azylu z ekonomických důvodů totiž zákon o azylu nepřipouští a námitku možné obavy o život při návratu do vlasti z důvodu předluženosti stěžovatele, která zahrnuje důvody ekonomické a obavy z určitých soukromých osob, v žádném případě nelze podřadit pod ustanovení $ 12 - $ 14 zákona o azylu, což řádně zdůvodnil jak žalo- vaný, tak i soud. Vyhrožování ze strany soukro- mých osob, byť i případně ve stěžova- teli vyvolávající obavu 0 život, nelze považovat za pronásledování tak, jak je má na mysli ustanovení $ 2 odst. 4 zákona o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu i správního orgánu, že navrhovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o jeho vystavení pronásledo- vání z důvodů uvedených v $ 12 zá- kona o azylu.
Proto žalovaný správní orgán i soudl. stupně postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovate- 354 lem neshledaly důvody k udělení azy- lu a podle toho rozhodly. Ke stěžovatelově námitce, že říze- ní před soudem vykazovalo vážnou vadu, neboť soud neustanovil stěžo- vateli tlumočníka, Nejvyšší správní soud uvádí, že zásada rovnosti stran je jistě stěžejní zásadou spravedlivé- ho procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. l Ústavy a promítá se také do řady ustanovení procesních předpisů.
Soudní řád správní i občanský soudní řád stano- ví výslovně rovnost účastníků řízení; pro soudy pak z toho plyne povin- nost zajistit účastníkům stejné, tj. rov- nocenné, možnosti k uplatňování jejich práv. Soudní řád správní neob- sahuje sám striktní úpravu práva jed- nat před soudem ve své mateřštině, ta však plyne - jak uvedeno - z úpra- vy dané Ústavou a Listinou, a rovněž tak je nutno užít analogie úpravy občanského soudního řádu. Podle ustanovení $ 18 o. s. ř. mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení.
Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv, přičemž účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlu- močníka, jakmile taková potřeba vy- jde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí. Krajský soud doručil stěžovateli poučení o právu vznést námitku podjatosti, poučení o účinnosti soud- ního řádu správního, výzvu k vyjádře- ní, zda souhlasí s projednáním a roz- hodnutím věci bez nařízení jednání, jakož i vyjádření žalovaného k žalo- bě.
Protože ani žalovaný netrval na účasti na řízení a stěžovatel svoji vůli nevyjádřil, soud rozhodl o věci bez nařízení jednání ($ 51 s. ř. s.). Soud při vydání svého rozsudku vycházel ze stěžovatelovy vůle jedno- značně projevené v žalobě a protože sám jednání nenařizoval, jednání před soudem se stěžovatelem nepro- běhlo. Krajský soud nebyl povinen ustanovit stěžovateli tlumočníka pro jednání v jeho mateřštině před sou- dem. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ($ 110 odst. 1 s.
ř. s.). (ani)
Dinh Luan N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí azylu, o kasační stížnosti žalobce.