3 Azs 233/2022- 28 - text
3 Azs 233/2022 - 29 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: G. T., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 20 A 35/2022 29,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce byl dne 26. 5. 2022 poté, co se dostavil na pracoviště správního orgánu prvého stupně, kontrolován hlídkou Policie ČR v rámci pobytové kontroly podle § 167 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Hlídka zjistila, že se žalobce nachází na území České republiky bez platného pobytového oprávnění. V návaznosti na to bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění. Dne 27. 5. 2022, vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí č. j. KRPA 176077 16/ČJ 2022 000022 SV, jímž rozhodl o správním vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, a stanovení doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na jeden rok. Podané odvolání zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 7. 2022, č. j. CPR 18261 2/ČJ 2022 930310 V241.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Městský soud došel k závěru, že se žalovaný v odpovídající míře vypořádal jak s rodinnou situací žalobce, tak přiměřeností dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce.
[3] Rozsudek městského soudu napadá žalobce (stěžovatel) kasační stížností, s níž současně spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Namítá, že městský soud se dostatečně nezabýval konkrétní situací stěžovatele v době, kdy k jeho neoprávněnému pobytu došlo. Dle názoru stěžovatele k jeho neoprávněnému pobytu nemuselo vůbec dojít, pokud by Odbor azylové a migrační politiky postupoval v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Stěžovatel původně pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty vydané s platností od 12. 2. 2019 do 31. 7. 2020. Tato karta však zanikla dne 30. 10. 2019 z důvodu nesplnění podmínek pro zaměstnání. Dne 30. 7. 2020 podal stěžovatel žádost o vydání nové zaměstnanecké karty. Podle stěžovatele vedl Odbor azylové a migrační politiky dvě na sobě nezávislá správní řízení, přičemž jedno z nich bylo o zjevně právně nepřípustné žádosti. Teprve v odůvodnění svého rozhodnutí o další žádosti konstatoval, že zaměstnanecká karta stěžovatele zanikla ke dni 30. 10. 2019. Stěžovatel tudíž nesouhlasí s městským soudem v otázce stanovení jeho neoprávněného pobytu, jelikož žalovaná a potažmo městský soud nevycházeli ze skutečného stavu věci.
[4] Před posouzením podané kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval její přípustností. Dospěl k závěru, že kasační stížnosti není přípustná.
[5] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s., kasační stížnost není přípustná, opírá li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Právě to je případ kasační stížnosti podané stěžovatelem v projednávané věci.
[6] Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v podané žalobě zpochybňoval nedostatečné zjištění stavu věci žalovaným s ohledem jeho rodinnou situaci: žalovaný údajně nesprávně posoudil přiměřenost svého rozhodnutí s ohledem na rodinnou situaci žalobce, konkrétně jeho matku a sestru, které v ČR požádaly o udělení mezinárodní ochrany.
[7] V kasační stížnosti však stěžovatel uplatňuje důvody jiné. Kasační námitky stěžovatele se týkají postupu Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra při rozhodování o jeho další žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Tyto námitky se týkají postupu správních orgánů a rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel je mohl uplatnit v řízení před městským soudem.
[8] Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve správním soudnictví. V soudním řízení správním vymezuje hranice soudního přezkumu žalobce, resp. stěžovatel. Soud tak není povinen ani oprávněn nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady napadeného správního či soudního rozhodnutí (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 493/05), není li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008
78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Všechny námitky, které stěžovatel uvedl v žalobě, městský soud ve svém rozsudku vypořádal. Nové aspekty situace stěžovatele, které stěžovatel konkretizoval až v podané kasační stížnosti, přitom nejsou otázkou, k níž by městský soud musel přihlédnout z úřední povinnosti. S ohledem na zásadu koncentrace řízení ve správním soudnictví (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) proto nelze městskému soudu vyčítat, že z ní při svém rozhodnutí nevycházel.
[9] Uvedené námitky uplatněné stěžovatelem až v kasační stížnosti tudíž nelze v tomto řízení projednat. Jelikož se kasační stížnost opírá li jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ji proto podle § 64 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.
[10] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ve věci samé rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu