Nejvyšší správní soud rozsudek azyl_cizinci

3 Azs 313/2022

ze dne 2023-10-06
ECLI:CZ:NSS:2023:3.AZS.313.2022.19

3 Azs 313/2022- 19 - text

 3 Azs 313/2022 - 20 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: O. E., zastoupen Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 15 A 71/2022 16,

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 15 A 71/2022 16, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2020, č. j. CPR 2564 43/ČJ 2020 931200 SV, uložila Policie České republiky žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a 9 zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Dne 29. 4. 2022 požádal žalobce o obnovu tohoto řízení podle § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra žádost o obnovu zamítl rozhodnutím ze dne 10. 5. 2022, č. j. OAM 84161 3/OAM 2022. Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 6. 2022, č. j. MV 104177 4/SO 2022, vydaným dle § 100 odst. 6 správního řádu zamítla odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

[3] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 29. 8. 2022 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalované. Městský soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, a proto ji v záhlaví označeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vyšel přitom z názoru, že § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je pro účely počítání lhůty pro podání žaloby lex specialis vůči § 72 odst. 1 s. ř. s. Pokud tedy § 172 odst. 1 zákona o pobytů cizinců stanoví lhůtu pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí 30 dnů, uplatní se lhůta tato, a nikoliv obecná lhůta 2 měsíců dle § 72 odst. 1 s. ř. s. II. Kasační stížnost žalobce

[4] Kasační stížností podanou dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel namítá, že závěr městského soudu o marném uplynutí lhůty k podání žaloby je nesprávný.

[5] Stěžovatel podal před správním orgánem žádost o obnovu řízení podle § 100 odst. 1 správního řádu. Řízení zahájené na základě této žádosti tak bylo správním řízením vedeným podle správního řádu, a nikoliv řízením zahájeným dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců neupravuje řízení, jehož předmětem by byla žádost o obnovu řízení. Na právě řešený případ tak § 172 odst. 1 nedopadá, neboť řízení o obnově specificky neupravuje. Lhůtu pro podání žaloby proto stanoví § 72 odst. 1 s. ř. s. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná. Byla podána osobou oprávněnou, ve lhůtě dle § 106 odst. 2 s. ř. s. V souladu s § 104 odst. 4 s. ř. s. je v ní namítán důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. NSS proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodů vymezených stěžovatelem v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Podstatou právě řešeného případu je otázka, jaká lhůta pro podání žaloby ke správnímu soudu se uplatní v případě, že se žalobce před správním orgánem domáhal (povolení) obnovy řízení podle správního řádu, nicméně ve věci rozhodnutí o vyhoštění, původně vydaného podle zákona o pobytu cizinců. Konkrétně je třeba určit, zda se i tato lhůta bude řídit ustanovením § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nebo § 72 odst. 1 s. ř. s.

[9] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví li zvláštní zákon lhůtu jinou.“

[10] Ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví, že „žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.“

[11] Městský soud má zajisté pravdu, že zákon o pobytu cizinců je s ohledem na řízení a typy rozhodnutí v něm předvídané lex specialis jak vůči správnímu řádu, tak vůči soudnímu řádu správnímu. Je jím však pouze a výlučně s ohledem na řízení a rozhodnutí tímto zvláštním předpisem předvídané a výslovně upravené.

[12] Řízení o obnově řízení však v zákoně o pobytu cizinců specificky upraveno není. Obecná úprava tohoto řízení je obsažena v části druhé hlavy X (§ 100 – § 102) správního řádu. Pokud tedy správní orgán postupuje podle obecné úpravy správního řádu, neboť specifický předpis daný typ řízení vůbec neupravuje, pak se také následně aplikuje obecná lhůta pro podání žaloby proti vydanému rozhodnutí dle § 65 an. s. ř. s., stanovená v § 72 odst. 1 s. ř. s.

[13] Ze správního spisu, stejně jako rozhodnutí žalované, pak vyplývá, že předmětem řízení před správními orgány byla žádost o povolení obnovy řízení podle § 100 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno dle § 100 odst. 6 správního řádu. Vztahuje se na něj proto obecná lhůta pro podání žaloby v délce dvou měsíců podle § 72 odst. 1 s. ř. s.

[14] Napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022 bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 29. 6. 2022. Stěžovatel podal žalobu k městskému soudu dne 29. 8. 2022, tedy při zachování dvouměsíční lhůty pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Žaloba k městskému soudu proti rozhodnutí žalovaného tak byla podána včas a městský soud pochybil, pokud ji v důsledku nesprávného vyhodnocení aplikovatelné lhůty odmítl. Kasační stížnost je proto důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle § 110 odst. 4 s. ř. s. soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu ohledně včasnosti podané žaloby. Městský soud v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. října 2023

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu