Věc: Martin S. (Bulharská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o ka- sační stížnosti žalobce. 625 Ministerstvo vnitra dne 19. 11. 2001 neudělilo žalobci azyl pro nesplnění podmínek uvedených v $ 12, $ 13 odst. 1 a 2a $ l4 zákona o azylu a současně roz- hodlo, že se na žalobce nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 téhož zákona. Své rozhodnutí odůvodnilo tím, že žalobce měl potíže s osobní bezpeč- ností, jež ovšem nelze vyhodnotit jako znaky pronásledování ve smyslu $ 12 zá- kona o azylu.
Ministr vnitra žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2003 zamítl žalobcův rozklad a zároveň potvrdil roz- hodnutí Ministerstva vnitra. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2003 zamítl správní žalobu pro- ti rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, opíraje se přitom o $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uve- dl, že měl důvodné obavy z příslušníků náboženských (muslimských) skupin, zabývajících se i závažnou trestnou čin- ností, které jej pronásledovaly a které usilovaly o jeho život.
Bulharské státní orgány mu nedokázaly poskytnout ade- kvátní ochranu, byl bezprostředně vysta- ven ohrožení života, a proto byl nucen uprchnout ze své vlasti. Ze správního spisu vyplynulo, že stě- žovatel žádal o azyl z bezpečnostních dů- vodů. Byl zadržen na hraničním přecho- du do Rumunska, neboť neměl celní doklady k 1500 ks kompaktních disků, které měl podle dohody s jedním pánem převézt do Rumunska. Zboží bylo zaba- veno a stěžovatel musel zaplatit pokutu 300 DM. Pašování zboží pro něj bylo je- dinou možností, jak vydělat peníze.
Člo- věk, od kterého práci dostal, mu nevěřil, i když měl stěžovatel doklad o zabavení 626 zboží od celníků, a chtěl po něm finanč- ní náhradu za zboží ve výši 3 500 USD. Když se stěžovateli nepodařilo peníze sehnat, byl surově zbit dvěma jeho spo- lečníky; na policii se neobrátil, rozhodl se odjet co nejdále, a to do České repub- liky, kam nepotřeboval vízum. Jeho pro- následovatelé se po něm stále ptají. Bulharsko opustil z důvodu obavy z fy- zického napadení. Má obavy, že kdyby se do Bulharska vrátil, byl by opět zastrašo- ván a také surově bit.
O tom, že se v této souvislosti údajně pohyboval v prostře- di, které by jej ohrožovalo z nábožen- ských důvodů nebo z příslušnosti k urči- té národnosti, a že se dostal do kontaktu s muslimskými skupinami, se nezmiňo- val, a to ani při podání rozkladu ze dne 22. 1. 2001 proti rozhodnutí Minister- stva vnitra. Stěžovatel při pohovoru také uvedl, že je bez vyznání. Nejvyšší správní soud kasační stíž- nost jako nedůvodnou zamítl podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. Z odůvodnění: Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území Čes- ké republiky a nelze je zaměňovat s jiný- mi legálními formami pobytu cizinců na území České republiky, jak jsou uprave- ny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o po- bytu cizinců na území České republiky.
Dle $ 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásle- dování z důvodu rasy, náboženství, ná- rodnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých po- - litických názorů ve státě, jehož občan- ství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posled- ního trvalého bydliště. Podle $ 13 záko- na o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle $ 12 nebo $ 14, v případě hodném zvlášt- ního zřetele udělí azyl za účelem slouče- ní rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle $ 12.
Podle $ 14 zá- kona o azylu platí, že pokud v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle $ 12, lze v přípa- dě bodném zvláštního zřetele udělit azyl: z humanitárního důvodu. Jak. vyplynulo ze správního spisu, správní orgány obou stupňů v řízení zkoumaly, zda ve stěžovatelově případě nebyly dány důvody pro udělení azylu ze všech shora uvedených důvodů, jak je zá- kon postupně stanoví. Podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. mů- že být důvodem pro podání kasační stíž- nosti i nezákonnost spočívající v ne- správném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle $ 75 s. ř. s. vychází soud při pře- zkoumání rozhodnutí. ze. skutkového a právního stavu, který tu byl v době roz- hodování správního orgánu, a přezkou- mává napaděné výroky rozhodnutí v.me- zích žalobních bodů. Kasační soud pak ve smyslu $ 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplat- nil poté, kdy bylo vydáno napadené roz- hodnutí. . Především je třeba zdůraznit, že dů- vod, který uvádí stěžovatel v podané ka- sační stížnosti, staví na skutečnostech, které nebyly v průběhu celého správní- ho ani soudního řízení zmíněny a tvoří z tohoto pohledu novum ve smyslu $ 109 odst. 4 s.
ř. s. Stěžovatel zcela po- míjí důvody, které prve sdělil a na nichž setrval v průběhu celého dosavadního řízení, totiž že má problémy s násilnický- mi skupinami; ovšem důvod, pro nějž se tak děje, a to nezdařený pokus vyvézt taj- ně zboží do ciziny, zcela v kasační stíž- nosti zastírá. Zmínka o muslimských skupinách, které se údajně zabývají i zá- važnou trestnou činností, je jistě vhod- ným tématem naneseným k tomu, aby soud zbystřil pozornost, ovšem nikoliv „bezúčelně soud uvádí fakt, že stěžovatel se k žádné víře nehlásí a pokud se sho- dou okolností při pokusu vyvést věci ne- „legálně do ciziny dostává do kontaktu právě se skupinami, jejichž příslušníci jsou muslimové, není žádný důvod z to- ho bez dalšího činit závěr o jeho proná- sledování ve smyslu $ 12 zákona o azylu.
Za popsaného skutkového stavu, který soud nevidí reálně zpochybněn ani způ- sobem, jakým tyto skutečnosti stěžova- tel v kasační stížnosti popsal, nesvědčí nic pro to, že by krajský soud nesprávně posoudil některou právní otázku; stěžo- vatel však ve skutečnosti napadá nedo- statečně zjištěný skutkový stav ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s.ř. s., neboť uvádí, že nebyly vyčerpány všechny možnosti ke zjištění skutečného stavu stěžovatelo- va ohrožení na životě v Bulharsku a váž- nost jeho obav. Ovšem ať je tomu jakko- liv, soud zůstává na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a nebylo důvodu jej dále doplňovat, neboť byly k dispozici informace, jež stěžovatel opakovaně tvr- dil.
Správní orgán z nich vyšel a náležitě rozepsal v důvodech svého rozhodnutí a také zcela adekvátně aplikoval citovaná ustanovení zákona o azylu, totiž že za da- né situace není žádný důvod k tomu, aby stěžovateli byl udělen azyl podle $ 12 zá- kona o azylu. Rovněž tak nebyly žádné objektivní skutečnosti, které by svědčily pro udělení azylu za účelem sloučení ro- diny, a jak bylo shora poznamenáno, 627 593 správní orgán se také vypořádal s tím, že neshledává důvod pro udělení azylu z hu- manitárních důvodů.
Jeho rozhodnutí udělit či neudělit azyl z těchto důvodů v závěru nelze ani podrobit soudnímu, resp. ústavnímu přezkumu (IV. ÚS 532/02). Covo) Vada řízení před správním orgánem jako důvod kasační stížnosti k 651 odst. 1 a $ 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Za vadu řízení před správním orgánem ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že pracovník azylového zařízení stěžova- telce v průběhu řízení před soudem - podle stěžovatelčina mínění - ne- přesně interpretoval obsah výzvy krajského soudu podle ustanovení 6 51 odst. 1 s.
ř. s.
Věc: Martin S. (Bulharská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o ka- sační stížnosti žalobce. 625 Ministerstvo vnitra dne 19. 11. 2001 neudělilo žalobci azyl pro nesplnění podmínek uvedených v $ 12, $ 13 odst. 1 a 2a $ l4 zákona o azylu a současně roz- hodlo, že se na žalobce nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 téhož zákona. Své rozhodnutí odůvodnilo tím, že žalobce měl potíže s osobní bezpeč- ností, jež ovšem nelze vyhodnotit jako znaky pronásledování ve smyslu $ 12 zá- kona o azylu.
Ministr vnitra žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2003 zamítl žalobcův rozklad a zároveň potvrdil roz- hodnutí Ministerstva vnitra. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2003 zamítl správní žalobu pro- ti rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, opíraje se přitom o $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uve- dl, že měl důvodné obavy z příslušníků náboženských (muslimských) skupin, zabývajících se i závažnou trestnou čin- ností, které jej pronásledovaly a které usilovaly o jeho život.
Bulharské státní orgány mu nedokázaly poskytnout ade- kvátní ochranu, byl bezprostředně vysta- ven ohrožení života, a proto byl nucen uprchnout ze své vlasti. Ze správního spisu vyplynulo, že stě- žovatel žádal o azyl z bezpečnostních dů- vodů. Byl zadržen na hraničním přecho- du do Rumunska, neboť neměl celní doklady k 1500 ks kompaktních disků, které měl podle dohody s jedním pánem převézt do Rumunska. Zboží bylo zaba- veno a stěžovatel musel zaplatit pokutu 300 DM. Pašování zboží pro něj bylo je- dinou možností, jak vydělat peníze.
Člo- věk, od kterého práci dostal, mu nevěřil, i když měl stěžovatel doklad o zabavení 626 zboží od celníků, a chtěl po něm finanč- ní náhradu za zboží ve výši 3 500 USD. Když se stěžovateli nepodařilo peníze sehnat, byl surově zbit dvěma jeho spo- lečníky; na policii se neobrátil, rozhodl se odjet co nejdále, a to do České repub- liky, kam nepotřeboval vízum. Jeho pro- následovatelé se po něm stále ptají. Bulharsko opustil z důvodu obavy z fy- zického napadení. Má obavy, že kdyby se do Bulharska vrátil, byl by opět zastrašo- ván a také surově bit.
O tom, že se v této souvislosti údajně pohyboval v prostře- di, které by jej ohrožovalo z nábožen- ských důvodů nebo z příslušnosti k urči- té národnosti, a že se dostal do kontaktu s muslimskými skupinami, se nezmiňo- val, a to ani při podání rozkladu ze dne 22. 1. 2001 proti rozhodnutí Minister- stva vnitra. Stěžovatel při pohovoru také uvedl, že je bez vyznání. Nejvyšší správní soud kasační stíž- nost jako nedůvodnou zamítl podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. Z odůvodnění: Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území Čes- ké republiky a nelze je zaměňovat s jiný- mi legálními formami pobytu cizinců na území České republiky, jak jsou uprave- ny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o po- bytu cizinců na území České republiky.
Dle $ 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásle- dování z důvodu rasy, náboženství, ná- rodnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých po- - litických názorů ve státě, jehož občan- ství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posled- ního trvalého bydliště. Podle $ 13 záko- na o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle $ 12 nebo $ 14, v případě hodném zvlášt- ního zřetele udělí azyl za účelem slouče- ní rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle $ 12.
Podle $ 14 zá- kona o azylu platí, že pokud v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle $ 12, lze v přípa- dě bodném zvláštního zřetele udělit azyl: z humanitárního důvodu. Jak. vyplynulo ze správního spisu, správní orgány obou stupňů v řízení zkoumaly, zda ve stěžovatelově případě nebyly dány důvody pro udělení azylu ze všech shora uvedených důvodů, jak je zá- kon postupně stanoví. Podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. mů- že být důvodem pro podání kasační stíž- nosti i nezákonnost spočívající v ne- správném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle $ 75 s. ř. s. vychází soud při pře- zkoumání rozhodnutí. ze. skutkového a právního stavu, který tu byl v době roz- hodování správního orgánu, a přezkou- mává napaděné výroky rozhodnutí v.me- zích žalobních bodů. Kasační soud pak ve smyslu $ 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplat- nil poté, kdy bylo vydáno napadené roz- hodnutí. . Především je třeba zdůraznit, že dů- vod, který uvádí stěžovatel v podané ka- sační stížnosti, staví na skutečnostech, které nebyly v průběhu celého správní- ho ani soudního řízení zmíněny a tvoří z tohoto pohledu novum ve smyslu $ 109 odst. 4 s.
ř. s. Stěžovatel zcela po- míjí důvody, které prve sdělil a na nichž setrval v průběhu celého dosavadního řízení, totiž že má problémy s násilnický- mi skupinami; ovšem důvod, pro nějž se tak děje, a to nezdařený pokus vyvézt taj- ně zboží do ciziny, zcela v kasační stíž- nosti zastírá. Zmínka o muslimských skupinách, které se údajně zabývají i zá- važnou trestnou činností, je jistě vhod- ným tématem naneseným k tomu, aby soud zbystřil pozornost, ovšem nikoliv „bezúčelně soud uvádí fakt, že stěžovatel se k žádné víře nehlásí a pokud se sho- dou okolností při pokusu vyvést věci ne- „legálně do ciziny dostává do kontaktu právě se skupinami, jejichž příslušníci jsou muslimové, není žádný důvod z to- ho bez dalšího činit závěr o jeho proná- sledování ve smyslu $ 12 zákona o azylu.
Za popsaného skutkového stavu, který soud nevidí reálně zpochybněn ani způ- sobem, jakým tyto skutečnosti stěžova- tel v kasační stížnosti popsal, nesvědčí nic pro to, že by krajský soud nesprávně posoudil některou právní otázku; stěžo- vatel však ve skutečnosti napadá nedo- statečně zjištěný skutkový stav ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s.ř. s., neboť uvádí, že nebyly vyčerpány všechny možnosti ke zjištění skutečného stavu stěžovatelo- va ohrožení na životě v Bulharsku a váž- nost jeho obav. Ovšem ať je tomu jakko- liv, soud zůstává na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a nebylo důvodu jej dále doplňovat, neboť byly k dispozici informace, jež stěžovatel opakovaně tvr- dil.
Správní orgán z nich vyšel a náležitě rozepsal v důvodech svého rozhodnutí a také zcela adekvátně aplikoval citovaná ustanovení zákona o azylu, totiž že za da- né situace není žádný důvod k tomu, aby stěžovateli byl udělen azyl podle $ 12 zá- kona o azylu. Rovněž tak nebyly žádné objektivní skutečnosti, které by svědčily pro udělení azylu za účelem sloučení ro- diny, a jak bylo shora poznamenáno, 627 593 správní orgán se také vypořádal s tím, že neshledává důvod pro udělení azylu z hu- manitárních důvodů.
Jeho rozhodnutí udělit či neudělit azyl z těchto důvodů v závěru nelze ani podrobit soudnímu, resp. ústavnímu přezkumu (IV. ÚS 532/02). Covo) Vada řízení před správním orgánem jako důvod kasační stížnosti k 651 odst. 1 a $ 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Za vadu řízení před správním orgánem ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že pracovník azylového zařízení stěžova- telce v průběhu řízení před soudem - podle stěžovatelčina mínění - ne- přesně interpretoval obsah výzvy krajského soudu podle ustanovení 6 51 odst. 1 s.
ř. s.
Kasační stížnost byla podána z důvo- du vymezeného v $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasač- ní stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napade- ném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, ne- bo že při jejím zjišťování byl porušen zá- kon v ustanoveních o řízení před správ- ním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto dů- vodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnu- tí správního orgánu zrušit.
V souzené věci je však zřejmé, že ža- lovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této- ná- mitce však Nejvyšší správní soud ve sho- dě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady; tyto skuteč- nosti vyplývají z tvrzení stěžovatelky v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl. pro rozhodnutí dostatek podkladů, s nimiž měla stěžovatelka možnost se seznámit a vyjádřit se k nim. Rozhodnutí žalované- ho vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako takové je žalova- ný správní orgán řádně odůvodnil: v roz- hodnutí bylo v souladu s ustanovením $ 47 odst. 3 správního řádu uvedeno, které skutečnosti byly podkladem roz- hodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při pou- žití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.
Nejvyšší správní soud do- spěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán. Námitkou stěžovatelky proti nespráv- nému postupu správního orgánu, který spočíval v tom, že jí pracovník azylového zařízení nesprávně interpretoval výzvu krajského soudu týkající se souhlasu stě- žovatelky s postupem soudu podle usta- novení $ 51 odst. 1 s. ř. s., se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť ne- směřovala k postupu žalovaného správ- ního orgánu v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí, nýbrž k stěžo- vatelkou tvrzené nesprávné informaci blíže neidentifikovaného pracovníka azylového zařízení v průběhu soudního řízení.
Jelikož nebylo namítáno ani případné pochybení krajského soudu, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. (ouč)
Olha D. a nezletilý Pavel D. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu,
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody odpovídající ustanovením § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobkyně není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce však Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl pro rozhodnutí dostatek podkladů, s nimiž měla žalobkyně možnost se seznámit a vyjádřit se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako takové bylo žalovaným správním orgánem řádně odůvodněno, když bylo uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval, tedy v souladu s ustanovením § 47 odst. 3 spr. ř.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán. Námitkou žalobkyně, že nesprávným postupem správního orgánu spočívajícím v tom, že jí pracovníkem azylového zařízení byla nesprávně interpretována výzva soudu prvního stupně týkající se souhlasu žalobkyně s postupem soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť nebyla směřována k postupu žalovaného správního orgánu v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí, nýbrž k stěžovatelkou tvrzené nesprávné informaci blíže neidentifikovaného pracovníka azylového zařízení v průběhu soudního řízení.
Vzhledem k tomu, že nebylo namítáno ani případné pochybení soudu prvního stupně, a s ohledem na ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem podané kasační stížnosti, konstatuje Nejvyšší správní soud, že tuto námitku stěžovatelky neshledal důvodnou, neboť se neopírá o některý z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud ve smyslu § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením § 56 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. února 2004
JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu