Převzala-li zásilku obsahující výzvu soudu určenou stěžovateli v souladu s usta- novením $ 46 odst. 2 o. s. ř. osoba žijící s ním ve společné domácnosti, jež soudu po- * Po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 555/2004 Sb. srov. odst. 3 téhož ustanovení. 1072-1073 tvrdila, že zásilku stěžovateli předala, nemůže stěžovatel účinně namítat doručení zásilky v rozporu s citovaným ustanovením, tvrdí-li, že očekával doručení zásilky je- jím uložením, o kterém bude vyrozuměn.
1072 Řízení před soudem: přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k $ 73 odst. 2 a $ 107 soudního řádu správního Rozhodnutí 0 přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání odkladného účin- ku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle $ 73 odst. 2 a $ 107 s. ř. s. vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnu- tí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele. Postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem) tvrzené nenahraditelné újmy.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je možné podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V daném případě stěžovatel namítá vadu řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o neustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud pochybil, když mu svým rozhodnutím neustanovil advokáta, aniž by předtím stěžovateli řádně doručil formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Tímto postupem soudu byl stěžovatel podle svých slov zkrácen na svých právech, neboť bez svého zavinění nemohl na výzvu soudu reagovat a vyplněný formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech soudu předložit, což mělo za následek rozhodnutí soudu o neustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu předloženého mu Krajským soudem v Ostravě zjistil, že formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech spolu s výzvou, aby stěžovatel ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení výzvy zaslal soudu tento vyplněný formulář, byl stěžovateli zaslán dopisem s dodejkou dne 11. 2. 2004. Z doručenky pak vyplývá, že dne 12. 2. 2004 zásilku na uvedené adrese převzala bytná paní Š. Pro doručování písemností v řízení před správními soudy se podle ustanovení § 42 odst. 5 s.
ř. s. použijí obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. pak stanoví, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li tato osoba ochotna obstarat předání písemnosti. Pro případ, že není možno takto doručit, stanoví zákon povinnost písemnost uložit a adresáta o jejím uložení vyrozumět; teprve pak může v případě, že si adresát zásilku nevyzvedne do tří dnů od uložení, nastoupit tzv. fikce doručení tak, že se poslední den uložení zásilky považuje za den doručení, a to i v případě, že se adresát o uložení zásilky nedozvěděl.
Z obsahu soudního spisu Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší správní soud zjistil, že paní Š. v průběhu řízení před soudem prvního stupně přebírala i jiné zásilky určené stěžovateli.
K posouzení otázky, zda byla předmětná výzva soudu žalobci řádně doručena, shledal soud nezbytným zjištění, zda se stěžovatel v době, kdy mu byla tato písemnost doručována, v místě doručování zdržoval, a dále pak zda paní. Š., jež zásilku převzala, byla ve smyslu § 46 odst. 2 o. s. ř. ochotná obstarat odevzdání písemnosti adresátovi. Proto byl dožádaným Okresním soudem v Mělníku proveden výslech paní V. Š., která po předestření předmětu věci uvedla, že stěžovatel je hlášen k pobytu v jejím bytě, kde se denně zdržuje, ráno odchází a vrací se ve večerních hodinách.
Předvolaná osoba dále uvedla, že je ochotna zásilky pro stěžovatele přebírat a poté mu je předat, pokud se nejedná o zásilku určenou do vlastních rukou adresáta. Stejně tomu bylo i u předložené zásilky, kterou paní Š. převzala a poté odevzdala do rukou stěžovatele. V případě doručování zásilek do vlastních rukou si je stěžovatel na výzvu pošty vyzvedává na příslušném poštovním úřadě. Z výpovědi jmenované navíc vyplynula skutečnost, že se stěžovatel v době doručování písemnosti v místě doručování zdržoval; ostatně tuto skutečnost stěžovatel v kasační stížnosti nenamítal, naopak uvedl, že očekával doručení uvedené zásilky.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. V dané věci není sporu o tom, že na základě vykázaného doručení předmětné písemnosti osobě bydlící ve stejném bytě jako stěžovatel a na základě výpovědi této osoby, z které vyplynulo, že stejně jako v jiných případech byla zásilka odevzdána adresátovi - stěžovateli, byl formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech žalobci řádně doručen ve smyslu § 46 odst. 2 věta první použitého obdobně podle § 42 odst. 5 s. ř. s. Tvrzení žalobce o tom, že vinu na nedoručení této písemnosti nese soud, shledal Nejvyšší správní soud vzhledem ke shora uvedeným zjištěním účelovým.
Byla-li tedy uvedená písemnost stěžovateli řádně doručena, avšak ten ji v soudem stanovené lhůtě nezaslal vyplněnou soudu zpět, postupoval Krajský soud v Ostravě správně, když návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nevyhověl, neboť za dané situace nebylo možné posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků; toto zjištění je však jedním ze tří kumulativních předpokladů pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle § 35 odst. 7 s. ř. s. (dalšími dvěma podmínkami jsou pak návrh účastníka řízení na ustanovení zástupce a skutečnost, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv účastníka řízení).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu