Nejvyšší správní soud usnesení azyl_cizinci

3 Azs 467/2004

ze dne 2005-11-02
ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.467.2004.57

3 Azs 467/2004- 57 - text

č. j. 3 Azs 467/2004 - 59

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: O. K., zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem Praha 5 Husníkova 2080/8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 94/2003 – 21 ze dne 11. 2. 2004,

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Františku Výmolovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-5658/VL-19-K03-2002 ze dne 28. 5. 2003. Posléze uvedeným správním rozhodnutím nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“), a bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 cit. zákona.

Krajský soud po přezkoumání napadeného správního rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve shodě se žalovaným nezjistil v případě stěžovatele existenci jakéhokoli důvodu pro udělení azylu podle § 12 azylového zákona. Pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 cit. zákona nebyly splněny zákonné podmínky. Na udělení humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona není podle soudu právní nárok a žalovaný nepřekročil meze správního uvážení, jež mu uvedené ustanovení poskytuje, jestliže tento typ azylu stěžovateli neudělil.

Krajský soud rovněž přezkoumal výrok žalovaného o neexistenci překážek vycestování podle § 91 azylového zákona, nezjistil, že by stěžovatel byl v případě návratu do vlasti ohrožen některou z okolností uvedených v cit. ustanovení. Vzhledem k těmto skutečnostem Krajský soud v Hradci Králové v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodů, které označil odkazem na § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, není podle něj úplná a je v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel uvedl, že na něj byl z titulu jeho povolání v domovském státě vyvíjen brutální fyzický a psychický nátlak ze strany sekty Bratrstva bílého lotosu, na což v průběhu správního řízení opakovaně upozornil. Správnímu orgánu i soudu pak vytýká, že v situaci, kdy tyto skutečnosti byly u něj schopny vyvolat strach o život svůj i blízkých, spokojili se uvedené instituce pouze s obecnými zprávami MZV USA a České tiskové kanceláře.

Je přesvědčen, že šetření mělo být vedeno tak, aby bylo zjištěno, jakou roli hrála sekta na Ukrajině, zejména v oblasti, kde žil. Teprve na základě těchto zjištění by bylo možno učinit závěr, zda jeho obavy jsou závažné a zda jsou příslušné orgány na Ukrajině schopny žalobce a jeho blízké uchránit před činností sekty. Protože uvedená zjištění žalovaný neprovedl, zůstalo dokazování neúplné, a tudíž i odůvodnění napadeného rozsudku je nepřezkoumatelné. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že neudělení azylu bylo důvodné, nebylo podle názoru stěžovatele správně rozhodnuto o otázce existence překážky vycestování.

Je totiž přesvědčen, že v jeho mateřské zemi je ohrožen jeho život. Toto ohrožení pak podle něj vyplývá z jeho příslušnosti k sociální skupině malých podnikatelů, kam jako soukromý taxikář patřil, jakož i ze skutečnosti, kdo byl jeho zákazníkem, která má naznačovat jeho smýšlení, resp. politické přesvědčení. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení advokáta.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 94/2003 - 38 ze dne 21. 7. 2004 byl stěžovateli k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. František Výmola.

Dne 17. 10. 2005 vzal stěžovatel do protokolu sepsaného u KS v Hradci Králové kasační stížnost proti napadenému rozsudku zpět. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Projev vůle stěžovatele učiněný u Krajského soudu v Hradci Králové dne 17. 10. 2005 považuje Nejvyšší správní soud za svobodný, vážný, určitý a srozumitelný, řízení ve věci proto dle výše cit. ust. § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s ust. § 120 s. ř. s. zastavil.

Vzhledem k dikci § 78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Řízení bylo zastaveno, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Ustanovenému zástupci náleží v souladu s § 11 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení, ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 1075 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 2. listopadu 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu