3 Azs 58/2006- 45 - text
3 Azs 58/2006-45 (doplněno 25/10/06 Nevrk) U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: N. N. D., zastoupeného JUDr. Karlem Krejzou, advokátem, se sídlem Ostrov, Masarykova 715, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2005, č. j. 59 Az 19/2005 – 15,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 9. 2005, č. j. OAM-1354/VL-20-05-2005. Rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci udělen azyl podle ust. § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. a zároveň bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. § 91 cit. zákona. V kasační stížnosti žalobce namítal, že správní orgán nepřezkoumal všechny důvody, které jej vedly k podání žádosti o azyl.
Žalobce má zato, že správní orgán na podkladě ne zcela kompletně shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci a vydal rozhodnutí, které žalobce považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu za nesprávné. Žalobce poukázal na skutečnost, že ze svého domovského státu byl nucen odejít z důvodu svízelné životní situace a obrátit se se žádostí o ochranu na Českou republiku. Žalobce žádá o to, aby v České republice dostal příležitost žít v bezpečí a za podmínek na které má právo každý člověk, což mu v jeho zemi původu nebylo umožněno.
Rozhodnutí zůstat v ČR je motivováno také zdejší přítomností silné vietnamské komunity, která mu jistě může v mnohém pomoci tak, aby nebyl k tíži společnosti, ale naopak k jejímu prospěchu. Žalobce si chce také legalizovat svůj pobyt v ČR zejména proto, že zde legálně z titulu uděleného trvalého pobytu žije a pracuje i jeho družka
– Vietnamka, s níž hodlá uzavřít sňatek a s níž má dítě narozené již na území republiky. Žalobce proto navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl krajským soudem vynesen dne 29. 12. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. § 104a) s. ř. s., tedy, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy žalobce (stěžovatele). Vycházel přitom z precedenčního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26.
4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost žalobce neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem žalobce spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. § 104a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl v případu žalobce žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů nebo rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, (např. rozsudkem ze dne 8.
4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 – 60), že problémy vyplývající z úpravy trvalého pobytu cizince podle zákona č. 326/1999 Sb., nelze směšovat s azylovými procedurami podle zákona č. 325/1999 Sb. Právě to však žalobce ve své kasační stížnosti činí. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. § 104a) s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 32 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust.
§ 107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu