3 Azs 63/2024- 29 - text
3 Azs 63/2024 - 30 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Štěpána Výborného v právní věci žalobce: S. E., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2024, č. j. 4 Az 24/2023 22,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 9. 2023, č. j. OAM 775/ZA ZA12 VL13 2023, neudělil žalobci dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, mezinárodní ochranu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 8. 3. 2024, č. j. 4 Az 24/2023 22.
[2] Městský soud při posuzování důvodnosti žaloby vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce je státním příslušníkem Uzbekistánu. Ze své vlasti dne 23. 12. 2021 odcestoval do Kyjeva, odkud následně odjel z důvodu vypuknutí války; přes Polsko a Německo se dostal až do České republiky a požádal zde o udělení mezinárodní ochrany. Ve své žádosti uvedl, že se dostal do konfliktu s policií domovského státu, kvůli kterému se domnívá, že by mohl být v Uzbekistánu pronásledován. Konkrétně se jednalo o rvačku s policistou v „civilu“, kterému zlomil ruku, přičemž nevěděl, že se jedná o policistu. Žalobce dále v řízení o udělení mezinárodní ochrany vyjádřil zájem v České republice setrvat. Žalobce nakonec v žalobě doplnil, že k podání žádosti o mezinárodní ochranu ho vedly humanitární důvody, konkrétně nepříznivá ekonomická situace v domovském státě, a možnost uplatnění na českém pracovním trhu.
[3] Nejprve městský soud dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené zapojení do rvačky, které se účastnil i policista v „civilu“, nemůže naplnit podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Poukázal na to, že žalobcem označený policista během incidentu i poté vystupoval jako soukromá osoba, nevystupoval jako zástupce státu, ani výhrůžky vůči žalobci nespojoval se svým postavením policisty. Přitom o pronásledování by se jednalo pouze v případě, kdy by jeho původcem byl stát, nebo eventuálně soukromá osoba v případě, že by selhala ochrana ze strany státu nebo nebyla dostupná. Dále městský soud uvedl, že humanitární azyl, jehož neudělení žalobce rovněž v soudním řízení zpochybňoval, je ze své povahy výjimečný institut a je koncipován jako dobrodiní státu, a nikoli jako právo žadatele na přiznání azylu. Žalovaný dle městského soudu dostatečně odůvodnil, proč neshledal důvod pro udělení humanitárního azylu. Nakonec co se týká nepříznivé ekonomické situace v Uzbekistánu a možnosti pracovních příležitostí v České republice, městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž institut azylu není nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele.
[4] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[5] Jelikož kasační stížnost stěžovatele neobsahovala veškeré náležitosti podle § 106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně její důvody ve smyslu § 103 odst. 1 téhož zákona, a petit kasační stížnosti, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 3 Azs 63/2024 10 (prostřednictvím zvoleného zástupce), aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení popsané vady odstranil. Současně jej soud poučil o tom, že nebudou li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny, kasační stížnost bude odmítnuta. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 26. 3. 2024 (viz doručenka připojená k č. l. 10 soudního spisu), lhůta k odstranění vad kasační stížnosti proto uplynula v pátek dne 26. 4. 2024 (§ 40 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 40 odst. 2 téhož zákona).
[6] Dne 25. 4. 2024 zaslal zástupce stěžovatele soudu (tedy ve stanovené měsíční lhůtě) podání označené jako doplnění kasační stížnosti. V tomto podání opakuje důvody, které ho vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu (humanitární důvody, potyčka v domovském státě s příslušníkem policie a obavy z jeho pronásledování). Dále jen doslovně opakuje námitky, které uvedl již v žalobě, a to bez jakékoli – byť sebemenší – polemiky se závěry napadeného rozsudku.
[7] Z výše uvedeného je patrné, že tvrzení, která uplatnil zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti, neobsahují žádné individualizované výtky proti závěrům městského soudu (v nichž stěžovatel obdržel odpověď na jím uplatněnou žalobní argumentaci), a proto nesplňují požadavky na dostatečné vymezení důvodů kasační stížnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78, č. 2162/2011 Sb. NSS; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Jinak řečeno, konkrétní kasační námitky nelze nahradit pouhým zopakování námitek žalobních, neboť námitky žalobní směřovaly proti rozhodnutí žalovaného, zatímco kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 58).
[8] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně. Dle § 37 odst. 3 téhož zákona z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
[9] Z § 106 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že nemá li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[10] Ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. pak stanoví, že předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[11] Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel byl prostřednictvím svého zástupce řádně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti doplněním jejích důvodů. Byl rovněž poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě a náležitému poučení vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil. Chybějící důvody kasační stížnosti přitom brání v pokračování v řízení o kasační stížnosti, neboť Nejvyšší správní soud je těmito důvody vázán (§ 109 odst. 4 část věty před středníkem s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.
[12] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 18. září 2024
JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu