Jestliže stát v době konání dražby provozní jednotky nebyl vlastníkem domu, v němž se nacházely nebytové prostory tvořící tuto jednotku, pak smlouva o nájmu těchto prostor, uzavřená s vydražitelem podle § 15 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb. je právním úkonem absolutně neplatným.
Heslo: Právní úkony
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 63 / 2000
Napadeným rozsudkem K r a j s k ý s o u d v Ostravě potvrdil (s
upřesněním označení nebytových prostor) rozsudek O k r e s n í h o s o u d
u v Opavě ze dne 4. 7. 1997, kterým byl žalovaný zavázán do patnácti dnů od
právní moci rozsudku vyklidit označené nebytové prostory v domě č. p. 269 v O.
Okresní soud nároku na vyklizení přisvědčil proto, že žalovaný nemovitosti
užívá, ačkoli marně uplynula výpovědní lhůta; odvolací soud shledal rozsudek
věcně správným vycházeje ze závěru, že žalovaný prostory užíval na základě
neplatné smlouvy. Jestliže totiž - jak uzavřel odvolací soud - dražba provozní
jednotky proběhla 21. 2. 1992, tedy v době, kdy dům, v němž se jednotka
nacházela, již nebyl ve vlastnictví státu, nýbrž ve vlastnictví Města O., pak
smlouvu o nájmu nebytových prostor nemohl uzavřít Městský podnik bytového
hospodářství, s. p. se sídlem v O., neboť k domu již neměl právo hospodaření a
vlastníkem nebyl k takovému úkonu zmocněn.
Právní posouzení věci, jež vyústilo v závěr o neplatnosti smlouvy, měl
odvolací soud za zásadního významu a připustil proti svému rozsudku dovolání.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný, řádně
zastoupen advokátem, včas dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1
o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 1995, jehož jest užít vzhledem k čl. II.
odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb.; uplatněn je toliko dovolací důvod podle § 241
odst. 2 písm.b) a d) o.s.ř. Řízení před odvolacím soudem bylo podle dovolatele
vadné jednak proto, že nad rámec daný ustanovením § 153 o.s.ř. rozhodl o
vyklizení na základě závěru o neplatnosti smlouvy, ačkoliv žalobce se domáhal
vyklizení z titulu výpovědi, jednak proto, že odlišným právním posouzením věci,
které nebylo žalovanému známo, mu odvolací soud znemožnil obranu jeho práv.
Právní posouzení věci odvolacím soudem podle dovolatele neobstojí, neboť
přehlíží, že rozhodné datum pro posouzení, zda provozní jednotku lze
privatizovat, byl 1. listopad 1990. Nadto nic nebránilo tomu, aby vlastní
provozní jednotka byla podrobena jinému právnímu režimu, než vlastní
nemovitost. Okolnost, že sama nemovitost před privatizací přešla do vlastnictví
Města O., dovolatel považuje za právně irelevantní.
Dovolání není důvodné.
N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Ustanovení § 153 o.s.ř., jehož se žalovaný dovolává na podporu prvého z
uplatněných dovolacích důvodů, stanoví zásadu, že soud rozhoduje na základě
zjištěného skutkového stavu věci; současně se soudu zakazuje, aby žalobci
přiznal něco jiného než požadoval (aby žalovanému uložil jinou než žalobcem
navrhovanou povinnost) nebo aby žalobci přiznal sice požadované plnění, avšak z
jiného skutkového základu (z jiného skutku), než který byl předmětem řízení.
Není však překročením návrhu, a ani jinou vadou řízení, jestliže soud skutek,
který byl předmětem řízení, posoudí po právní stránce jinak, než to učinil
žalobce, tedy jako v dané věci, kdy žalobce nárok na vyklizení považoval po
právní stránce za povinnost plynoucí z vypovězené smlouvy, přičemž tentýž nárok
podle odvolacího soudu ve skutečnosti pak vyplývá z neplatnosti smlouvy.
Dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. proto neobstojí.
Ani právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze ničeho vytknout.
Jestliže totiž nemůže být pochyb o tom, že v době konání dražby provozní
jednotky (21. 2. 1992) již nebyl vlastníkem domu, v němž se nacházely nebytové
prostory jednotku tvořící, stát, nýbrž Město O., pak smlouva o nájmu těchto
prostor, uzavřená nikoliv s vlastníkem nemovitosti, je nutně právním úkonem
absolutně neplatným. Odvolací soud správně zdůraznil, že v podmínkách určených
ustanovením § 1 zákona č. 427/1990 Sb., je zařazen sic výslovně nezmíněný, leč
zcela samozřejmý předpoklad, že vlastníkem nemovitosti je v době konání dražby
stát (jde přec o převod některých věcí z vlastnictví státu). Závěry, které v
podrobnostech odvolací soud dále rozvedl k otázce tzv. práva hospodaření jsou
přiléhavé, přesvědčivé a lze k nim dodat, že vůči právnímu nástupci vlastníka
zákon vydražiteli zachovává právo na užívání, ovšem za předpokladu, že s
vlastníkem nebo s organizací, jíž svědčilo právo hospodaření, již uzavřel
platnou smlouvu o nájmu nebytového prostoru (§ 15 odst. 1 zákona č. 427/1990
Sb., v rozhodném znění).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, měřeno uplatněným dovolacím
důvodem, je proto správné. Protože správnost rozsudku, který na tomto posouzení
spočívá, nemůže být ani jinak zpochybněna (dovolací důvod podle § 241 odst. 2
písm. b/ o.s.ř. byl již výše vyloučen), Nejvyšší soud podle § 243b odst. 1
o.s.ř. dovolání zamítl.