Oprávněná osoba nabývá vlastnického práva k nemovitostem, vydávaným podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dnem právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí (§ 9 odst. 2 cit. zákona) o tom se v katastru nemovitostí pořídí zápis formou záznamu (§ 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).
Pro posouzení projednávané právní věci bylo významné, zda
žalobkyně jsou vlastnicemi pozemku parc. č. 142/4 v Ž., o který v řízení šlo.
Odvolací soud přitom vyšel ze zjištění, že vlastnické právo žalobkyň k tomuto
pozemku dosud nebylo vloženo do katastru nemovitostí, a proto žalobkyně nebyly
ke dni rozhodnutí odvolacího soudu jeho vlastnicemi. Právní názor odvolacího
soudu však dovolací soud nesdílí.
Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění,
platném ke dni rozhodování odvolacího soudu práva, uvedená v ustanovení § 1
odst. 1 citovaného zákona (tedy i právo vlastnické), se zapisují do katastru
nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva (dále jen “vklad”),
pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č.
265/1992 Sb. pak práva uvedená v § 1 odst. 1 citovaného zákona, která vznikla
též rozhodnutím státního orgánu, se zapisují záznamem údajů do katastru.
Záznamy jsou úkony příslušného orgánu republiky, které nemají vliv na vznik,
změnu nebo zánik práva (§ 14 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění platném ke
dni rozhodnutí odvolacího soudu).
Podle názoru dovolacího soudu v případě, že povinná osoba
uzavře s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci podle ustanovení § 9 odst. 1
zákona č. 229/1991 Sb., nabývá oprávněná osoba vlastnictví k vydávané
nemovitosti dnem právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení této
dohody, vydaného podle § 9 odst. 2 tohoto zákona. To vyplývá z ustanovení § 9
odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož “nedojde-li k dohodě podle odstavce
1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad”. Je
nepochybné, že rozhodnutí pozemkového úřadu o tom, že oprávněná osoba je
vlastníkem nemovitosti, nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí, neboť jde o
nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, které se do katastru zapisuje
záznamem. Není pak důvodu, aby v případě, že mezi povinnou a oprávněnou osobou
nedojde ke sporu o existenci a podmínkách uplatnění restitučního nároku a
jejich dohoda o vydání věci je schválena státním orgánem (pozemkovým úřadem),
vyžadovalo nabytí vlastnického práva k vydávaným nemovitostem splnění
přísnějších podmínek, než v případech, kdy k dohodě mezi účastníky nedojde.
Proto je třeba dovodit, že oprávněná osoba nabývá vlastnického práva k
nemovitostem, vydávaných na základě dohody s osobou povinnou (§ 9 odst. 1
zákona č. 229/1991 Sb.) dnem právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o
schválení dohody (§ 9 odst. 2 tohoto zákona), nikoli až vkladem do katastru
nemovitostí.
V dané věci odvolací soud vycházel z jiného právního názoru,
považoval skutečnost, že ke dni jeho rozhodnutí ve věci tu již byla pravomocně
schválená dohoda o vydání sporného pozemku žalobkyním za nepodstatnou pro
posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyň na určení neplatnosti smlouvy (§
80 písm. c/ o. s. ř.), tak i pro rozhodování o uplatněném nároku na ochranu
vlastnického práva (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Je tedy zřejmé, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 2
písm. d/ o. s. ř.); na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně budou muset
žalobu upravit tak, že se budou nadále domáhat vyklizení pozemku. Proto
nezbylo, než důvodnému dovolání vyhovět, napadené rozhodnutí zrušit a věc
vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, §
243b odst. 2 o. s. ř.).