Právo oprávněné osoby, která splňuje podmínky uvedené v § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., žádat o vydání majetkového podílu není podmíněno dokončením transformace družstva. Vznikne-li oprávněné osobě právo na vydání majetkového podílu podle ustanovení § 13 odst. 2 tohoto zákona, nemá skutečnost, že družstvo vstoupilo do likvidace, na existenci tohoto práva vliv.
Rozsudkem K r a j s k é h o s o u d u v Českých Budějovicích byl
potvrzen rozsudek O k r e s n í h o s o u d u v Táboře ze 14. 12. 1994,
jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby soud rozhodl o
převodu stavby kolny žalovaného, ležící na neodměřené části pozemku parc. č. 211/1 v katastrálním území P., obec N., do vlastnictví žalobců. Odvolací soud
vyšel ze zjištění, že žalobci svůj nárok opírají o § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších předpisů , a že splňuje většinu podmínek, na které
zákon možnost převodu stavby do jejich vlastnictví váže. Podle stanoviska
odvolacího soudu, shodného s názorem soudu prvního stupně, však žalobci nemají
vůči žalovanému, který je vlastníkem stavby, stojící na jejich pozemku,
nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo na
vydání majetkového podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. Žalobci tvrdí, že
takové nároky mají podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě
majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění
pozdějších předpisů. Podle názoru odvolacího soudu se žalobci sice nestali
účastníky právnické osoby podle transformačního projektu ( neboť taková osoba
ani nevznikla ), nicméně podmínky pro vydání majetkového podílu nejsou
splněny. V dané věci totiž transformace žalovaného družstva nebyla dokončena,
ale družstvo z vlastního rozhodnutí vstoupilo do likvidace. Odvolací soud
vyslovil názor, že nárok na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona
č. 42/1992 Sb. vzniká až po ukončení transformačního procesu. K takovému
ukončení však nedošlo a proto se žalobci vydání majetkového podílu domáhat
nemohou; ustanovení citovaného zákona o určení výše majetkového podílu se však
použijí pro určení jejich podílu na likvidačním zůstatku. Podle názoru odvolacího soudu tedy v dané věci nejsou splněny
podmínky pro aplikaci ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. a žaloba
není důvodná. Odvolací soud však proti svému rozsudku připustil podle § 238
odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání, když za otázku zásadního právního významu
považoval posouzení, zda nárok na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2
zákona č. 42/1992 Sb. lze uplatnit vůči družstvu, které transformaci
nedokončilo a vstoupilo do likvidace. Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne
18.5.1995, podali žalobci včasné dovolání, ve kterém vyslovují nesouhlas s
úvahou, že právnická osoba nemusí při nedokončené transformaci umožnit
oprávněným osobám nakládání s majetkovým podílem. Poukazují též na skutečnost,
že družstvo vstoupilo do likvidace v důsledku jednání jeho funkcionářů. N e j v y š š í s o u d , který se stal k 1. 1. 1996 funkčně
příslušným dokončit dovolací řízení, a to podle procesních předpisů, účinných
ke dni 31. 12. 1995 (čl. II. odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb.), po zjištění, že
dovolání je přípustné podle § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř., že je uplatněn
dovolací důvod, upravený v § 241 odst. 2 písm.
d) o.s.ř., a že jsou splněny i
další podmínky dovolacího řízení a náležitosti dovolání (§ 240 odst. 1, § 241
odst. 1 o.s.ř.) napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
přezkoumal a shledal dovolání důvodným. Zrušil proto rozsudek odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., je-li na pozemku
vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje
zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku
nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad podle zákona o půdě anebo na vydání
majetkového podílu podle transformačního zákona ve výši nejméně 50 % ceny
stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud
o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona
stanoví specifický způsob vypořádání nároků z transformace družstva podle
zákona č. 42/1992 Sb. Nárokem ve smyslu § 22 odst. 8 citovaného zákona je pak
třeba rozumět splatnou pohledávku. Pro posouzení dané věci je tedy rozhodující,
zda vlastníci pozemku - žalobci - mají vůči žalovanému družstvu splatnou
pohledávku na vydání majetkového podílu. Vzhledem k tomu, že určení okamžiku
vzniku pohledávky podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. a v případě, že k
dovršení transformace družstva nedojde, je právní otázkou zásadního významu,
připustil odvolací soud po řešení této právní otázky dovolání. V dané věci je
totiž třeba posoudit, jaké jsou právní důsledky skutečnosti, že transformace
nebyla ukončena a žalované zemědělské družstvo vstoupilo do likvidace, pro
vypořádání nároků žalobců podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. V této věci
však dovolací soud právní názor soudu odvolacího nesdílí. Právo oprávněné osoby, která splňuje podmínky uvedené v § 13
odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (nestává se účastníkem právnické osoby podle
transformačního projektu a provozuje zemědělskou výrobu), není podmíněno
dokončením transformace družstva jeho zápisem (případně zápisem nově vzniklé
obchodní společnosti) do obchodního rejstříku. Oprávněná osoba může požádat o
vydání svého majetkového podílu tehdy, lze-li objektivně stanovit jeho výši. Proto lze o vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. žádat nejpozději v den následující po uplynutí lhůty 30 dnů od schválení
platného transformačního projektu družstva ( § 9 odst. 7 téhož zákona), neboť
transformační projekt obsahuje i kritéria pro výpočet majetkových podílů členů
družstva a jiných oprávněných osob ( § 9 odst. 5 písm. g/ citovaného zákona). Pokud družstvo seznámí oprávněné osoby s výpočtem majetkových
podílů podle § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb. před uplynutím lhůty v tomto
ustanovení uvedené, lze o vydání podílu žádat v den následující po seznámení
oprávněné osob s výši majetkového podílu. Naopak oprávněná osoba uvedená v § 13
odst. 2 tohoto zákona nemusí s vypořádáním nároků z transformace čekat na
dokončení transformačního procesu ( tedy na vznik právnické osoby podle
obchodního zákoníku ), neboť tato část transformačního procesu se týká již jen
členů družstva, případně společníků právnické osoby, jež má z transformace
vzejít. Názor, podle něhož je vznik nároku na vydání majetkového podílu vázán
na zápis právnické osoby vzešlé z transformace družstva do obchodního
rejstříku, nelze opřít o žádné zákonné ustanovení. V této souvislosti lze
poukázat na to, že § 13 odst. 3 zákona č.
42/1992 Sb. stanoví, že lhůta sedmi
let, po jejímž uplynutí může být transformační podíl oprávněné osobě tam
uvedené vydán, běží od schválení transformačního projektu; v tomto případě není
pochyb o tom, že zákon váže počátek běhu lhůty na skutečnost, předcházející
dokončení transformace družstva; lze tedy konstatovat, že pro počátek běhu
lhůt, po jejichž uplynutí má být majetkový podíl vydán, není skutečnost, zda
došlo k dovršení transformačního procesu, významná. V rámci dovolacího řízení je třeba se zabývat i vlivem
skutečnosti, že družstvo vstoupilo do likvidace, na nároky oprávněných osob
podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. Pokud oprávněné osobě již před
vstupem družstva do likvidace vznikl nárok na vydání majetkového podílu (to
znamená, že osoba splňující požadavky § 13 odst. 2 tohoto zákona o vydání
majetkového podílu požádala), nemůže tento nárok zaniknout jen proto, že
družstvo vstoupí do likvidace. Pouze v případě, že by transformační projekt
nebyl schválen nebo by odporoval právním předpisům, nebylo by možné na jeho
základě žádné nároky uplatňovat; v takovém případě by byl na místě postup podle
ustanovení věty druhé § 765 odst. 5 obchodního zákoníku. Je tedy zřejmé, že dovolací soud se neztotožňuje s právním
názorem soudu odvolacího na otázky vzniku nároku na vydání majetkového podílu
podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. a právního významu skutečnosti, že
družstvo vstoupilo do likvidace, na tento nárok. Rozhodnutí odvolacího soudu
tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tu dán dovolací důvod
upravený v § 241 odst. 2 písm. d) o.s.ř. Proto nezbylo, než důvodnému dovolání vyhovět, napadené
rozhodnutí zrušit (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.) a věc vrátit
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o.s.ř.) s tím, že vyslovený
právní názor je pro tento soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).