K naplnění znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 tr. zák. stačí, byla-li výhrůžka usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu vážně pronesena a stalo-li se tak v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Nezáleží na tom, zda měl pachatel určitý úmysl výhrůžku splnit.
Okresní soud uznal obžalovaného vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák., poněvadž obžalovaný dne 5. ledna 1962 v pohostinství Jednota napadl předsedu JZD výhrůžkou, že ho zabije proto, že mu dal špatný posudek.
Za to odsoudil soud obžalovaného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce a podle § 58 a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.
Krajský soud v Brně k odvolání okresního prokurátora napadený rozsudek zrušil a uznal obžalovaného vinným, že dne 5. ledna 1962 bezdůvodně napadl předsedu JZD nadávkami a výhrůžkou, že ho zabije, protože mu dal jako předseda JZD špatný posudek, čímž obžalovaný spáchal trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. Krajský soud odsoudil obžalovaného za to k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce podmíněně na zkušební dobu dvou roků.
Soud prvého stupně zjistil, že obžalovaný napadl dne 5. 1. 1962 v hostinci předsedu JZD výhrůžkou, že ho stejně jednou zabije a že tak učinil proto, že se domníval, že předseda o něm vydal před časem nepříznivý posudek.
Odchylně od žaloby, která navrhovala, aby jednání obžalovaného bylo posouzeno jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák., posoudil okresní soud toto jednání jako hrubou urážku veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák. s odůvodněním, že obžalovaný neměl vážný úmysl předsedu JZD usmrtit, a že výrok neměl takový stupeň a intenzitu, jak má zákon na mysli v § 156 odst. 1 tr. zák.
S tímto právním závěrem nelze souhlasit.
Útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro výkon pravomoci veřejného činitele.
Zákon nevyžaduje vážný úmysl vyhrůžku splnit. Vyplývá to z ustanovení § 156 odst. 1 tr. zák., který mluví o výhrůžkách tam uvedených pronesených v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Stačí tedy, byla-li výhrůžka vážným tónem pronesena a stalo-li se tak v naznačeném úmyslu.
V souzeném případě tomu tak bylo a soud prvého stupně učinil správná skutková zjištění, nevyvodil z nich však správné právní závěry. Proto bylo nutno v tomto směru věc napravit.
Odvolatel proto právem namítá, že věc měla být posouzena tak, jak to navrhovala obžaloba a že měl být uložen i přiměřeně přísnější trest (obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody na 1 měsíc podmíněně na zkušební dobu 1 roku).
Odvolací soud proto zrušil napadený rozsudek a rozhodl o věci rozsudkem sám ( § 259 odst. 3 tr. ř.) tak, že uznal obžalovaného vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na 4 měsíce podmíněně na zkušební dobu 2 roků, když ze spisu zjistil, že jde o dosud netrestaného traktoristu JZD, pocházejícího z rodiny středního rolníka, s dobrou pracovní morálkou, který jinak vedl řádný život pracujícího člověka, takže pouhá pohrůžka trestem k dosažení účelu trestu u tohoto obžalovaného postačí.