Zamítne-li soud prvního stupně žádost obviněného o propuštění z vazby s tím,že důvody vazby nadále trvají, ale později ho propustí na svobodu, když vazební důvody pominuly,soud druhého stupně k stížnosti obviněného proti dřívějšímu zamítavému usnesení toto rozhodnutí zruší podle § 149 odst.1 tr.ř.,rozhoduje-li o ní až po propuštění obviněného.
Č. 6
Zamítne-li soud prvního stupně žádost obviněného o propuštění z vazby s tím, že důvody vazby nadále trvají, ale později ho propustí na svobodu, když vazební důvody pominuly, soud druhého stupně k stížnosti obviněného proti dřívějšímu zamítavému usnesení toto rozhodnutí zruší podle § 149 odst. 1 tr. ř., rozhoduje-li o ní až po propuštění obviněného.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 1993 sp. zn. 3 To 353/93)
Krajský soud zrušil podle § 149 odst. 1 tr. ř. ke stížnosti obviněného Z. P. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 T 291/92 ze dne 2. 2.1993.
Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud podle § 72 odst. 2 tr. ř. o zamítnutí žádosti obžalovaného Z. P. o propuštění z vazby s tím, že nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. b), c) tr. ř. Současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal písemný slib obžalovaného, že ten povede řádný život a splní veškeré povinnosti, vyplývající pro něho z probíhajícího trestního stíhání.
Na základě včas podané stížnosti obžalovaného Krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a přisvědčil mu v tom, že v době rozhodování Okresního soudu o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby dne 2. února 1993 trvaly vazební důvody podle § 67 písm. b), c) tr. ř.
V době rozhodování Krajského soudu o jeho stížnosti došlo však k podstatné změně situace tím, že Okresní soud svým usnesením ze dne 12. 2. 1993 rozhodl o propuštění obžalovaného z vazby podle § 72 odst. 1 tr. ř. proto, že vazební důvody pominuly. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a obžalovaný byl propuštěn na svobodu.
Soud druhého stupně v době rozhodování o stížnosti musí vycházet ze stavu věci, který je v době jeho rozhodování. Tato zásada mimo jiné vyplývá z ustanovení § 145 odst. 2 tr. ř., podle něhož stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 149 odst. 1 tr. ř. Vzhledem k povaze věci dále nepostupoval podle § 149 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., neboť nebylo třeba dalšího rozhodnutí.