Ustanovení § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, podle něhož každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 téhož zákona a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, nepředstavuje korektiv, za jehož použití by vlastníci sousedních pozemků a staveb mohli nárokovat, aby záměr žadatele o vydání územního rozhodnutí byl upraven v jejich zájmu výhodněji, než stanovuje stavební zákon z roku 2006 a jeho prováděcí předpisy, zejména obecné požadavky na využívání území.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013 soulad napadeného rozhodnutí
O dokumentu D13, jímž je záznam z jednání s pracovníky společnosti UNEX, o strojích KU 300, K2000, ZPD 8000 a KU 800, konaného v sídle společnosti PRODECO v Teplicích dne 10. 05. 2004, sám žalobce uvádí, že nebyl žalovanému předložen za účelem prokázání (ne)novosti technického řešení chráněného užitným vzorem, ale za účelem vysvětlení časových souvislostí. Uvedený záznam skutečně neobsahuje ani náznak popisu technického řešení převodovky a vzhledem k jeho povaze se evidentně jedná o listinu, která nebyla zpřístupněna veřejnosti.
Ani tento dokument tedy nemůže být považován za důkaz prokazující žalobcovo tvrzení o nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem, a žalobní námitky, které se k němu upínají, tudíž nemohou být způsobilé zpochybnit se zákonem. Soud k tomu pouze dodává, že v uvedeném záznamu z jednání není ani zmínka o tom, že by společnost PRODECO, cokoliv poskytla Antonínu M. (toto jméno se v záznamu vůbec nevyskytuje), a předmětný dokument tak těžko může sloužit k vysvětlení „významných časových posloupností“ zmiňovaných žalobcem v žalobě v rámci tohoto žalobního bodu, které se zřejmě vztahují k otázce původcovství užitného vzoru.
Tato otázka však nebyla předmětem řízení před správním orgánem, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. (...)
Dne 26. 11. 2010 vydal Městský úřad Holýšov rozhodnutí, kterým byla na žádost J. a D. B. umístěna stavba, rodinný dům, na pozemku v k. ú. Holýšov, a vydáno stavební povolení na tuto stavbu. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, jež žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 2. 2011.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného. Stejně jako v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítali, že umístění stavby a stavba nejsou šetrné k zájmům žalobců jako vlastníků sousedního pozemku, což je v rozporu s § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006. Žalobci spatřují nešetrnost k jejich zájmům v postavení vlastníků sousedního pozemku, který je druhem zahradou spadající do zemědělského půdního fondu, v tom, že umístění stavby dle rozhodnutí správních orgánů obou instancí jim prakticky znehodnotí část zahrady určenou k pěstování rostlin, nebude možné ji k takto určenému stávajícímu účelu využít, přičemž vzhledem k rozměrům pozemku nelze k takto určenému účelu využít ani jiného náhradního místa.
Argumentace žalovaného tím, že problematika zastínění pozemků není právními předpisy řešena a u navrhované stavby rodinného domu je dodržena vzdálenost 2 m od společných hranic pozemků stanovená v § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, nemůže být a ani není dostatečným odůvodněním správního uvážení při řešení odvolacího důvodu žalobců spočívajícího v odůvodněné námitce nešetrnosti k jejich zájmům jako vlastníků sousedního pozemku. S touto námitkou se nevypořádal ani správní orgán I.
stupně, který konstatoval, že stín budovy není důvodem pro odepření vydání stavebního povolení, aniž by respektoval fakt, že jde o umístění stavby, a ve své podstatě, stejně jako žalovaný, v důsledku údajně chybějící právní úpravy, rezignoval na řádné vyřešení jím samotným postavené otázky, zda umístění stavby v těsné blízkosti pozemku žalobců s okny ve stěně sousedící s pozemkem žalobců, právě s ohledem ke všem okolnostem, nad míru přiměřenou poměrům neobtěžuje
žalobce a zejména pak na vyřešení otázky nejpodstatnější, tedy zda je šetrné k zájmům žalobců jako vlastníků sousedního pozemku. Napadené rozhodnutí je tedy výsledkem nepřípustné libovůle a ve své podstatě je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Kromě výše uvedeného je nešetrnost k zájmům žalobců dána též tím, že je jim, zejména s ohledem na § 23 odst. 2 a § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., umístěním povolované stavby v bezprostřední blízkosti hranice s jejich pozemkem, navíc umístěním stavby s okny obytných místností ve stěně sousedící s jejich pozemkem, do budoucna ve své podstatě znemožněno užít vlastní pozemek ke stavbě domu, resp. rekreační chaty (záměr takto učinit dali již v průběhu řízení najevo a platný územní plán tomu nebrání).
Přitom žadatelům o umístění stavby nic nebrání v umístění stavby dále od pozemku žalobců a žadatelé ani nijak nezdůvodňují, proč by měla být jejich stavba umístěna co nejblíže k pozemku žalobců. Naopak v počáteční fázi s umístěním stavby dále od pozemku žalobců souhlasili. K argumentaci žalovaného použité v této souvislosti žalobci namítají, že takovouto argumentací se nelze rozumně a po právu vypořádat s dotčenou námitkou jako námitkou odůvodňující nešetrnost k zájmům žalobců ve smyslu § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006.
Také v tomto ohledu je napadené rozhodnutí výsledkem nepřípustné libovůle a ve své podstatě je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
I.
Šetrnost k zájmům vlastníků sousedních pozemků
(...) Žalobci namítají, že umístění stavby a stavba není šetrné k jejich zájmům jako vlastníků sousedního pozemku. Stavba rodinného domu je, jak výše uvedeno, navržena tak, že nový rodinný dům bude umístěn ve vzdálenosti 2,1 m od hranice s pozemkem žalobců. Vzdálenost rodinných domů od společných hranic pozemků nesmí být podle § 25 odst. 2 věty prvé vyhlášky č. 501/2006 Sb. S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013 menší než 2 m. V právě přezkoumávané věci se však žalobci dovolávají šetrnosti k zájmům vlastníků sousedních pozemků (§ 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006).
Podle § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 „[k]aždý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy“.
Podle § 90 stavebního zákona z roku 2006 „[v] územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení“.
Je tu tedy třeba zodpovědět otázku, jaký má povinnost „být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb“ dopad, resp. zda z § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 lze dovozovat povinnost žadatele o vydání územního rozhodnutí (a právo vlastníků sousedních pozemků), aby (zřejmě jen v těch případech, kdy je to objektivně možné) šel k uspokojení jejich zájmů nad rámec požadavků stavebního zákona z roku 2006 a jeho prováděcích právních předpisů, zejména obecných požadavků na využívání území.
Soud má za to, že tomu tak není. Ze zákonné dikce totiž nic takového dovodit nelze. Vyjádření „je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastní- S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
ků sousedních pozemků a staveb“ je podle názoru soudu nutno rozumět tak, že žadatel je povinen jednak dbát požadavků uvedených v § 90 stavebního zákona z roku 2006 a jednak být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Jde o dvě samostatné povinnosti s podstatně odlišným právním režimem. Něco jiného by mohlo být, kdyby zákonodárce výslovně nebo alespoň naznačením tyto povinnosti propojil (např.: je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být přitom šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb).
Kritéria posuzování záměru žadatele jsou stavebním zákonem z roku 2006 vymezena taxativně. V územním řízení stavební úřad posuzuje záměr žadatele toliko z hlediska požadavků uvedených v § 90 stavebního zákona z roku 2006, ne též z hlediska šetrnosti k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Stavební úřad je tedy povinen poskytnout vlastníkům sousedních pozemků a staveb ochranu proti nesouladu záměru žadatele s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona z roku 2006 (je-li tím přímo dotčeno jejich vlastnické nebo jiné věcné právo k těmto pozemků a stavbám), není však oprávněn jim poskytnout ochranu proti nešetrnosti žadatele k jejich zájmům (§ 90 stavebního zákona z roku 2006 a contrario).
Pojetí šetrnosti k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb jako jakési korigující zásady územního rozhodování, což by bylo něco skutečně zásadního, by se podle názoru soudu muselo také již někde projevit; důvodová zpráva k vládnímu návrhu stavebního zákona z roku 2006 se však o takové šetrnosti ani slůvkem nezmiňuje a soud žádný takový názor nezaznamenal ani u doktríny a ani v závěrech soudní praxe.
Ustanovení § 76 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 nepředstavuje podle názoru soudu korektiv, za jehož použití by vlastníci sousedních pozemků a staveb mohli nárokovat, aby záměr žadatele o vydání územního rozhodnutí byl upraven v jejich zájmu výhodněji, než stanovuje stavební zákon z roku 2006 a jeho prováděcí právní předpisy, zejména obecné požadavky na využívání území.
A) G. E. a b) M. E. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o umístění a povolení stavby. tvrzení žalobce, že tento dokument, jímž je Zadávací dokumentace obchodní veřejné soutěže zadavatele – společnosti Severočeské doly na veřejnou zakázku „Rekonstrukce špičky rýpadla KU 300/K 91“ ze dne 26. 01. 2004, obsahuje popis konstrukčního provedení převodovky, který je zcela totožný s popisem uvedeným v užitném vzoru. Jak přiléhavě konstatoval předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí, pokud se týká pohonu kolesa s převodovkou, zadavatel v dokumentu D9 (v části 4 – Technická specifikace pod bodem 2.2.) požaduje, „aby kuželočelní převodová skříň s jedním vstupem a s děleným tokem výkonu na dva pastorky prostřednictvím plovoucího pastorku vycházela z technického provedení a provozních zkušeností, aplikovaného na kolesových rýpadlech KU 800 a zejména na K2000 na Dolech Bílina“.
Žádný jiný popis konstrukčního provedení převodovky, popřípadě výkresovou dokumentaci, které by bylo možné porovnat s konstrukčními prvky technického řešení chráněného užitným vzorem, dokument D9 neobsahuje, a soud proto nechápe, z čeho žalobce dovozuje naprostou shodu mezi „popisem konstrukčního provedení převodovky“ v dokumentu D9 a popisem technického řešení převodovky, které je chráněno užitným vzorem. Nelze proto než přitakat žalovanému, že ani dokument D9 není důkazem nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem.
(stavební zákon)