Právní vztah založený na osvědčené existenci pohledávky žadatele o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel za osobou, která je vlastníkem (provozovatelem) vozidla, jehož registrační značku žadatel v žádosti označí, je právním zájmem odůvodňujícím poskytnutí údajů z tohoto registru (jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu vlastníka či provozovatele vozidla) ve smyslu § 5 odst. 7 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
[24] Nejprve považuje krajský soud za vhodné vypořádat námitku o nepřiléhající právní úpravě, jež na projednávaný případ aplikoval městský úřad. Krajský soud musí dát za pravdu žalobci v tom, že předpisy Evropské unie aplikované prvoinstančním správním orgánem nejsou na případ vůbec přiléhavé. Tyto předpisy se totiž týkají případů tzv. přeshraniční spolupráce ve věcech trestních. Jinými slovy, podle těchto předpisů se vydávají údaje z registru vozidel orgánům veřejné moci jiných členských států Evropské unie. Žalobce ve své žádosti netvrdil, že údaje žádá za účelem trestního nebo přestupkového řízení, ani nijak netvrdil, že je orgánem veřejné moci. Ve své žádosti výslovně uváděl, že o údaje žádá ve smyslu zákona o podmínkách provozu za účelem vymáhání soukromoprávní pohledávky. Krajský soud tak uzavírá, že městský úřad na případ aplikoval právní úpravu, která na něj vůbec nedopadala a podle které ani nemohl dospět k relevantnímu závěru, zda požadované údaje žalobci sdělí či nikoliv. Nebylo tedy vůbec na místě řízení zastavovat s odkazem na § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu.
[25] V souvislosti s tím krajský soud poznamenává, že s přihlédnutím k tomu, že správní orgán prvního stupně věc meritorně neprojednal, protože řízení zastavil, meritorní posouzení existence či neexistence právního zájmu ze strany žalovaného bylo nad rámec podaného odvolání. Žalovaný měl pouze posoudit, zda městský úřad řízení zastavil v souladu se zákonem či nikoliv. Jinými slovy měl přezkoumat, zda obstojí závěr o zjevné právní nepřípustnosti podané žádosti.
[26] Žalovaný se této problematice v podstatě vyhnul a posoudil žádost (nově) s ohledem na existenci § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu. I kdyby krajský soud připustil, že by takový postup byl možný s akcentem na zásadu jednotnosti správního řízení, kdy rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, přesto k nápravě pochybení prvoinstančního správního orgánu v důsledku nedošlo. Žalovaný totiž na věc sice správně aplikoval shora citované ustanovení (namísto městským úřadem odkazovaných předpisů Evropské unie), ale svůj závěr, že nebyla doložena existence právního zájmu žadatele na poskytnutí požadovaných informací, odůvodnil způsobem naprosto nedostatečným. A to pouhým stručným konstatováním, že „nebyla doložena existence právního zájmu žadatele v souladu se zákonem “ a „správní orgán shledal, že právní zájem nebyl prokázán “. Právě absence jakékoliv hlubší úvahy o tom, z jakého důvodu k tomuto závěru žalovaný dospěl, způsobuje vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
[26] Žalovaný se této problematice v podstatě vyhnul a posoudil žádost (nově) s ohledem na existenci § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu. I kdyby krajský soud připustil, že by takový postup byl možný s akcentem na zásadu jednotnosti správního řízení, kdy rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, přesto k nápravě pochybení prvoinstančního správního orgánu v důsledku nedošlo. Žalovaný totiž na věc sice správně aplikoval shora citované ustanovení (namísto městským úřadem odkazovaných předpisů Evropské unie), ale svůj závěr, že nebyla doložena existence právního zájmu žadatele na poskytnutí požadovaných informací, odůvodnil způsobem naprosto nedostatečným. A to pouhým stručným konstatováním, že „nebyla doložena existence právního zájmu žadatele v souladu se zákonem “ a „správní orgán shledal, že právní zájem nebyl prokázán “. Právě absence jakékoliv hlubší úvahy o tom, z jakého důvodu k tomuto závěru žalovaný dospěl, způsobuje vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
[27] Ani odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 387/2019-56 tato vada zhojena být nemohla. Dle závěrů tohoto rozsudku „poskytnutí osobních údajů žadateli při vyřízení jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, může být nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. pouze tehdy, pokud je zásah dostatečně individualizován, tj. je-li subjekt údajů pro žadatele bez dostatečných překážek ztotožnitelný. V případě registrační značky vozidla je takovou překážkou povinnost žadatele o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel prokázat právní zájem na jejich získání, což předpokládá existenci užšího vztahu (např. odpovědnostního) mezi danými osobami, nikoliv pouze znalost registrační značky vozidla. “ A dále z téhož rozsudku: „Právní úprava poskytování údajů z registru vozidel tak představuje dostatečnou překážku tomu, aby jakákoliv třetí osoba s pouhou znalostí registrační značky vozidla ztotožnila konkrétního vlastníka či provozovatele. K tomu musí existovat jiný kvalifikovaný zájem, než je toliko samotná znalost registrační značky.“
[28] Není tak sporu o tom, že registrační značka je osobním údajem, v uvedeném rozsudku ale Nejvyšší správní soud došel rovněž k závěru relevantnímu pro posuzovanou věc, a to že právní úprava obsažená v § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu poskytuje dostatečnou překážku pro to, aby údaje z registru silničních vozidel mohla získat osoba na základě pouhé znalosti registrační značky. Ke znalosti registrační značky se totiž musí přidat další podmínka, a to je právě „právní zájem“ žadatele, který i podle Nejvyššího správního soudu může spočívat například v odpovědnostním vztahu mezi žadatelem a osobou, jíž se požadované údaje týkají.
[28] Není tak sporu o tom, že registrační značka je osobním údajem, v uvedeném rozsudku ale Nejvyšší správní soud došel rovněž k závěru relevantnímu pro posuzovanou věc, a to že právní úprava obsažená v § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu poskytuje dostatečnou překážku pro to, aby údaje z registru silničních vozidel mohla získat osoba na základě pouhé znalosti registrační značky. Ke znalosti registrační značky se totiž musí přidat další podmínka, a to je právě „právní zájem“ žadatele, který i podle Nejvyššího správního soudu může spočívat například v odpovědnostním vztahu mezi žadatelem a osobou, jíž se požadované údaje týkají.
[29] Dle názoru krajského soudu právě tak je tomu i v projednávaném případě. Žalobce totiž přílohami své žádosti o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel dostatečným způsobem osvědčil, že mezi ním, resp. společností, která jej pověřila, a osobami, jichž se požadované údaje týkají, existuje určitý soukromoprávní vztah. Přestože tedy krajský soud shora uzavřel, že závěr žalovaného, že právní zájem na poskytnutí informací z registru silničních vozidel neshledal, nebyl přezkoumatelným způsobem odůvodněn, dospěl na základě obsahu správního spisu, který měl k dispozici, k závěru, že shora uvedený (a osvědčený) právní vztah spočívající v pohledávce žadatele za osobou, o jejíž údaje z registru silničních vozidel žadatel žádá, představuje právní zájem odůvodňující poskytnutí údajů z registru silničních vozidel ve smyslu § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu. V projednávaném případě tak bylo na místě, aby městský úřad požadované údaje žalobci vydal.
[30] Krajský soud tak za využití § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil obě správní rozhodnutí (žalované pro vady řízení a nezákonnost, prvoinstanční pro nezákonnost) s tím, že v dalším řízení bude povinností správních orgánů posoudit projednávanou věc na základě správné právní úpravy, tj. dle § 5 odst. 7 písm. a) zákona o podmínkách provozu, a svá rozhodnutí řádně odůvodnit dle § 68 odst. 3 správního řádu. Nezmění-li se pak v dalším řízení zásadním způsobem skutkové okolnosti projednávané věci, bude povinností městského úřadu předmětné žádosti žalobce o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel vyhovět.