o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996 a 1997 (v textu též „zákon o daních z příjmů“) Za nepeněžní příjmy poplatníka daně z příjmů fyzických osob — spor- tovního trenéra působícího ve sportovním klubu na základě živnostenské- ho oprávnění — je nutno považovat i příjmy spočívající v přijetí plnění for- mou ubytování, stravy a dopravy.
o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996 a 1997 (v textu též „zákon o daních z příjmů“) Za nepeněžní příjmy poplatníka daně z příjmů fyzických osob — spor- tovního trenéra působícího ve sportovním klubu na základě živnostenské- ho oprávnění — je nutno považovat i příjmy spočívající v přijetí plnění for- mou ubytování, stravy a dopravy.
Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že ve sledovaných zdaňovacích obdobích žalobce soukromě podnikal jako sportovní trenér, a to na základě živnostenského oprávnění. Za uvede- nou činnost obdržel ve smyslu uzavře- ných dohod od svých tehdejších ob- chodních partnerů - společnosti K. se sídlem v Pa svazu H. se sídlem v P- do- hodnutou peněžní odměnu, a proto byl poplatníkem daně z příjmů fyzických osob [$ 1 písm. 4), $ 2 odst. 1, 2 zákona o daních z příjmů].Tyto peněžní odmě- ny byly předmětem daně a žalobce je ta- ké zahrnul do svých přiznání k dani z příjmů fyzických osob [$ 40 odst. 1 a 16 daňového řádu, $ 38g odst.1a3,$3 odst. 1 písm. b), $ 7 odst. 1 písm. b) zá- kona o daních z příjmů]. Jedinou spornou otázkou, jež prolína- la jak celým správním (daňovým), tak i soudním řízením, byla povaha okolnos- ti spočívající v tom, že ve stejných zdaňo- vacích obdobích bylo žalobci od těchto jeho obchodních partnerů na jednotli- vých akcích hrazeno ubytování, doprava a strava, přičemž žalobce příjem těchto „materiálních požitků“ nepopíral. Dle názoru soudu bylo jádrem spor- né otázky zjištění, zda popsané „materi- ální požitky“ žalobce byly vůbec jeho příjmem ve smyslu zákona o daních z příjmů (jak žalobce opožděně po uply- nutí zákonné lhůty v replice ze dne 19. 4. 2001 správně připomínaĎ, neboť předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou právě poplatníkovy příjmy z jednotlivých zdrojů činnosti, například příjmy z jeho podnikání. Jistě není bez zajímavosti, že zákon o daních z příjmů pojem „příjmu“ vůbec nevymezoval.“ Přes naznačený legislativní nedosta- tek je však nezbytné pojem „příjmu“ po- * Za výjimku snad lze považovat určení „nepeněžníbo příjmu“ vlastníka (pronajímatele) věci v ustanovení f 23 odst. 6 věta drubá zákona o daních z příjmů, ve znění účinném od roku 2002. Pro úplnost je v této souvislosti vbodné dodat, že odlišná situace je například v zákoně ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané bodnoty, v němž je podstatná část základních pojmů (například „zdanitelné plnění“) vymezena v jeho f 2. 100 dle zákona o daních z příjmů vymezit, což je možno prostřednictvím dále po- psaného výkladu. Jestliže zákon o daních z příjmu de- finuje jako příjem, který je předmětem daně z příjmu fyzických osob, příjem z „něčeho“ (například ze živnosti), je pří- jmem fyzické osoby, která právě „něco“ poskytuje (například v rámci živnosti a prostřednictvím obchodního vztahu), úhrada za „něco“, respektive na „něco“. Zrovna o takovou právní situaci se dle názoru soudu v dané věci jednalo. V průběhu posuzovaného správního řízení bylo z výpovědi žalobce při ústním jednání před správcem daně dne 25. 10. 1999, z potvrzení společnosti K. se síd- lem v P. ze dne 25. 9. 1999, z potvrzení svazu H. se sídlem v P ze dne 26. 10. a 22.11.1999 a ze zprávy o daňové kon- trole ze dne 3. 12. 1999 prokázáno, že ob- chodní partneři žalobce za něj uhradili na jednotlivých sportovních akcích - utká- ních, na nichž působil jako trenér jejich družstev, ubytování a stravu, popřípadě i dopravu. Uvedené „materiální požitky“ shrnuli do celkových peněžních částek, jež sdělili správci daně. Popsané „materi- ální požitky“ žalobce při uskutečňování povinností trenéra sportovních družstev přijal, protože se na jednotlivých spor- tovních akcích (utkáních, soustředěních) ubytoval, přijal stravu a podobně. Příjem žalobce tedy spočíval v tom, že si na sportovních akcích sám ze svých prostředků neplatil ubytování, stravu a případně ani dopravu, neboť ty- to „materiální požitky“ za něho hradili jeho obchodní partneři, a proto dle ná- zoru soudu nejsou žádné pochybnosti o tom, že se jednalo o příjmy ve smyslu zákona o daních z příjmů, protože žalob- ce naznačené „materiální požitky“ získal při výkonu soukromého podnikání - živnosti trenéra, a tak byly předmětem daně z příjmů fyzických osob [$ 3 odst. 1 písm. b), $ 3 odst. 4, $ 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů]. Tyto žalobcovy příjmy Coproti přijaté odměně za výkon funkce sportovního trenéra při soukromém podnikání) ne- měly ale peněžní formu, a proto se jed- nalo o nepeněžní příjmy, což však neby- lo rozhodující pro závěr, zda jsou anebo nejsou předmětem daně z příjmů fyzic- kých osob, neboť zdanitelným příjmem této daně byly jak příjmy peněžní, tak i nepeněžní [$ 3 odst. 1 písm. b), $ 3 odst. 2 zákona o daních z příjmů). Žalobce nepopíral, že tyto nepeněžní příjmy nezahrnul do svých přiznání k da- ni z příjmů fyzických osob. Takový po- stup žalobce byl ovšem v rozporu se zá- konem o daních z příjmů, protože jeho povinností jakožto poplatníka uvedené daně bylo v daňovém přiznání uvést veš- keré příjmy, které byly předmětem daně, a tak správce daně nepochybil, když příj- my zdanil, neboť nebylo prokázáno, že byly od daně z příjmů fyzických osob osvo- bozeny ($ 4 a $ 38g odst. 1,3 zákona o da- ních z příjmů, $ 46 odst. 7 daňového řádu). Závěrem je potřebné uvést, že-v po- suzované věci byla rozhodující veřejno- právní úprava žalobcových příjmů ze živnosti trenéra pro daňové účely, jež byla zakotvena v zákoně o daních z pří- jmů, a nikoli soukromoprávní písemné či ústní ujednání žalobce a jeho tehdej- ších (sportovních) obchodních partne- rů v oblasti obchodněprávních nebo občanskoprávních vztahů, jak mimo jiné správně konstatoval žalovaný v odůvod- nění žalobou napadených rozhodnutí. (ivo)
Vladimír H. v T. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o doměření daně z pří- jmů.