Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši než náležely, zanikne, pokud ve lhůtě tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil (a která se staví po doby vymezené v 6 118a odst. 3 větě druhé zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2008), nezahájí orgán sociálního zabezpečení na úhra- du přeplatku srážky z důchodu nebo ze mzdy. Pokud provede orgán sociálního za- bezpečení na úhradu přeplatku srážky z důchodu nebo ze mzdy po uplynutí této lhůty, jedná se o nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu 6 82 s. ř. s.
Věc: Ing. Ladislav K. proti České správě sociálního zabezpečení o srážky ze starobního důchodu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 4. 2005 rozhodla, že žalobce je povinen vrátit přepla- tek na jeho starobním- důchodu ve výši 436 838 Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil u správních soudů, ale neúspěšně. V návaznosti na to žalovaná provedla v březnu 2009 srážku ze starobního důchodu žalobce ve výši 3 678 Kč a ve srážení této Část- ky pokračovala i v následujících měsících. Vyrozumění o tom, že jsou z jeho starobního důchodu prováděny srážky na úhradu pře- platku na starobním důchodu, obdržel žalob- ce až přípisem ze dne 12.
6. 2009. Předtím obdržel pouze vyrozumění žalované ze dne 24. 4. 2009. Žalobce se domáhal ochrany před nezá- konným zásahem žalované žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové. Podle žalobce není žalovaná k těmto srážkám oprávněna, neboť nárok žalované na vrácení přeplatku na starobním důchodu byl preklu- dován. Žalobce odkázal na znění $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který stanoví, že nárok na vrá- cení přeplatku prekluduje uplynutím tříleté subjektivní lhůty, která počíná běžet dnem, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil exis- tenci nároku na vrácení, popřípadě náhradu 550 částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely.
Specifikum $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení spočívá podle žalobce v tom, že oprávněný (Žalovaná) jako plátce důchodu je oprávněn provádět srážky z důchodu tak, že sám vykonává svoje předchozí rozhodnutí z nalézacího řízení o vrácení přeplatku na starobním důchodu, aniž by on nebo nějaký jiný orgán musel vydávat další zvláštní roz- hodnutí o nařízení výkonu, jak je to jinak běž- né. Toto, ustanovení, pokračoval žalobce, upravuje prekluzivní lhůty relevantní jak pro nalézací řízení, tak i pro výkon rozhodnutí z nalézacího řízení, včetně prekluzivní doby pro provádění srážek z důchodu jeho plát cem (tzv. samovýkon vlastního rozhodnutí).
Citované ustanovení jako lex specialis upra- vuje prekluzivní doby, včetně jejich stavení, a pro věc tak neplatí občanský zákoník. -| Žalobce se dále věnoval výpočtu uplynutí zmíněné tříleté prekluzivní lhůty v přezkou- mávané věci. O tom, že u žalobce došlo k ne- oprávněné výplatě starobního důchodu, se žalovaná měla dozvědět z oznámení likvidá- torky VČE, s. p. v likvidaci, dne 27. 11. 2002. Tímto dnem tedy započal běh uvedené lhůty. Proti prvnímu rozhodnutí žalované o vrácení SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 6/2011 2298 přeplatku ze dne 15.
9. 2003, podal žalobce dne 12. 11. 2003 žalobu, o níž rozhodl Kraj- ský soud v Hradci Králové rozsudkem, který byl doručen žalobci dne 10. 1. 2005. Lhůta te- dy neběžela po dobu řízení před krajským soudem, tedy po dobu zhruba 14 měsíců. Druhé rozhodnutí o vrácení přeplatku vydala žalovaná dne 7. 4. 2005, žalobu proti němu podal žalobce dne 14. 6. 2005, rozsudek Kraj- ského soudu v Hradci Králové mu byl doru- čen dne 8. 8. 2006. Lhůta tedy opět neběžela po dobu zhruba 14 měsíců. Dotčená tříletá lhůta by tak dle žalobce normálně skončila dne 27.
11. 2005, k uvedenému datu však při- četl dobu 28 měsíců, po kterou se lhůta stavi- la z důvodu řízení o žalobách před krajským soudem. Dle tohoto výpočtu tak dospěl ža- lobce k závěru, že lhůta skončila v měsíci březnu 2008. Žalovaná začala realizovat sráž- ky ze starobního důchodu v březnu 2009, te- dy po uplynutí lhůty. Z uvedeného důvodu spatřoval žalobce právě v tomto jednání žalo- vané nezákonný zásah ve smyslu $ 82 s. ř.s. | Žalovaná ve vyjádření k žalobě v zásadě souhlasila s okamžikem, kdy započal běh tří- leté prekluzivní lhůty, odlišně však počítala doby, po které by se dle jejího názoru měl běh této lhůty stavit.
Ke stavení lhůty mělo dojít již okamžikem vydání rozhodnutí žalo- vané o vrácení přeplatku (původního i nové- ho), konec stavení lhůty pak měl připadnout na den následující po vydání rozsudků kraj- ského soudu ve věci. Lhůta se pak měla stavit také po dobu řízení o kasační stížnosti žalob- ce u Nejvyššího správního soudu a po dobu rozhodování Ústavního soudu o ústavní stíž- nosti žalobce. Součtem těchto dob dospěla žalovaná k závěru, že subjektivní prekluzivní Ihůta uvedená v $ 118a odst. 3 zákona o orga- nizaci a provádění sociálního zabezpečení dosud neuplynula.
Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou. S právní argumentací žalované ne- souhlasil ve dvou bodech. Podle jeho názoru je spojeno stavení běhu lhůty toliko s dobou, po kterou probíhala dvě soudní řízení před krajským soudem. A to nikoliv ode dne vydá- ní rozhodnutí žalovanou, ale až ode dne po- dání žalob, do dne právní moci rozsudků uve- deného krajského soudu. Ke stavení lhůty pak nedocházelo po dobu řízení o kasační stížnosti ani o ústavní stížnosti. Žalobce to odůvodnil tím, že oba tyto procesní prostřed- ky mají mimořádný charakter a směřují buď proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (kasační stížnost) z hledisek zákon- ných, anebo proti rozsudku Nejvyššího správního soudu (ústavní stížnost) z hledisek ústavních.
Ustanovení $ 1184 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpe- čení však vysloveně stanoví, že lhůty neběží po dobu řízení o žalobě. Co se rozumí říze- ním o žalobě, je pak zřejmé ze soudního řádu správního. Jde o jednostupňové řízení o žalo- bě podané k příslušnému krajskému soudu jako soudu správnímu, a to ode dne podání žaloby do dne právní moci rozhodnutí kraj- ského soudu. Žalobce dále odkázal na usnese- ní Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.9.2009, které bylo vydáno v rámci exekuč- ního řízení dle občanského soudního řádu, které žalovaná souběžně proti žalobci vede a které dle žalobce rovněž vychází z koncep- ce stavení prekluzivní lhůty.
Krajský soud v Hradci Králové výrokem I. žalované zakázal provádět srážky ze starobní- ho důchodu žalobce na základě jejího roz- hodnutí ze dne 7. 4. 2005. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku soudu částky sraže- né ze starobního důchodu žalobce na základě rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2005. © Zodůvodnění: (..) Dle krajského soudu tak podstatu projednávaného sporu tvoří zejména dvě právní otázky nastolené žalobou. V rámci prvé z nich musel posoudit, zda je správný názor žalobce, že pokud žalovaná přistoupila ke srážkám z důchodu na základě rozhodnutí, kterým stanovila žalobci povinnost vrátit pře- platek na starobním důchodu, po uplynutí subjektivní tříleté lhůty stanovené v $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení, jedná se o postup nezá- konný, neboť marným uplynutím této lhůty nárok na vrácení této částky zanikl.
Druhá sporná právní otázka pak spočívá v posouze- 551 2298 ní, po jakou dobu se uvedená lhůta v daném případě stavila, konkrétně po jakou dobu v daném případě probíhalo či probíhala říze- ní o žalobě ve smyslu citovaného ustanovení. Právní rámec pro zodpovězení obou otá- zek tvoří $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění účinném do 31. 12. 2008. Dle tohoto ustano- vení nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uply- nutím deseti let ode dne výplaty dávky.
Lbůty uvedené v předchozí větě neplynou po dobu řízení o žalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splát- ky na základě dohody o uznání dluhu. Podle přechodného ustanovení obsažené- ho v čl. XIV bodu 10 zákona č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, pokud zmíněná tříletá lhůta zakotvená ve shora citovaném ustanovení ve znění účin- 22% ném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona počala plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti toho- to zákona ještě neuplynula, zaniká nárok orgánu sociálního zabezpečení na vrácení, popřípadě náhradu částek důchodu vyplace- ných neprávem nebo ve vyšší výši uplynutím této lhůty.
: Pokud jde o první z nastolených otázek, musel se krajský soud zabývat zejména tím, zda s ohledem na znění citovaného $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení musí správní orgán ve tříleté subjektivní lhůtě zahájit exekuční říze- ní nebo zda postačí, že v této lhůtě (která se samozřejmě staví po dobu případů vymeze- ných ve větě druhé) nabude právní moci exekuční titul pro vymáhání dotčených po- hledávek (v tomto případě přeplatku na sta- robním důchodu). V přípisu žalované žalobci ze dne 29.
4. 2009 totiž žalovaná namítala, že uvedená lhůta pro nárok na vrácení neopráv- něně vyplacených částek na starobním dů- chodu neplatí. Dle jejího názoru je pro uplat- 552 nění práva na vrácení dlužných částek nutno aplikovat občanský zákoník, konkrétně jeho $ 110 odst. 1, dle-něhož „bylo-li právo přizná- no pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí piněno“. Tento právní názor však krajský soud správným neshledal. Řešení je podle něj nut- no hledat ve znění věty druhé odstavce 3 $ 118a zákona o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení.
Ta pro připomenutí zní: „Lhůty uvedené v předchozí větě neplynou po dobu řízení o žalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo place- ny splátky na základě dohody o uznání dlu- hu.“ Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce výslovně zakotvil, že lhůty uvedené ve větě první neplynou po dobu výkonu rozhodnutí nebo také po dobu, po kterou jsou na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu či mzdy. Pokud by ale mělo platit, že výkon roz- hodnutí o částkách, které je dotčená osoba povinna vrátit jako přeplatek na starobním důchodu, nebo provádění srážek z důchodu či mzdy na tyto částky je příslušný správní or- gán oprávněn zahájit ve lhůtě stanovené v $ 110 odst. 1 občanského zákoníku, pak by existence citovaného ustanovení postrádala jakýkoliv logický smysl.
Naopak, pokud záko- nodárce výslovně zakotvil, že po dobu výko- nu rozhodnutí a po dobu realizace srážek z důchodu či mzdy se lhůty stanovené ve větě prvé staví, nenachází pro to krajský soud jiné rozumné vysvětlení, než že tím stanovil poža- davek, aby jak výkon rozhodnutí, tak srážky z důchodu či mzdy, byly zahájeny před uply- nutím těchto lhůt. Jinými slovy, tříletá subjek- tivní prekluzivní lhůta (jejíž marné uplynutí v přezkoumávané věci žalobce namítá) se skutečně vztahuje nejen na „vyměřovací ří- zení“, ale i na „řízení vymáhací“.
Krajský soud připomíná, že tento závěr, kterým kraj- ský soud dává za pravdu názoru žalobce, ne- rozporovala ani sama žalovaná ve vyjádření k žalobě. Přesto krajský soud cítil potřebu se touto právní otázkou v rámci soudního pře- zkumu zabývat, a to jednak s ohledem na sho- ra citované stanovisko a obranu žalované z doby před zahájením soudního řízení, jed- nak proto, že se jedná o problematiku, která dle vědomosti krajského soudu není dosud pokryta soudní judikaturou. Žalovaná se naopak ve vyjádření k žalobě bránila toliko tvrzením, že realizaci srážek ze žalobcova důchodu v tříleté subjektivní lhůtě zahájila, neboť nesouhlasila s žalobcovými vý- počty, po jakou dobu se tříletá subjektivní lhůta v jeho případě stavila.
Obě strany sporu se přitom shodovaly v určení okamžiku, kdy běh tříleté subjektiv- ní lhůty počal, tedy kdy orgán sociálního za- bezpečení zjistil skutečnost, že žalobci byly vypláceny částky ve vyšší výši, než mu náleže- ly. Stalo se tak dne 27. 11. 2002, kdy žalovaná byla o vzniklém přeplatku informována. Dle věty druhé odstavce 3 $ 118a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpe- čení uvedená lhůta neplyne po dobu řízení o žalobě. Dle názoru žalované se měl běh této lhůty stavit již vydáním rozhodnutí, kterými žalovaná vyčíslila přeplatek na důchodu ža- lobce a současně mu uložila povinnost tento přeplatek vrátit, dále po dobu řízení o žalo- bách žalobce před Krajským soudem v Hrad- ci Králové, po dobu řízení o kasační stížnosti žalobce před Nejvyšším správním soudem a po dobu řízení o ústavní stížnosti žalobce před Ústavním soudem.
Žalobce mínil, že se uvedená lhůta stavila pouze po dobu řízení o žalobách před Krajským soudem v Hradci Králové. Krajský soud je toho názoru, že pokud zá- kon stanoví, že lhůta neplyne po dobu řízení o žalobě, pak rozhodně nemůže tuto lhůtu stavit skutečnost vydání rozhodnutí žalova- nou o přeplatku na důchodu a o povinnosti jej vrátit. Pro takový výklad nedává shora ci- tované znění zákona ani nejmenší oporu. Na- opak nesporné je, že dotčená lhůta neběžela po dobu, po kterou probíhala u Krajského soudu v Hradci Králové řízení o žalobách ža- lobce proti rozhodnutím žalované o přeplat- ku na důchodu a o povinnosti jej vrátit.
Obě strany sporu shodně potvrdily, že tato soudní řízení byla dvě. Za dobu řízení o žalobě pak považuje krajský soud dobu ode dne podání žaloby do dne, kdy rozhodnutí krajského sou- du o žalobě nabylo právní moci. Krájský soud si proto vyžádal předmětné soudní spisy a z nich zjistil následující. První rozhodnutí o vrácení přeplatku vydala žalo- vaná dne 15. 9. 2003, žaloba proti němu byla krajskému soudu doručena dne 18. 11. 2003, rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 11. 1. 2005. Druhé rozhodnutí o vrácení přeplatku vydala žalovaná dne 7.
4. 2005, žalo- ba proti němu byla krajskému soudu doručena dne 16. 6. 2005, rozsudek krajského soudu na- byl právní moci dne 8. 8. 2006. Protože každé z těchto řízení trvalo zhruba 14 měsíců, neply- nula tříletá subjektivní lhůta dle $ 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení po dobu zhruba 28 měsíců. Spornou se jeví otázka, zda se uvedená lhů- ta stavila také po dobu řízení o kasační stíž- nosti žalobce před Nejvyšším správním sou- dem. Z následujícího výpočtu však plyne, že se v daném případě zodpovězením této otázky krajský soud podrobně zabývat nemusel.
Řízení o kasační stížnosti trvá po dobu ode dne podání kasační stížnosti do dne, kdy rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 0 ka- sační stížnosti nabude právní moci. Ze soud- ního spisu krajský soud zjistil, že žalobce po- dal kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu v této věci dne 24. 8. 2006, rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní mo- ci dne 3.5.2007. Řízení před Nejvyšším správ- ním soudem tedy trvalo zhruba 8 měsíců. Jestliže tříletá subjektivní prekluzivní doba k zahájení vymáhání přeplatku na starobním důchodu žalobce počala běžet dne 27.
11. 2002, pak by za normálních okolností skonči- la dne 27. 11. 2005. Tato lhůta se však nespor- ně stavila po dobu zhruba 28 měsíců, kdy probíhala řízení u zdejšího soudu. V takovém případě by skončila v březnu 2008. I kdyby k této době byla připočtena ještě doba 8 mě- síců, po kterou probíhalo řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, uplynula by dotčená lhůta zhruba v listopadu 2008. Srážky ze starobního důchodu však ža- lovaná začala realizovat nesporně až ze splát- ky starobního důchodu žalobce v březnu 553 2298 2009.
Z uvedeného je zcela zřejmé, že tříletá subjektivní lhůta k zahájení vymáhání pře- platku na důchodu uplynula marně, když pro tento závěr nebylo třeba s ohledem na uvede- ná data, aby krajský soud počítal běh jednot- livých dob s přesností na dny, postačila přes- nost v řádu měsíců. 0 K tomu ještě krajský soud musí dodat, že rozhodně nesouhlasí s názorem žalované, že se tříletá subjektivní lhůta stavila také -po do- bu řízení o ústavní stížnosti žalobce před Ústavním soudem. Ten totiž není součástí soustavy obecných soudů, a řízení před ním tak není možno považovat za „řízení o žalo- bě“ ve smyslu věty druhé odstavce 3 $ 118a zákona o organizaci.
a provádění sociálního zabezpečení. Na podporu tohoto svého názo- ru odkazuje krajský soud na znění $ 41 s. ř. s. jakožto zvláštního ustanovení o běhu někte- rých lhůt. Dle něho určité lhůty neběží po do- bu řízení před soudem podle tohoto zákona (tedy před krajským soudem a před Nejvyš- ším správním soudem). Ani toto ustanovení tedy nezakotvuje možnost stavení lhůt po do- bu řízení před Ústavním soudem. Žalovaná tak přistoupila k realizaci srážek z žalobcova důchodu v době, kdy nárok na vrácení přeplatku na starobním důchodu vy- plývající z rozhodnutí žalované ze dne 7.
4. 2005 zanikl. Právě v tomto postupu žalované žalobce spatřoval nezákonný zásah ve smyslu $ 82 s. ř. s. Podle něj „[klaždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zá- 554 sahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není roz- hodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domá- hat ochrany proti němu, trvá-li takový zá- sah nebo jeho důsledky anebo hrozili jeho opakování“. „Není tedy možno se domáhat ochrany před jakýmkoliv zásahem, ale pouze před takovým, který kumulativně splňuje následující podmín- ky.
Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) ne- zákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního or- gánu v širším smyslu) správního orgánu, kte- ré nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho dů- sledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smys- lu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Při vědomí těchto právních závěrů shle- dal krajský soud, že všechny z uvedených de- finičních znaků aktivní legitimace k žalobě podle $ 82 s.
ř. s. jsou v přezkoumávané věci splněny. Srážky ze starobního důchodu reali- zované žalovanou bezpochyby přímo krátí žalobce na jeho právech, přičemž se jedná o zásah nezákonný, jak shora krajský sóud do- vodil. Srážky jsou přitom prováděny fakticky, bez toho, že by jejich zahájení předcházelo vydání (exekučního) rozhodnutí, jsou zamě- řeny proti žalobci a stále trvají, respektive hrozí jejich opakování. (...) 2299 Kompetenční spory: půjčka sjednaná ve smlouvě 0 vzniku závazku veřejné služby k $ 19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě“ - k $ 657 a násl. občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb. k $ 7 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění zákonů č. 519/1991 Sb. a č. 30/2000 Sb. Ujednání o bezúročné půjčce sjednané mezi účastníky ve smlouvě o vzniku zá- vazku veřejné služby podle 6 19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je třeba podřadit pod $ 657 a násl. občanského zákoníku pojednávající o smlouvě o půjčce.
Spor o vrácení bezúročné půjčky je tak sporem vyplývajícím ze soukro- moprávního vztahu, který náleží rozhodovát soudům v občanském soudním řízení ($7 odst. 1 o. s. ř.).
Ing. Ladislav K. proti České správě sociálního zabezpečení o srážky ze starobního