30 Cdo 1013/2019-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v
právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, o náhradu škody ve výši 2 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 62/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 1 Nc 2568/2018-76, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání (č. l. 77), při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické
vzdělání.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2
zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne
nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit
občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z
organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s
pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna
Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem
48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský
soud (Městský soud v Praze) o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu,
není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového
rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno
napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím
občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z řečeného tak v poměrech právě projednávané věci vyplývá, že se Nejvyšší soud
nemohl dovoláním žalobce věcně zabývat a proto dovolací řízení pro nedostatek
funkční příslušnosti zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o. s. ř.). Z tohoto důvodu
nebylo třeba odstraňovat zjevný nedostatek povinného zastoupení dovolatele (§
241b odst. 2 o. s. ř.).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s.
ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být
pro překážky procesního rázu vyhověno.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se
řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu