Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 1014/2002

ze dne 2003-04-30
ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1014.2002.1

30 Cdo 1014/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců A/ Ing. V. B., B/ L. B., proti žalované obchodní společnosti P. a. P. S. F., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 1056/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2002, č. j. 28 Co 36/2002-148, t a k t o :

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 2.575,- Kč jejímu zástupci advokátu, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2002, č. j. 28 Co 36/2002-148, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 3. července 2001, č. j. 7 C 1056/2000-100, není dovolání v označené věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\").

Protože takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze jen ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak dovolací soud v tomto případě neshledal, že by v posuzovaném případě k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo (tj. především nelze dovodit, že by rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), neobsahuje toto rozhodnutí, pokud jím bylo podané dovolání odmítnuto, odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto, zatímco žalované v dovolacím řízení vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem. Jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem se pak určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění zmíněná vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle § 147 o. s. ř.(odstavec 2).

Podle ustanovení § 15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí obdobně § 14 vyhlášky. Ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle § 10 odst. 3, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč. Podle § 10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Protože podle § 5 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč, náležela by zástupci žalované jako odměna za dovolací řízení částka 5.000,- Kč (představující 50 % výše uvedené sazby). Protože však tento zástupce učinil v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit opět o 50 %, tj. na částku 2.500,- Kč.

Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení na straně žalované proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu