30 Cdo 103/2025-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 27 300 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 101/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 23 Co 327/2024-45,
I. Dovolání se v rozsahu směřujícím proti výroku II a části výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. 23 Co 327/2024-45, kterou bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 8. 2024, č. j. 27 C 101/2024-37, potvrzeno ve výrocích II a III, odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolací řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 27 C 101/2024-37, odmítl žalobu ze dne 9. 10. 2023, jež byla dne 23. 10. 2023 doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a jejímž prostřednictvím se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 27 300 000 Kč (výrok I), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a konečně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
6. Potvrdil-li odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně mimo jiné i v jeho výrocích o nákladech řízení a o zamítnutí žalobcovy žádosti o ustanovení zástupce pro řízení, není tedy v souladu s
citovanými zákonnými ustanoveními v tomto rozsahu dovolání proti napadenému rozhodnutí objektivně přípustné. Totéž pak platí i o té části podaného dovolání, která směřuje proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V této části proto Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. Co se týče zbývající části žalobcova dovolání, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem.
8. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
9. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
10. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
11. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
12. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova právního zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Jak již Nejvyšší soud v rámci tohoto řízení konstatoval ve svém usnesení ze dne 9. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 1844/2024-21, důvod tohoto postupu vychází ze skutečnosti, v souladu s níž je dovolacímu soudu z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (viz též četná rozhodnutí dovolacího soudu týkající se téhož žalobce, na která bylo poukázáno ve výše zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 1844/2024-21, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
13. Z totožných důvodů, jaké již byly rovněž specifikovány v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 1844/2024-21, přitom dovolací soud dovolatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání.
14. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o zbývající části jeho dovolání, která směřuje proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o odmítnutí podané žaloby. Dovolací soud proto řízení o podaném dovolání v této části podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 2. 2025
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu