30 Cdo 1033/2018-138
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti žalovaným 1) T. N., státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Javornická 1501, a 2) L. B., zaměstnanci Policie České republiky, se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Zborovská 1360, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 152/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2015, č. j. 24 Co 196/2015-67, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 4 C 152/2014-117, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 12. 2017, č. j. 21 Co 331/2017-132. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je však nutno konstatovat, že žalobce v téměř shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. řízení vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4014/2016, sp. zn. 30 Cdo 3499/2016, sp. zn. 30 Cdo 1966/2016, sp. zn. 30 Cdo 3867/2016). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 20. března 2018
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu