30 Cdo 1036/2021-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 260/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 Co 50/2020-99, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně, ze dne 7. 11. 2019, č. j. 14 C 260/2017-76, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 112 000 Kč, když „v převyšující části co do 88 000 Kč“ byla žaloba zamítnuta (výrok I rozsudku) a žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně částky 68 125 Kč zamítl, ve vztahu k soudem prvního stupně žalobci přiznané částce 43 875 Kč jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Dovolatel neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Připomíná se, že žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla zamítnuta dnes již pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2020, č. j. 14 C 260/2017-123, které bylo jako správné potvrzeno k odvolání žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne 8.
12. 2020, č. j. 25 Co 351/2020-130, když ani na navazující výzvu soudu prvního stupně, aby si žalobce zvolil advokáta a jeho prostřednictvím podal dovolání, dovolatel adekvátně nereagoval. K opakované a podrobněji neodůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (č.l.135 a násl. spisu) Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť byl (stejně jako dovolatel) vázán dřívějším pravomocným usnesením v dané otázce, když žalobce ani žádné nové skutečnosti, jež by měly vliv na posouzení dané otázky, nepředestřel (srov. § 159a o.
s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o nákladech řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu