30 Cdo 1046/2024-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce R. S., proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 224/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 58 Co 20/2024-29, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se podáním označeným jako „Odškodnění za újmu za nevydání dokladu totožnosti“ domáhal po žalované zaplacení částky 11 000 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu poškozování občanských a ústavních práv a nemožnosti volit.
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 16 C 224/2022-24, řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ve lhůtě stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 10. 2023, č. j. 16 C 224/2022-22, které
mu bylo doručeno dne 23. 10. 2023 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením odvolání žalobce ze dne 29. 12. 2023 pro opožděnost odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu