U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 710 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 138/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Brně jako soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2017, č. j. 50 C 138/2016-33, kterým odmítl návrh žalobce ze dne 25. 4. 2016, soudu doručený dne 19. 5. 2016 (výrok I), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 44 Co 317/2017-55) podal žalobce dovolání ze dne 14. 6. 2017 (č. l. 57), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Usnesením ze dne 30. 6. 2017, č. j. 50 C 138/2016-60, které bylo žalobci doručeno dne 11. 7. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, a současně žalobce poučil, že nebude-li předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 11. 7. 2017 (č. l. 63), ve kterém požádal soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 16. 8. 2017, č. j. 50 C 138/2016-69, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 Co 569/2017-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 44 Co 569/2017-79) podal žalobce dovolání ze dne 17. 10. 2017 (č. l. 81), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 44 Co 569/2017-79) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5516/2017. Usnesením ze dne 13. 2. 2018, č. j. 50 C 138/2016-91, které bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2018, soud prvního stupně opět vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29.
5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55. Současně žalobce poučil o důsledcích své nečinnosti. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval podáním ze dne 22. 2. 2018 (č. l. 94), ve kterém znovu požádal soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv.
povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 30. 6. 2017, č. j. 50 C 138/2016-60, a ze dne 13. 2. 2018, č. j. 50 C 138/2016-91) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. § 241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Co se týče označení žalované strany, Nejvyšší soud vyšel z toho, že žalobce upřesnil stranu žalovanou jako Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti (srov. usnesení odvolacího soudu ze dne 29.
5. 2017, č. j. 44 Co 317/2017-55, a podání žalobce ze dne 12. 7. 2016 na č. l. 12).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu