U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., proti žalovaným: 1) České republice – Krajskému soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, a 2) JUDr. J. B., předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě, o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 60/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 60/2011-147, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. června 2009, č.j. 23 C 60/2002-85, zastavil v odstavci I. výroku řízení ve věci žaloby žalobce na ochranu osobnosti a v odstavci II. zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2009, č.j. 1 Co 375/2008-77. V odstavci III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 60/2011-147, odvolání žalobce proti výše uvedenému usnesení soudu I.
stupně odmítl pro neodstranění vad odvolání (§ 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o.s.ř.). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s výjimkou ustanovení § 243c odst. 3 o.s.ř.) ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012, přičemž dospěl k závěru, který bude odůvodněn v tomto rozhodnutí později, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není- li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ani navazující ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání pro případ rozhodnutí o odmítnutí odvolání (lze však doplnit, že ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. může jít o případ eventuální možnosti žaloby pro zmatečnost). Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.
c) o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., když v tomto dovolacím řízení nemá žalobce na jejich náhradu nárok, zatímco žalovaným v této souvislosti náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.