U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v
právní věci žalobce S. M., proti žalovaným: 1) České republice – Krajskému
soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, a 2) JUDr. J.
B., předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě, o ochranu osobnosti, o žalobě
na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 23 C 60/2002, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 30. června 2010, č.j. 1 Nco 31/2010-105, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 62/2011-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10.
prosince 2010, č.j. 23 C 60/2002-128, zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu
pro zmatečnost a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 62/2011-153,
k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech
řízení.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen
advokátem.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7.
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s
výjimkou ustanovení § 243c odst. 3 o.s.ř.) ze znění tohoto procesního předpisu
účinného do 31. prosince 2012.
Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. není-li splněna podmínka uvedená
v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí,
bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo
směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Jak již bylo zmíněno, dovolatel není zastoupen advokátem, přičemž ani
nedoložil, že by měl právnické vzdělání. V daném případě by pak dovolání ve
věci bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 238a
odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Soud prvního stupně dovolatele vyzval usnesením ze dne 20. srpna 2012,
č.j. 23 C 50/2002-176, aby si zvolil ve lhůtě patnácti dnů pro dovolací řízení
zástupce z řad advokátů. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 27. března 2014, č.j. 1 Cop 69/2014-186. Do dnešního
dne však nebyl dovolatelem požadavek zákonného zastoupení naplněn.
V situaci, kdy i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro
řízení o dovolání, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení,
ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §
241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §
243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., když v
tomto dovolacím řízení nemá žalobce na jejich náhradu nárok, zatímco žalovaným
v této souvislosti náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu