Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 1102/2021

ze dne 2021-04-27
ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1102.2021.1

30 Cdo 1102, 1103/2021-50

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 29/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 288/2020-22, a proti usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2021, č. j. 18 Co 68/2021-44, t a k t o:

I. Dovolací řízení se zastavují. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 288/2020-22, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2020, č. j. 11 C 29/2020-14, pokud jím uvedený soud odmítl žalobu, rozhodl a rozhodl o nákladech řízení, v rozsahu, jímž zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, jej potvrdil v upřesněném znění. Odvolací soud usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 18 Co 68/2021-44, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 11 C 29/2020-38, jímž bylo řízení o žádosti žalobce o (opětovné) ustanovení zástupce z řad advokátů pro dané řízení zastaveno.

Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce včasná dovolání, při jejichž podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.

Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil, neboť tak neučinil již soud prvního stupně. Bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda je dovolání podané nezastoupeným účastníkem jinak přípustné.

Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že soud prvního stupně opakovaně marně žalobce vyzýval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů, přičemž této své povinnosti je si žalobce podávající stovky bezúspěšných dovolání dobře vědom.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2021

JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu