30 Cdo 1108/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v
právní věci žalobce A. Ž., proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel
Springer CZ, a.s., se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, IČO: 40766713,
zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská
č. 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C
138/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.
listopadu 2009, č.j. 1 Co 206/2009-70, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 1 Co
206/2009-70, se ve výroku I. ve věci samé, pokud jím byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku I., a dále ve výrocích II. a III., zrušuje a věc se v
tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se návrhem na ochranu osobnosti domáhal proti žalované jednak přiznání
omluvy podle ustanovení § 13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)
a současně i přisouzení náhrady nemajetkové v penězích podle ustanovení § 13
odst. 2 cit. zákona v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou v deníku
BLESK pod názvem „Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“.
O uvedené žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2009,
č.j. 34 C 138/2006-57, kterým ji v celém rozsahu zamítl. Na základě provedeného
dokazování dospěl k závěru, že v souzené věci nedošlo k protiprávnímu
(neoprávněnému) zásahu do osobnostních práv žalobce, protože dotčený článek
obsahoval (přes některé dílčí nepřesnosti) pravdivou informaci o probíhajícím
trestním řízení (o návrhu na obnovu řízení).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009,
č.j. 1 Co 206/2009-70, rozsudek soudu prvního stupně změnil potud, že žalované
uložil zaplatit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích částku ve
výši 100.000,- Kč, zatímco v ostatních výrocích ve věci samé tento rozsudek
potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok
II.) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.). Odvolací soud konstatoval, že vychází ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, přičemž se s ním ztotožnil i v tom, že dotčený článek (ve své podstatě)
podává informaci o (obnoveném) trestním řízení vedeném proti žalobci, takže v
tomto případě by nebylo možno dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv
žalobce, protože tak žalovaná plnila informační povinnost, kterou má ve vztahu
k veřejnosti. Odvolací soud však současně uvedl, že „přihlíží k tomu, že
součástí článku je i jeho název „Exředitel Discolandu zabil i babičku“, který
(podle názoru soudu) ve vztahu k žalobci jednoznačně porušuje zásadu presumpce
neviny“. S ohledem na takto dovozený zásah proto žalobci přiznal již uvedenou
náhradu nemajetkové újmy v penězích v určené výši. Rozsudek odvolacího soudu
byl doručen zástupkyni žalované dne 22. prosince 2009 a týž den nabyl právní
moci. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 30. prosince 2009 ve výroku,
kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, včasným
dovoláním. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm. a)
občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a výslovně je podává z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Především vytýká, že
odvolací soud ve svém rozhodnutí vychází z nesprávného znění nadpisu dotčeného
článku. Jeho formulace (ve skutečnosti) je: „Žaloba, exředitel Discolandu zabil
i babičku“, tedy nikoliv „Exředitel Discolandu zabil i babičku“, což dává textu
jiný smysl, neboť název nadpisu (byť ve zjednodušení) ve správném znění je též
informací o probíhajícím řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek
Vrchního soudu v Praze (v uvedeném výroku ve věci samé) zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. K dovolání se písemně vyjádřil žalobce a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) uvážil, že dovolání bylo
podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241
odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1
o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými
ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř. Poté dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal v dovoláním
napadeném výroku ve věci samé v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud
je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím
důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen
přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu
nebyly seznány.
(nesprávné právní posouzení věci) dopadá na případy kdy, odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Je třeba zdůraznit, že ke vzniku občanskoprávních sankcí
za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13
obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence
zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v
porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální
integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být
zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením
osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů
vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. Neoprávněným
zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním
právem, t. j. s právním řádem.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. míří na pochybení
soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková
zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí
odvolacího soudu, jsou vadné. Jde o skutkový závěr, na jehož základě odvolací
soud posoudil věc po právní stránce.
Bylo již uvedeno, že se žalobce domáhal ochrany osobnosti v souvislosti s
článkem uveřejněným žalovanou pod názvem (jak jej žalobce v žalobě sám uvádí)
„Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“. Takto formulovaný název pak
skutečně také odpovídá titulku dotčeného článku, obsaženému ve výtisku deníku
BLESK ze dne 17. května 2006, přičemž soud prvního stupně z této skutečnosti
také vyšel při svém rozhodování. Naproti tomu odvolací soud své rozhodnutí o
návrhu žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích v této věci zbudoval
výlučně na (domnělém) zjištění, že název tohoto článku zní: „Exředitel
Discolandu zabil i babičku“, přičemž z toho odvodil existenci zásahu do práva
na ochranu osobnosti žalobce. Zde ovšem rozhodnutí odvolací soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Za tohoto stavu nevyjasnění si přesného obsahu tvrzeného
zásahu do osobnostních práv žalobce názvem dotčeného článku, jehož skutečné
znění je objektivně odlišné od toho, jež bylo uvažováno odvolacím soudem, proto
odvolacímu soudu zatím nedávalo předpoklady, otázku, zda v tomto případě jde
skutečně o zásah do práva žalobce na ochranu osobnosti, jakkoliv hodnověrněji
uzavřít.
Protože tedy nelze z uvedených důvodů pokládat napadený rozsudek Vrchního soudu
v Praze v napadeném výroku ve věci samé za správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.),
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, jej z uvedeného důvodu,
včetně závislých výroků, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2 a 3 o.s.ř.).
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta
první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu